Cesta do Středozemě (Lotr FF) |POZASTAVENO|

11) Ať tě radši nevidí

Zapadlo slunce a já osaměla.
Ani na chvíli jsem nezapochybovala o správnosti mého rozhodnutí. Ale jak říkala Eówyn, bude to tajemství. Muži nám totiž nikdy nedovolí jít do bitvy. Eówyn si myslí, že kvůli tomu, že si o nás myslí, že jsme padavky. Já ale zastávám názor obojího. Podle mě se sice považují za lepší bojovníky, ale stejně tak se o nás i bojí.

Byla jsem na cestě k mému stanu, když mu do cesty vběhl hobit šermujíci s mečem.

,,Neboj se, není ostrý!" Zavolal a dále si to rázoval podle stanu někam pryč. Ze stanu pak vyšla Éowyn a udržovala smích. Ačkoliv jsem se chtěla ovládat, i já jsem se nakonec rozesmála.

,,Jak se jmenuje?" Zeptala je se, když jsme se uklidnily.

,,Smíšek" řekla a ve tváři zvážněla. Zítra pojedeme do boje. ,,Ať tě Theodén radši nevidí. Bude to pro všechny lepší." Kývla jsem a chtěla jsem si jít lehnout, když v tom jsem uviděla tajemného jezdce zabaleného v černém plášti. Jeho kůň zůstal stát a jezdec promluvil. ,,Přiveď Aragorna, čekám jej v hlavním stanu." Pak zase pobídl koně a ten se loudavě vydal k ležení.

Já jsem se vydala k Aragornovi. Spal a já ho zrovna nechtěla budit. Vypadalo to, jako by se mu něco špatného zdálo. Pak se najednou vymrštil do sedu a vytasil dýku. Oslovila jsem ho tedy potichu a pomalu...

,,Nějaký cizinec tě čeká v hlavním stanu."
Náhle jsem si uvědomila, že mu tykám.

,,Kdo?" Zeptal se rychle

,,To by jsi měl vědět ty." Řekla jsem a už jsem ti dal neřešila. Bez dalších rozhovorů jsem došla k našemu stanu. Lehla jsem si na velmi jednoduchý předchůdce spacáku, který ležel na zemi. Zabalila jsem se, protože velmi nepříjemně protahovalo...

A zase hluk. Já se snad dneska nevyspím. Vyšla jsem že stanu a otráveně se rozhlížela, kdo mě zase vzbudil. Nejhorší bylo, když jsem zjistila, že se zase něco stalo a já u toho nebyla. Se zájmem jsem se snažila vypátrat, co se stalo a pak kolem mě proběhla Éowyn se slzami v očích. Chytla jsem ji za rameno se slovy: ,,Co se děje?" Chvíli jsem na ni nechápavě koukala, protože neřekla ani slovo. Pak mě oznámila, že mi to poví ve stanu. Doufala jsem, že to půjde rychle a já budu mít naději, že dneska ještě usnu, ale jak jsem se mýlila.

Lehly jsme si na deky ve stanu a ona spustila stavidla, ale pak se uklidnila, že se prý jen potřebovala vybrečet a že už je to v poho. Pak začala povídat o tom co se vlastně v táboře stalo:
,,Aragorn s Legolasem a Gimlim odjeli. Jsou pryč, zdrhli jako vyděšené krysy v předvečer bitvy."

,,Zradili nás" řekla jsem bez obalu, ale na Éowyn jsem poznala, že mi tak úplně neřekla celou pravdu, ale nechala jsem to plavat. Věděla jsem jakou chová náklonnost k Aragornovi. Když nás teď zradil, chápu jí, je smutná.

Avšak o této noci jsem již neusla. Ale nenudila jsem se, protože jsme si povídaly my dvě. Pak se k nám připojil i Smíšek. Když malý hobit vyprávěl své vtipně historky, obě jsme se tak řezaly smíchy, že na nás kolikrát přišel Éomer s výčitkami, že někdo třeba spí a dařilo by se mu to, kdyby se tady pořád někdo nesmál.

A bylo ráno. Slunce vyšlo v pozlaceném šatu a já měla po včerejší dohodě na starosti zbraně. Přišla jsem potichu ke zbrojnici (poněvadž nám naše zbraně zabavil Éomer, aby nás náhodou nenapadlo jet taky). Vzala jsme dva meče, dýku a kopí. Opatrně jsem se zase vyplížila a donesla neviděna věci do stanu. Pak se vrátil Smíšek s nějakými přilbami a pevnými koženými vestami. Oblékla jsem se a čekali jsme na Éowyn. Ta rovnou přišla s vystrojenými koňmi. Mého Almiona jsem pohladila a dala mu jablko, které jsem byla dříve ukradla z jídelny. Smíšek řekl, že mu Theodén určitě nedovolí bojovat a že pojede taky na tajňačku jako my. Pak že stanu jako první vyvedl koně jako první. Záhy jsem chtěla taky, ale zarazilo mě, že Theodén zjevně domlouval Smíškovi, že on nepojede. Chvíli diskutovali a já chtěla zakročit, ale Éowyn mě chytila za rameno a zašeptala: ,,Co to děláš? Smíškovi v tuto chvíli nepomůžeš. Já se o to postarám."

Pokynula mi, že vzduch je čistý a že Smíškovi sebrali koně, aby mu znemožnili jet. Rozjeli jsme se směrem k němu a pak Éowyn udělala něco, co mi vyrazilo dech. Zezadu ho vzala a vysadila si ho před sebe. Jak chytré. Celá Éowyn...

Cesta se ubírala přes louky a pole. Někdy se k nám ještě někdo přidal a já zachytila po tom, zjistil kolik nás doopravdy je. V jízdě jsem nebyla žádný expert, ale popojela jsem blíže k mě kamarádce, co vypadala jakoby měla každou chvíli puknout smíchy.

Naznačila mi, že se odpojíme a skutečně sjela ze stezky kterou vyšlapalo tisíce kopyt. Pak jsem jela já. Kůň se několikrát zastavil a vspouzel se a já se mu ani nedivím, protože jsme jeli temným lesem. Špatně a temně ozářeným hvozdem. Pak jsme se napojili na skalnatý výstupek a měli jsme rozhled na celé údolí, kde se rýsovala tisícová armáda. Ale nebyla bych to já, kdybych zase neuvažovala: ,,Vskutku krásný výhled, ale jak se na ně napojíme, vždyť nám utečou než se zase nedostaneme dolů" Eówyn mě ale uklidnila: ,,Nebuď zbrklá, napojíme se, vím kudy pojedou. Vydáme se směr tam ta kotlina. Tam bude pauza vojska."

,,Jak to víš?" Zeptal se překvapeně Smíšek.

Éomer se kolikrát hodně rozpovídá a pak když se uklidní mi akorát řekne: ,,Radši na to zapomeň" vysvětlovala nám situaci Éowyn.

Pak pobídla koně a ti se rozjeli směrem k údolí. A opravdu jsme na vojsko narazili. Smíšek s Eówyn si potřebovali odpočinout, ale já se šla rozhlédnout po okolí. Neuvědomila jsem si, jak moc riskuju. Zhluboka jsem se nadechla, avšak někdo mě chytil a prudce se mnou švihl až jsem byla nucena si sednout. Naproti mě seděl zamračený Éomer a naštvaně řekl: ,,Éowyn je tu taky, že?"

Já jen zkroušeně odpověděla: ,,Ano"

,,Měla by ses jí pokusit přemluvit abyste se vrátily i s tím hobitem." Zasyčel chladně.

,,Proč?"

,,Jsem její bratr a mám o ní strach. Jestli ji nepřemluvíš, nic se neděje. Jestli se v boji zraněna, odskáčeš to ty a ten hobit."

Jen jsem pomaličku kývla a poté jsem byla propuštěna. Došla jsem k mým přátelům a snažila se vypadat klidně, ale po chvíli se mě Éowyn zeptala, Proč jsem tak vystresovaná. Nějak jsem to zamluvila a nenápadně přešla k dalšímu tématu.

Pokusí se Beatrice vrátit s Éowyn a Smíškem?

A co boj...
Zemře někdo?

Děkuju mým čtenářům za podporu, ale obávám se, že kapitoly budou vycházet nepravidelně, jelikož nemám moc času.

Vaše Ansisisi