Asi láska?| Reddie |

4.

Billův pohled

Stojíme před tím domem. Hodil jsem kolo na zem a vstoupil na půdu toho domu.

Šel jsem pomalu, bál jsem se. Richie se fakt nebál, předběhl mě se slovy posero. Podíval jsem se na ostatní a ty jen naznačily, že neví co mu je.

Richard statečně otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Šli jsme pomalu za ním. Ze strachu jsem se chytl Stanleyho ruky. On se lekl a vykřikl.

,, T-ticho buď " Řekl jsem a pohrozil jsem mu prstem. Když jsme všichni prošli hlavními dveřmi Richie pokračoval dál.

Šli jsme po schodech dolů, do sklepa. Byla tam studna a haraburdí. Samozřejmě co nenapadlo Richieho? Hned se podívat co je ve studni.

Vzal lano a začal ho nějak připevňovat. Poslední šla Beverly. Jakmile vešla do sklepa, zaklapli se za ní dveře. Vzala za kliku a snažila se otevřít dveře. Marně.

,, Jestli se mi něco stane, máš mě na svědomí! " Řekl s bobkam Eddie. ,, Co by se to mělo stát? Buď v klidu... Jen to tady dodělám... " Začal si Richie mluvit pro sebe. ,, Ty chceš líst tam dolů? "

Richieho pohled

,, A proč ne?? " Zeptal jsem se jich. Byli zticha. Uchehtl jsem se. ,, Jestli se tohle dozví moje máma-" ,, A proč by se to měla dozvědět? " Skočil jsem Eddiemu do řeči.

Pro točil očima. ,, Kdo jde první? " Zeptal jsem se, když jsem měl hotovo.
,, Klidně půjdu já, ale ne že jakmile tam vlezu zdrhnete"

,, Vlezl jsem tam a za mnou šel hned Eddie. Takhle jsme se tam nasoukali jeden po druhém. Jako poslední sem vlezl Mike.

,, Jdeme" ,, Ty to tu takhle znáš? Že se hned vydáš, jako by jsi sem chodil každý týden. " ,, Ne, jsem tu poprvý, a zajímá mě, co tu je"

Odpověděl jsem Stanleymu a ukázal ať jdou za mnou. Vešli jsme někam, kde byla tma, a tak jsem vytáhl telefon a začal si svítit. Na konci týhle "chodby" Byli nějaké pootevřené dveře.

Zrychlil jsem, strašně mě zajímalo co tam je. Vystrčil jsem hlavu z těch dveří. U dveří stal klaun, který mě hned vzal pod krkem, ale tak, abych se neudusil.

Byla to celkem velká místnost, vedlo tam několik vchodů. Ale byla tam
taková velká kupa. Kupa, na které bylo třeba pohozené jen tak kolo, stará televize, kusy oblečení atd.

,, Vypadáš jako klaun od mekáče" Řekl jsem a to ho asi rozčílilo. ,, Tebe doma naučily, že se zdraví? " ,, Netykejte mi, a vás asi naučily, že se děti nekradou"

Řekl jsem docela odvážně.

,, Ty se mě nebojíš? " Zeptal se mě ten klaun. Teď by se mi hodila pomoc od loserů.

Podíval se mi do očí. Pošeptal si něco pro sebe. Říkal něco jako "on je ten pravý" Pustil mě.

Ale po chvíli si mě přitáhl do obětí. Nevěděl jsem co mám dělat. Stal jsem tam jak sloup. Po chvíli to objetí ale začalo pálit.

Nejdřív taková, malá bolest. Po chvíli se ale začala zvětšovat. Byla, jako bych stál před velkou pecí.

Pálit to ale začalo až tak moc, že jsem se snažit z toho objetí dostat ven. S ním to ale nic nedělalo. Kopal jsem, škrábal, dupal, vykřikoval, ale nic.

Vzdal jsem to. Začal jsem přemýšlet, jestli mě to zabije nebo ne.

Najednou mě pustil. Poslední, co jsem slyšel byli výkřiky loserů. Pak už jen tma.

Ehmmmm... Co? Na tyhle knížce už víc jak 100 přečtení a 23 hvězdiček!! 😲😲
Já vás miluju, a tak vydávám další kapitolu.

Názor?

5

60 slov