Dračí ostrov

15.

Lifaena probudila vlna ledové vody, která ho zlila. Bleskově otevřel oči a zahlédl Ilfeu, jak se pár metrů od něj pobaveně šklebí.
,,Věděla jsem, že tohle tě spolehlivě probudí."
Odfrkl si a vstal. Bylo ještě šero, ale slunce se už každou chvíli mělo vyhoupnout nad obzor.
Společně posnídali něco ze svých brašen a vzlétli.
Vydali se směrem k vysokým horám v dálce, pomalu za sebou postupem dopoledne nechávali Neptoský záliv a letěli nad téměř jednotvárnou krajinou Dragonyjských planin.
Měl dost času přemýšlet nad událostmi předchozího dne, kdy prolétali nad úrodnou deltou Atily, u které se nacházely nejen mokřady, ale i prapodivné stromy a rostliny. Kdyby měl čas, určitě by se tam zdržel a zkoumal, co se tam dá najít.
Tmavomodrá dračice po cestě nic moc neříkala a on usoudil, že asi také přemýšlí.
Až když bylo slunce nad nimi, svolila k přestávce na oběd a sem tam něco prohodila.
Zanedlouho už zase pokračovali v cestě a odpoledne přistáli u nízkého vršku. Ilfea si z brašny vyndala menší nádobku se zátkou.
,,Teď půjdeš opatrně za mnou, ale ať se stane cokoli, nesmíš se dotknout těch rostlin. Rozumíš?"
Lifaen nejistě zakýval hlavou. ,,Dobře." odpověděl, dračice kývla nazpátek a pomalu slétla k houštině pod kopcem. Mechem zarostlou kamennou cestou se dostali až do překrásné zahrady plné pestrobarevných květin, zřejmě pivoněk.
Ilfea šla s jistotou dál doprostřed a tam z té největší květiny načerpala jakýsi stříbrný nektar.
Když byla lahvička naplněná, otočila se k odchodu a oranžový drak nadšeně švihnul ocasem.
,,No vidíš, tys ještě pochybovala o tom, že to zvládneme."
Jen co to ale dořekl, rozpoutalo se hotové zelené peklo.
Kolem zadních tlap a ocasu se mu obmotaly silné šlahouny rostlin a než se nadál, vytáhly ho do vzduchu.
Jediné, na co se zmohl byl řev. Rostlina se napřáhla a mrštila s ním pryč z háje, ale on naštěstí stihl roztáhnout křídla, takže pád nebyl tak tvrdý.
Do pár minut už u něj byla Ilfea a kontrolovala jeho životní funkce.
,,Ta pošahaná kytka se mnou hodila!" Dračice si odfrkla.
,,Kdybys nešvihal tím ocasem, tak by ses jí nedotkl a ona by tě nechala. Navíc, můžeš být rád, že tě nesežrala."
Lifaen už radši mlčel, ale Ilfea ho stejně informovala o tom, že nektar produkuje jen prostřední rostlina a ostatní má jako strážkyně.
Až do večera už zůstali na stejném místě, ale na něj kvůli tomu, že měl příliš času na přemýšlení začalo doléhat to, jak opustil svou rodinu. V Dargonu si zajel takový stereotyp, že si skoro ani nevzpoměl, ale tady se mu prostě začalo stýskat.
Dračice si musela všimnout, že s ním něco není v pořádku, takže se ho narovinu zeptala.
Váhal, ale nakonec jí přeci jen odpověděl.
,,Stýská se mi po rodině... Myslelas to vážně?"
,,Co jsem myslela vážně?"
Chvilku se odmlčel.
,,Že je ještě někdy uvidím."
Bylo vidět, že se zamyslela.
,,Možná, ale minimálně až se vyplní proroctví. Je to opravdu nebezpečné. Až opět zavládne mír... Teprve pak to bude možné."
Vypadala dost smutně.
,,Rodina chybí nám všem."

Ale každému z nás jiným způsobem... Kdybych to věděl, neptal bych se tě na to... Omlouvám se.

,,Musíš pochopit, že jsme byli vybráni pro vyšší úkol. Pro něco většího, než si dokážeme představit."
Lifaen ji pozorně poslouchal a úplně ho zamrazilo v zádech, když si začal plně uvědomovat, že je toho všeho součástí.
,,Pro něco, co nedokážeme zastavit."
Tu poslední větu, řekla téměř neslyšně, ale přesto ho zasáhla ze všech nejvíc.

Možná proto, že to byla pravda... Nikdo nemůže zastavit něco, co se musí stát... Ať je to sebe horší. Bohužel jsem si to doopravdy plně neuvědomoval, přestože jsem si to myslel.

Od té chvíle oba mlčeli a sledovali slunce zapadající za obzor.
Uvědomoval si, že je jen malou součástí, která byla náhodně vybraná.

Náhodně? Kéžby to tak bylo... Ale ne, všechno to byl osud, který k nám byl nesmírně krutý...

Připadal si naprosto bezmocný, ale zároveň to do něj vneslo jakýsi zvláštní mír.
Podíval se na Ilfeu sedící vedle něj. Měla ocas obtočený kolem tlap a světlé znaky na těle jí slabě zářily.
Koukl se na oblohu posetou hvězdami tak, jako to udělala ona a nechal se uchvátit magickým okamžikem.

Jediné, co jsme neměli byl čas...

Jsem zpět s další kapitolkou a rovnou vám řeknu, že zítra vyjde další, protože jsem měla nějakou náladu na psaní a mám v sešítku předepsaných ještě několik dalších kapitol. 😃
U téhle kapitoly jsem se trochu nechala unést a je tu tedy malinký tajemný pohled ,Lifaena z budoucnosti', tak si to užijte. Kdyby se někdo hodně nudil, může do komentářů napsat, jak to chápe. 😅😂
Auf Wiedersehen 💙🐉