Dračí ostrov

14.

,,Ilfeo! Kde jste tak dlouho?" ozval se za nimi Avindrův hlas.
Tmavomodrá dračice se otočila a úsměv z tváře jí zmizel, což Lifaena trochu rozesmutnělo.
,,Málem bych zapomněla." vyhrkla a popoletěla k alfovi. Oranžový drak jí byl v patách.
,,Co se děje? Na co jsi málem zapomněla?" zeptal se překvapeně. ,,Zapoměl jsi snad na proroctví? Musíte se vydat na cestu k Tauroskému oku."
Než stihl odpovědět, vydali se oba směrem k Dargonu, takže mu nezbylo nic jiného, než je následovat.
Mlčky došli až k velikému stromu přímo za skálou na náměstí. Tentokrát už jako všichni vyletěl do druhého patra, kde měl Avindr na stěně rozprostřenou obrovskou mapu celé Dragonie.
,,Tohle je tvůj strom?" vydechl ohromeně Lifaen a rozhlížel se po všech věcech kolem.
Drak pokýval hlavou a jeden svůj černý dráp zabodl do místa na mapě. ,,Tady ta velká značka je Dargon a vy dva máte dvě možnosti, jak se k Tauroskému oku dostat."
Zřejmě ještě nedomluvil, ale Ilfea ho překvapeně přerušila.
,,Počkat, jak jako my dva? Snad ty a Lifaen." Žlutý drak se známkou pobavení zavrtěl hlavou.
,,Ne, myslím, že že jsi připravena tuto výpravu vést. Věřím ti a navíc tu budu potřeba." řekl vlídně a povzbudivě se na ni podíval.
Dračice si jen povzdechla, otočila se zpátky na mapu a Avindr mohl pokračovat.
,,Takže, jak už jistě víš Ilf, je tu delší, ale bezpečnější cesta vedoucí přes pevninu a kratší, nebezpečnější, která vede přes část Slunečního moře a především obávaný Bouřlivý průliv."
V tu chvíli se do místnosti vřítila udýchaná Nost.
,,Díky bohům, že jsem tě zastihla Ilfí. Omlouvám se za vyrušení, ale nutně potřebuji, abys mi z cesty donesla trochu nektaru z Pivoňkového háje." vysoukala se sebe a sotva popadala dech.
,,Jistě, stejně jsem se tudy chtěla vydat, menší odbočka zas tak neuškodí."
Lifaen byl zmatený a alfa drak si toho všiml. ,,Ty to teď nemusíš řešit, ale měl by sis jít sbalit. Sedlové brašny máš ve svém stromu."
Rozpačitě pokýval hlavou a vyletěl směrem ke svému obydlí. Cestou se mu hlavou honily znepokojivé myšlenky, ale snažil se je zahnat. Konečně se dozvím, proč tu vlastně jsem. Uslyším proroctví, které je příčinou celého tohohle rozruchu. pomyslel si, zatímco přistával na terase.
Zavřel za sebou dveře a rozhlédl se kolem. Pohled mu zůstal na dvou brašnách, o kterých mluvil Avindr. Neměl tušení, jak se sem dostaly, ale rozhodl se to neřešit. Už tu viděl i divnější věci.
Pomalu do nich začal skládat vše potřebné a když si byl jistý, že z dračí části je to všechno, proměnil se zpátky do své lidské podoby.
Už zase z něho byl světlovlasý chlapec se jménem Will. Celkem se mu ulevilo, ale chyběl mu ocas a křídla.
Rychle vyběhl točité schodiště a začal shromažďovat i lidské věci, které se rozhodl vzít s sebou.
Ujistil se, že vše pečlivě zabalil do brašen, které pak pořádně zajistil a rozloučil se se svým kaktusem.
Musel uznat, že ho začal brát pomalu jako opravdového domácího mazlíčka. Dokonce dal Lucianovi za úkol postarat se o něj až bude pryč.
Ve spodnějším patře se proměnil zpět na draka a upevnil si sedlové brašny k sedlu, které se vytvořilo z jeho brnění. Dalo mu to celkem práci, ale nakonec přeci jen zase vyletěl směrem k Avindrovu stromu.
Čekalo tam na něj kromě Ilfey a Avindra ještě pár dalších draků včetně Soalna, nebo třeba Cormaena.
Všiml si, že má na sobě také upevněny brašny jako on a už nervózně přešlapuje.
Všichni přítomní jim popřáli šťastnou cestu a oni mohli konečně vyletět. Následoval Ilfeu, která se stočila na jihozápad.
Zanedlouho už opustili město a letěli dál podél asi kilometr vzdáleného pobřeží.
,,Ještě než se setmí, měli bychom letět nad deltou řeky Atily a utábořit se někde v Dragonyjských planinách. Zítra se dostaneme do Pivoňkového háje."
Lifaen se nad tím zamyslel. ,,Pivoňkový háj... To zní mírumilovně."
Dračice se ušklíbla. ,,Myslím, že změníš názor."

Konečně se tu začíná něco víc dít. Už jsem myslela, že se toho nikdy nedočkáte... Nebo spíš, že to nikdy nenapíšu a nedočkám se já. 😂
A moc bych Vám chtěla poděkovat za víc než 500 přečtení. Půl tisíce je prostě mooooc. 😱😄
Auf Wiedersehen 💙🐉