Beatrice se najednou ocitne ve Středozemi, kde zuří válka o prsten. Nejdříve se chce vrátit domů, ale pak najde vnitřní sílu. Jak vypadá válka o prsten z pohledu mladé Beatrice?
Představte si svět, kde nikdo nenapsal o Středozemi a kde nikdo nikdy n...
Když jsem se ráno probudila, strašně mě bolela hlava. Možná jsem se večer opila.
Vyšla jsem z mého pokoje a v Edorasu hotové pozdvižení. Všichni říkali něco o hobitovi a temnému pánu. Vůbec mi to nedávalo smysl a mávla jsem nad tím rukou. Bylo krásné ráno a v dálce se slunce opíralo do vysokých horských štítů. Svěží vzduch a příjemný větřík, který si jemně hrál se stébly trávy.
Ale co to?
Po té stepi se řítí tryskem jezdec. Je to ten podivný bílý čaroděj a hobit.
Chvíli jsem se jen procházela před hradbami Edorasu. Bylo to velmi uklidňující. Pozorovala jsem krajinu. Jak se v dálce mihne laň s kolouchem nebo jak sem tam přelétne dravý sokol a někdy se střemhlav spustí do travin. Vznese se a znovu útočí dokud neuloví svou kořist.
*Legolas* Bylo krásné ráno. Trochu pofukoval příjemný větřík a hrál si s mými vlasy. Díval jsem se směrem na ty vysoké hory. Tu se mi do cesty postavila Eówyn. Tahle holka už mně začíná lézt na nervy. Kdykoliv chci být sám, objeví se a má snad milion otázek na které by nebyla schopna odpovědět ani paní Galadriel. Natož já!!!
Bylo na ní vidět, že byla značně zadýchaná. ,,Existuje nějaký jiný svět než Středozemě?" Zeptala se nakonec.
Touhle otázkou mi opravdu vyrazila dech. Tohle fakt netuším, ale nechtěl jsem před ní dělat blbce.
,,Jistě, že ano." Odpověděl jsem. Ale svou odpovědí jsem si jistý vůbec nebyl. Eówyn na nic nečekala, jenom kývla a zase běžela pryč. Přemýšlel jsem nad touto otázkou ještě dlouho... dlouho potom co Eówyn odešla.
*Beatrice* Eówyn se ke mně přihnala a sotva popadala dech. Pak ale s odhodláním a nějakým tím očekáváním v očích řekla:,, umíš zacházet lépe s lukem nebo s mečem?"
Řekla jsem jí, že ani s jedním, že jsem nikdy nedržela nic takového v ruce a že vůbec nemám páru o tom jak se taková věc používá.
Eówyn spadla brada a chytla se za hlavu. ,, Ty nevíš, jak zacházet s mečem? Budu tě to muset naučit, jinak tady nepřežiješ. Zrovna v této době je to velmi nutné, protože se blíží válka. První lekce bude po obědě." Dokončila svůj proslov a zase odběhla. Já se jen nestačila divit. Neumím s mečem. Ani nevím, jak se má držet a jestli je to bezpečné. A jsou meče těžké? Takových otázek jsem měla plnou hlavu.
Konečně byl oběd. Sedla jsem si na své místo a začala jsem si nabírat jídla která jsem v životě neviděla a ani neochutnala. Nejdříve jsem si z velké mísy vzala sněhově bílou housku a k tomu nějaké sýry. Sýry ale nebyly takové, na jaké jsem byla zvyklá. Máma je vždy kupovala v supermarketu. Nebyly špatné. Ale ta houska vypadala sice nadýchaně a lehce, ale rozhodně tomu tak nebylo. Ta houska byla až moc sytá. Měla jsem brzo plný žaludek a to jsem si myslela, že si ještě něco dám. Nakonec jsem si nalila horkou čokoládu. Tak jako jsem to viděla u ostatních. Musela to být vzácnost, protože jí měla u stolu jenom vysoká šlechta. Čekala jsem, že to bude něco jako kakao doma, ale ono ne. Bylo to tak hořké...
BLEEEEE...
No nic...
Oděšla jsem od stolu a čekala jsem ve svém pokoji než pro mě příjde Eówyn.
Za chvíli Eówyn přímo vyrazila dveře. V jejích očích se zrcadlilo odhodlání. Vyšly jsme před Edoras na pláň a tam na zemi ležel meč.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
