Dračí ostrov

9.

Uplynul celý náročný týden tréninku a učení.
Na dnešní den se ale Will obzvláště těšil, protože Lava mu měl předat nový meč a Ilfea s Nost navíc prohlásily, že jeho brnění je také hotové.
,,Čím jsou od sebe odděleny severní a jižní lesy?" zeptal se náhle Soaln svého věčně nepozorného učně, který byl momentálně myšlenkami úplně někde jinde.
,,Řekou Atilou?" odpověděl nejistě a drak si promnul spánky.
,,Ano, ale měl bys dávat pozor." 
Kouknul se z okna a hlasitě si povzdechl.
,,Už ti letí odvoz."
Chlapec se nadšeně otočil a pak Soalnovi rozpačitě slíbil, že se polepší. Ten se jen zasmál.
,,Dobrá, ale slib mi, že se dnes už podíváš na nějakou tu legendu."
Kývl a jako každý den přispěchal ke svému kamarádovi.
,,Ahoj sluníčko, Altaay se hlásí do služby." řekl usměvavě bílý drak.
,,Myslím, že na ten tvůj nový meč jsem snad ještě zvědavější, než ty."
,,To už ani nejde, ne?" uchechtl se světlovlásek a vyšplhal do sedla.
,,Dává ti Soaln hodně zabrat?" zeptal se větrný drak, když už byli z doslechu.
,,Celkem jo. Jak jsi na tom ty?"
,,S Lapis? Ta je v pohodě."
Než Will stačil odpovědět, opět nabrali šílenou rychlost, a než se nadál, už přistávali na místě.
,,Mohl bys prosím jednou letět pomalu?" vydechl, ale odpovědi z dračí strany se nedočkal.
Místo toho na oba už čekalo hned několik draků.
První je pozdravila Nost a postupně se připojili i Cormaen, Avindr, Ilfea, Lava a překvapivě i Vanir.
Na jeho otázku, proč tu je, odpověděl celkem nabroušeně.
,,Chci se ujistit, že tu mezi sebou nemáme dalšího bezcenného, zbabělého slabocha." prskl a z nozder se mu vyvalil obláček kouře.
,,Vanire, to stačí. Moc dobře víš, že žádný drak tu není bezcenný a už vůbec ne zbabělý." usadil ho alfa, ale červený drak přesto ještě potichu dodal, že on nemá co říkat.
Po této větě ho bez varování srazila na zem tmavomodrá dračice.
,,Ty nemáš právo říct o Avindrovi jediné křivé slovo." zasyčela Ilfea.
,,Hlavně po tom, co pro tebe i ostatní udělal."
Will měl už zase pocit, že tahle konverzace se ho přestává týkat.
,,Abys ty ho jednou nebránila." odsekl Vanir a vymanil se z jejího sevření.
,,Ani se ti nedivím. Jednou ses vzepřela a z tvého slavného útěku za pomstou ti zůstaly jen jizvy..."
Bez jediného dalšího slova mávl oranžovými křídly a odletěl.
V celé skupině se rozhostilo ticho a atmosféra zhoustla tak, že by se dala krájet.
První promluvila až Nost.
,,Vanir je těžký cholerik, ale to teď není důvod našeho setkání."
Pak Willovi podala zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru slunce.
,,Nasaď si ho a zmáčkni."
Chlapec udělal, co mu řekla a kolem těla se mu obalilo lesklé zlaté brnění s obrazem slunce na hrudi.
Hned na to mu Lava slavnostně předal meč zabalený v jakési jemné látce. Will začal svou zbraň roztřesenýma rukama vysvobozovat.
Když na zem dopadla i poslední část látky, naskytl se jemu i ostatním pohled na překrásný meč.
,,Já... Nevím, jak bych vám všem mohl poděkovat." vypravil ze sebe po chvíli.
,,Nemusíš děkovat, ale každopádně bys měl svůj meč pojmenovat." podotkl ohnivý drak.
Will se překvapeně podíval na zlatou čepel, od které se odrážely sluneční paprsky.
,,Možná na to budeš potřebovat nějaký čas." ozval se Avindr, ale on už měl jasno.
,,Pojmenuji ho Rozbřesk." prohlásil a ostatní uznale pokývali hlavou.
,,Takže Arre?" zeptal se Lava.
,,Ne, Rozbřesk." odvetil poněkud zmateně Will.
,,Arre je to v dračím jazyce. Tak to budeš mít i na čepeli." zasmál se ohnivý drak a tiše řekl pár nesrozumitelných slov.
V tu chvíli se na meči objevilo Arre a na pochvě připnuté u jeho boku stejný nápis, ale tentokrát i s překladem.
Trochu se lekl, když před ním stanula Ilfeina lidská podoba, která se opět ukrývala ve stříbrném brnění.
Jako vždy vytasila svůj děsivý meč.
,,Když už máš svou zbraň a brnění, není důvod, abychom je nevyzkoušeli. Alespoň konečně uvidíš, jak doopravdy bojuji."
Chlapec se připravil a jeho souboj s Ilfeou mohl začít.
Všechno probíhalo téměř normálně až do chvíle, kdy se chystal zasadit dívce vítězný úder.
K jeho překvapení totiž v jediné vteřině protočila mečem a místo něj měla v jedné ruce černý a v té druhé stříbrný. Udělala několik rychlých pohybů a jeden z mečů se mu octl pod krkem.
,,Překvapený? Už tě vážně nehodlám šetřit."
,,To ani nechci."

Ten pocit, když si po sobě přečtěte kapitolu, na kterou jste celkem pyšní a zjistíte, že to je totální shitka. 👌
Kdyby se někdo hodně nudil, může mi napsat do komentářů, co si myslí o Vanirovi a o tom, co říká. Ráda si to přečtu, stejně nic nedělám. 😂
Auf Wiedersehen 💙🐉