Dračí ostrov

18.

Lifaen dosnídal a pak společně s Ilfeou vzlétl. Obvazy ho trochu škrtily a cítil, jak ho pod nimi bolí rány ze včerejšího souboje.
Ostrov Tauros neměl o nic zajímavější krajinu než Spyllos, ale pořád to bylo lepší než Bouřlivý průliv, nebo bláznivý Pivoňkový háj.
Možná měl ale z proroctví ještě větší strach.
,,Co je vlastně to Tauroské oko?" zeptal se, když mu došlo, že vlastně neví, co by to mohlo být.
,,Je to magická propast, kterou kdysi vytvořil svou kosou času služebník bohů Ailedias. Nyní je jejím strážcem a na posvátné stromy jednou za čas tou samou kosou, kterou vytvořil propast, vyryje proroctví. Říká se dokonce, že vidí duchy z budoucnosti, ale tím už si nikdo nemůže být jistý."
,,Páni." vydechl Lifaen a zadíval se do dálky.
,,Takže je nesmrtelný?"
,,Bude tu do té doby, než vymřou sami draci."
Ohromeně se koukl do dálky před sebou a jeho údiv se ještě znásobil, když spatřil obrovskou prasklinu v zemi, že které vycházela slabá fialová záře.
Když přiletěli k ní, všiml si, že ze severu k propasti tečou dvě řeky, ale nevtékají dovnitř.
Otočil se a zalapal po dechu, když zahlédl, že na druhém konci průrvy normálně pokračují.
,,To jsou řeky Tauro a Echo, Ailedias zařídil, aby nevtékaly do Tauroského oka." prohlásila Ilfea a chvíli seděla na okraji propasti.
Lifaen se snažil dohlédnout na dno, ale výhled mu zakrývala slabě zářící fialová mlha.
,,Jsi připravený?" zeptala se ho dračice opatrně.
Zapochyboval, ale nakonec přeci jen kývl a společně se vrhli dolů.
Když překonali mlžný závoj, naskytl se jim pohled na rozlehlý les plný zářivě barevných stromů asi poloviční velikosti, než stromy v Dargonu.
Opatrně přistáli na měkkou trávu, kde na ně čekala osoba zahalená v černé kápi. Byla trochu větší, než normální člověk a ze zad jí vyrůstala dračí křídla, na kterých hrály odstíny fialové, modré a zelené.
V ruce se jí zaleskla obrovská kosa a zpod kápi vypadlo pár pramenů černých vlasů.
Sice tomu stvoření neviděl do tváře, ale byl si jistý, že je to Ailedias.
Chystal se poklonit, nebo alespoň slušně představit, ale Ilfea ho předběhla.
,,Ahoj Aidane, jak se ti daří?"
Lifaen na ni zůstal koukat jako opařený a čekal, co osoba v kápi udělá.
K jeho překvapení mocným, hlubokým hlasem odpověděl, že se mu daří dobře.
Pak otočil hlavou k oranžovému drakovi.
,,Lifaen, že? Přišel sis poslechnout velké proroctví."
Otočil se k němu zády a vykročil k nejvyššímu stromu.
Cestou si Lifaen všímal, že na některých stromech jsou vyryté zvláštní, slabě zářící znaky.
,,To je starodragonyjština." zašeptala vedle něj Ilfea a koukala na znaky okolo.
Zanedlouho se stromy rozestoupily a nechaly jim tak výhled na místo, ke kterému mířili.
Ailedias máchl kosou a bez varování začal přednášet něco, co Lifaenovi převrátilo celý život naruby.

Až objeví se čtyři draci...
Před tím prvním světlo se ztrácí.

Ten druhý, jehož city souží, je jako vítr, co provází bouři.

Před tím třetím tma opadá, avšak každé slunce jednoho dne zapadá.

Před tím čtvrtým všichni padnou na kolena, ale jeho srdce tajemství temné skrývá.

Až objeví se čtyři draci...

Voda, vítr, slunce, měsíc
Napůl lidé, napůl draci...

Však jeden musí se pod temnou klenbou mraků, obětovat pro životy všech ostatních draků...

Nastalo ticho a Lifaenovi přeběhl mráz po zádech.
Někdo z nás čtyř zemře...
To bylo jediné, na co v tu chvíli dokázal myslet.
Pak se ale zarazil nad něčím jiným.
Ailedias pootočil hlavou kousek od nich a kývl, jako by někoho zdravil.
Ilfea si toho očividně také všimla a zeptala se ho na to.
,,Ale... Jen jsem zdravil staré známé." odpověděl stručně a pokynul volnou rukou.
,,Je čas jít. Vaší cestě ještě zdaleka není konec."
~
Když se dostali zpět na povrch, Lifaen začal přemýšlet, jestli by se proroctví třeba nedalo změnit.
Dračice se mu zpříma zahleděla do očí a jemu v tu chvíli připadalo, že přesně ví, na co myslí.
,,Naše poslání není snažit se změnit náš osud, ale přijmout ho a postavit se mu čelem. Nezapomínej na to."
Chvilku ho nechala o samotě a šla o kus dál, aby informovala Avindra, že se vrací do Dargonu.
Zanedlouho se vrátila a vypadala šokovaně.
,,Stalo se něco?"
Ilfea se na něj zoufale podívala.
,,Nemůžeme se teď vrátit do Dargonu. Avindr a pár dalších právě přeletěli soutok řek Apso a Ramire. My musíme přeletět celý poloostrov Koros."
Lifaen byl naprosto zmatený.
,,Co? Proč nejsou v Dargonu? Proč musíme přeletět Koros?"
Znovu se na něj podívala a několik dlouhých vteřin mlčela.
,,Protože armáda stínů obsadila ostrov Saefos."

Takže jste se konečně dozvěděli ti slavné proroctví. 😃
Ale vzpomněla jsem si, že jste pořád ještě neviděli Lifaena, takže vám ho sem dám. 👇

Konečně se mi podařilo ho sem nahrát, takže tak. 😂
Auf Wiedersehen 💙🐉