Dračí ostrov

20.

Lifaenem trochu otřáslo, že je Relinn bez varování přenesla stíny do tábora. Ihned je přivítal Avindr, ale když se oranžový drak rozhlédl kolem, sevřelo se mu hrdlo.
Včetně Ilfey a jeho tu stálo jen osm draků. Kromě jich dvou, Avindra, a Relinn tu byl ještě Soaln, Vanir, Lapis a Altaay.
Hned se šel pozdravit se svým učitelem a pak se dal do řeči s bílým drakem.
,,Ahoj sluníčko, jak ses měl?" zeptal se Altaay se svým typickým uličnickým úsměvem.
,,No, větrníku, kdo by se nechtěl málem utopit v Bouřlivém průlivu, nebo si zabojovat se stíny?" řekl sarkasticky a sledoval drakovu vyděšenou reakci, když si všiml jeho obvazů.
,,Hlavně, že jste to zvládli..." vydechl nakonec a usmál se.
Lifaen chvilku váhal, ale nakonec se rozhodl zeptat na část proroctví, která mluvila právě o jeho kamarádovi.
Dost očividně znervózněl.
,,Co? Co by to mělo znamenat? Nic to neznamená." odsekl mu a bez dalšího slova odešel zpět k ostatním.
Zamrzelo ho to, ale také popošel blíž ke shromáždění, aby slyšel, co se řeší.
,,Stíny někdo sjednotil a poslal sem. Měl k tomu dobrý důvod, protože Saefos je daleko od Dargonu a my své hlavní město nemůžeme nechat bez dozoru, což znamená, že jsme rozděleni. Kdyby zaútočily na Dargon, čelily by nám všem a neměly by takové šance na výhru." prohlásil Avindr a nechal slovo Ilfee.
,,Znamená to, že někdo, kdo je řídí, není žádný hlupák. Musíme jen doufat, že nezaútočí i na ostatní, protože kdyby to udělaly a vyhrály, tak jsme všichni mrtví. Věřím ale, že by se naši přátelé dokázali ubránit."
,,Ano, zůstalo tam šest silných draků, ale co tady?" zeptal se Vanir a přeletěl pohledem po všech přítomných.
,,Při hlídce jsme viděli, že mají i stíny v lidské podobě, aby mohly útočit ještě ze hřbetů. Pokud se Ilfea a Altaay promění, máme už jen šest draků."
Zastavil se pohledem na Soalnovi.
,,Včetně léčitele..." dodal a podíval se na alfa draka.
,,To, že je Soaln léčitel neznamená, že nemůže a neumí bojovat. Je tu jako pojistka, kdyby byl někdo vážně zraněn." odpověděl klidně a pak se postavil.
,,Vanir má ale pravdu. Stínoví jezdci jsou hrozbou a Ilfea s Altaayem se budou muset proměnit do své lidské podoby a bojovat na našich hřbetech."
Lapis se hned přihlásila o svého učedníka a alfa o tmavomodrou dračici.
,,Ilfeo, ty budeš mít tu nejnáročnější a nejnebezpečnější práci. Tu strategii už jsme párkrát použili."
Dračice kývla na souhlas.
,,Vím, co myslíš."
,,Dobře." uzavřel Avindr a znovu obrátil svou pozornost k ostatním.
,,Zaútočíme ráno. Rozdělíme se na dva týmy po čtyřech. Každý z týmů bude mít jednoho lidského bojovníka. První tým, který povedu já, zaútočí z jihu. Druhý, který povede Vanir, bude útočit z východu." řekl a draci se rozdělili.
První tým se skládal z Avindra, Ilfey, Relinn a jeho, druhý z Vanira, Altaaye, Lapis a Soalna.
Pak se ještě domluvili na pár věcech a rozpustili svou válečnou poradu.
Lifaen si chtěl jít lehnout, ale zadržel ho Altaay. Překvapilo ho to, ale na druhou stranu byl rád.
,,Omlouvám se, že jsem na tebe byl nepříjemný, ale nechci... Nechci se o tom bavit. Nejsem na to připravený. Navíc, když se teď blíží ta bitva... Mám strach." vypravil ze sebe.
Lifaen se pousmál.
,,To je v pohodě, neměl jsem se tě na to ptát, chápu, že se o tom nechceš bavit." odpověděl mu a mírně sklopil pohled.
,,Taky se bojím..." dodal nakonec a po dalších pár minutách povídání se s ním rozloučil.
Šel na místo, kde si při příletu odložil své sedlové brašny a chtěl si lehnout. Všiml si ale, že Ilfea sedí opodál a s malým světlem kouká na jakýsi pergamen v tlapách.
Zvedl se tedy a potichu za ní došel.
,,Stalo se něco?" zeptal se opatrně.
Dračice se podívala na to, co držela ve spárech. Pak zavrtěla hlavou.
,,Ne, jen jsem dostala dopis od Cormaena. Poslal mi ho po Lapis."
,,Co se tam píše?" zeptal se zvědavě Lifaen.
,,Nic moc, ptá se, jak se máme a prý doufá, že ubráníme Saefos. Taky se ptá, jak jsi přijal proroctví a mám ti vyřídit, že se ti stará o kaktus."
,,Píše, jako byste byli přátelé." podotkl a Ilfea se ušklíbla.
,,Jak jinak by mi měl psát, když jsme nejlepší přátelé?" zeptala se pobaveně.
Kdyby mohl jako drak zrudnout, určitě by zrudnul.
,,No, já jsem myslel jestli... Já nevím. Prostě jestli mezi vámi něco není."
Dračice málem vyprskla smíchy. Když se uklidnila, začala smotávat pergamen.
,,Nikdy mezi námi nebylo a ani nebude nic víc, než přátelství. Tedy... Jsme pomalu jako sourozenci." odpověděla a rozhlédla se kolem.
,,Každopádně bychom si měli jít lehnout, zítra se totiž rozhoduje o osudu Dragonie."

Nakonec nejsem pryč, protože jsem nemocná, což mě sice hrozně štve, ale alespoň mám čas na psaní a prokrastinaci. 😃
Btw asi se dám do opravy kapitol na začátku, protože jsou takové zanedbané. 😅
Hehe, už jen odpočítávám kapitoly do konce (a začátku druhého dílu) a neskutečně se těším. Asi jsem jediná, ale to nevadí... 😂
Auf Wiedersehen 💙🐉