Cesta do Středozemě (Lotr FF) |POZASTAVENO|

7) nejsem slabá - jsem silná

*Beatrice*
Stála jsem tam a dívala se za mizející stínem podivného koně.
Poté jsem tam ještě dlouho stála.

Dlouho potom, co Eowyn odešla...

Až do západu slunce jsem si prohlížela vzácné luční květiny. Sedla jsem si na trávu a začal trochu foukat větřík. A pak jsem uviděla, jak se po té pláni někdo prochází. Byl to ten elf.

Jejda... Ten, kterého jsem srazila a ani jsem se mu neomluvila. Cítila jsem se trapně, ale ještě více jsem byla nesvá, když si mě všiml a začal se ubírat cestou, která vedla ke mně.

Nejdříve jsem uvažovala jestli nemám utéct, ale pak jsem to hodila za hlavu a radši se rozmýšlela, co mu povím, až ke mně dojde. Přišel skoro neslyšně, ale já věděla, že tam je, a tak jsem se pomalu otočila. Nevěděla jsem, co mu mám říct, ale nakonec že mě vypadlo:

,,Já se eeeeehhh ti...
Nooo... promiň!!!
Ráno jsem neměla čas na nějaké omluvy a...
Jak se vůbec jmenuješ?"

Vypadalo to, jako kdyby si myslel, že jsem se naprosto zbláznila a s opovržením řekl:,,Legolas"
Potom, jakoby čekal, že mu na to něco povím.

Já ani nečekala až se zdvořile optá nazpět a řekla jsem mu, že se jmenuju Beatrice. Ani se na mě nepodíval. Jeho pohled byl zarytý do země. Až pak se na mě poprvé podíval. Jeho pohled byl chladný a ledový.

Až jsem se ho trochu bála.
Podívala jsem se na něj a podala mu ruku...ale on se na ni jen znechuceně podíval a neodvážil se jí dotknout, proto jsem ji zase rychle stáhla.
Vypadal, jako kdyby se se mnou vůbec nehodlal bavit... jako kdybych byla nějaká přítěž nebo něco horšího.

Nakonec se tedy odhodlal k tomu, aby se mě optal: ,,Kdo vůbec jste?"
Upřímně jsem tuto otázku tak trochu očekávala.

,,To vás nemusí zajímat!"
Odsekla jsem nezdvorilym tónem a on se beze slova otočil a odešel. Sama jsem si pro sebe musela nadávat, než jsem jsem sama vyrazila k městu.

,,Ti elfové jsou takový nezdvořáci. Jsou tak vznešení, ale chybí jim dobré vychování..."

,,Taková arogance!!!"

Takhle jsem utěšovala sama sebe, než jsem dorazila k Edorasu.

Rohanská princezna Eówyn na mě čekala v hale. Pak mě jen pochválila za to, jak jsem se dnes zlepšila... i když já dobře věděla, že to tak úplně není pravda.

Poté jsme spolu šly loudavým krokem k mému pokoji a já nevydržela a zeptala jsem se, proč jsou elfové tak arogantní.
Dozvěděla jsem se, že se obecně elfové považují za nejlepší rasu...
Jsou nesmrtelní a mají o hodně větší výdrž než lidé, trpaslíci nebo skřeti.
Jsou tak vznešení a mocní...

...TAKŽE RASISMUS A DISKRIMINACE OSTATNÍCH RAS...

Tohle jsem sice neřekla nahlas, ale měla jsem to na jazyku.
Eówyn mi povídala o ostatních rasách ve Středozemi, než jsme došly na můj pokoj. Rozloučila jsem se s ní a vešla do mého pokoje. Lehla jsem si na postel a koukala do blba. Až pak jsem si vzpomněla, že jsem s sebou měla vlastně mobil. Rychle jsem se hrabala ve svém batohu, až jsem ho našla...

ALE ON BYL VYBITÝ!!!

Další komplikace a tady, jak hádám, není žádná zásuvka. V rozčílení jsem mobilem mrskla o zem a on se rozletěl na několik kousků...teď to teprve bylo špatné. Klekla jsem si na zem a se slzami v očích jsem sbírala kousíčky displeje. Vzala jsem do ruky největší část, která zbyla a tlupě na ni zírala.

,,Teď už mi nejsi k ničemu" uvažovala jsem nahlas. Když už asi zůstanu ve Středozemi na věky věků.

Musela jsem přemýšlet o domově.
Pro ně jsem byla už pár dní nezvěstná a zase se mi hlavou proháněly vzpomínky na mámu, tátu, na mé dva bratry, které jsem opustila svým vkročením do tajemného průchodu. Vzpomínala jsem na kamarádky a na tu nejlepší, Elišku, kterou určitě vyslýchají u policie, aby jim řekla, kde mě viděla naposledy. A co když do toho průchodu šel ještě někdo? Co když má teď stejné trápení, ale neměl tolik štěstí jako já?