Cesta do Středozemě (Lotr FF) |POZASTAVENO|

10) Přípravy na konec

Ráno jsem se probudila a snad poprvé jsem měla opravdu dobrou náladu. Cestou na snídani jsem potkala Legolase. Jeho úsměv jsem mu hned opětovala a spolu jsme pokračovali v cestě do haly. Na snídani byla i Eówyn, která se už zotavila ze zranění. Přišla jsem k ní a zeptala se jak je na tom:

,,Už jsem v pořádku. Legolas s Aragornem míchali léčivé mastičky a ty zabraly. Cítím se teď mnohem lépe a jsem připravená na sladkou pomstu." Komec řekla chladně a s odhodláním. Také jsem to měla na mysli a přála jsem zúčtovat s těmi vrahy.

Po snídani mi už tak dobře nebylo. Přišli zvědové a hlásili vypálení několika malých vsí Rohanu. Bylo mi to líto a nutilo mě to vracet se v myšlenkách na domov.

Najednou Aragorn rozrazil dveře a vtrhl do velké síně, kde zrovna Theodén přemýšlel, jak by uchránil ostatní části Rohanu. Otočil se na Aragorna, který sotva lapal po dechu. Asi po tom výšlapu do schodů.

,, Majáky Minas Tirith!!!
Gondor volá o pomoc!!!"
s očekáváním v očích čekal, co odpoví král:
,,a Rohan odpoví... svolejte Rohiry!"
Eomer kývl hlavou a odešel z haly.

Každý v Rohanu věděl, že se má dostavit do tábořiště u vysoké skály. V Edorasu bylo hotové pozdvižení. Muži se loučili se svými ženami a dětmi. Chlapci odcházeli od svých rodičů. Bylo to smutné. Rozhodla jsem se, že tam pojedu taky. Musela jsem. Narozdíl od rohirů jsem se neměla kam vrátit. Nikdo by netruchlil kdybych zemřela. Nikdo by na mě nečekal.

Zvonilo se na zvon a každý Rohir hledal koně a zbroj. Šla jsem okolo hlavní haly a viděla jsem Theodéna jak podává rozkazy Eomerovi: ,,Shromáždi vojsko v šedé brázdě... všechny co najdeš. Třetí den vyjedeme do Gondoru a do války."

Odešla jsem a hledala jsem příhodného koně, na kterém bych mohla jet. I když sama jsem na koni nikdy neseděla. Podívala jsem se nahoru a viděla, jak hobit právě pokleká před králem.

Pod malým přístřeškem jsem zpozorovala Eówyn a sledovala jí. Dávala si na koně sedlo a vedle připravovala druhého. Pak na svého připnula meč a rychle ho zakryla dekou. Zavolala: ,,Nemusíš se schovávat ve stínu. Stejně o tobě vím."

,,Ty chceš jít bojovat, že?"

,,Máš mě přečtenou..."

,,Chci bojovat s tebou" odpověděla jsem rázně.

,,Nebráním ti, protože je to čestné. Dej sem meč a já ti ho pořádně schovám."

Usmála jsem se na ni a ona na mě. Běžela jsem si do pokoje a vzala poslední věci. Když v tu ránu se zabloudily dveře. Pokusila jsem se je rozrazit, ale byly zaseklé.

SUPER. . .

Fakt víc se to pokazit nemohlo. Horší to být nemůže. Najednou jsem s úlevou slyšela hlas Eówyn. Nadávala, jak hádám, nějakým malým dětem a pak se rozlétly dveře. V nich stála a držela za uši dva malé chlapce. Jejich tváře byly zpocené a zarudlé. Najednou trhla s rukama a hlavy chlapců o sebe tloukly. Kluci bolestně sykli. Pak je konečně pustila a hoši utekli jak nejrychleji uměli.

Jo, Eówyn umí být i přísná...

,,Mám pro tebe překvapení."
Chytila mě za ruku a vláčela mě chodbami. Pak zaběhla za dveře a po chvilce je otevřela. Za nimi stál kůň.

Krásný kůň. Černý s bílýma nohama a skvrnou mezi očima...

,,Nádherný... ten je můj?"

,,Ano, sama jsem ho vybírala." Odpověděla a s radostí pozorovala, jak koně hladím.

,,Jak se jmenuje?"

,,Almion"

,,Je to krasavec" se zájmem jsem si koně prohlížela.

,,Jsem ráda, že se to ti líbí"

Pak odešla. Po chvilce zase přiběhla s řádně zabaleným mečem. ,,Připevni to k sedlu a ještě pro jistotu přikryj dekou."

Kývla jsem a společně s koněm jsem ji následovala až na nádvoří. Tam už kázal Eomer Rohirům... ale já ho tak úplně neposlouchala. Zaslechla jsem totiž zajímavý rozhovor Gimliho s Legolasem. Gimli si spíše stěžoval:

,,Kdybych tak mohl dát dohromady Legii trpaslíků v plné zbroji a pěkně našňupnutých."

Legolas mu však pohrdavě odpověděl: ,,Tvoji příbuzní do války vyjíždět nemusejí. Bojím se, že válka už za nimi přišla sama."

Zase mi přišlo, že je tak arogantní...
Gimli si nakvašeně odfrkl a dál si elfa nevšímal.

Pak jsem poslouchala Éomera:
,,Jezdci Rohanu, přišla naše hodina, složili jste přísahu, nyní jí splňte!"

Náhle jsem si uvědomila, že neumím jezdit na koni. Podívala jsem se na Eówyn, která netrpělivě čekala až zavelí k odchodu.

,,Já neumím jezdí na koni"

,, Jak to?"

,, Nikdy jsem na něm nejela, tam u nás to umí jen hodně málo lidí"

,,To nevadí, naučím té to cestou."
Slezla z koně a pomohla mi nasednout. ,,Nohama musíš koně obejmout. Klidně na koně tlač, tak jak uznáš za vhodné. Koně nejsou hloupá zvířata, jsou vznešení a moudří. Poznají když někdo není dobrý jezdec."

Znovu nasedla na svého kaštanově zbarveného koně. Chytila mé otěže jednou rukou a tou druhou držela ty své. Koně se pomalu rozešli a postupně zrychlovali. Držela jsem se otěží. Ale po nějakém tom čase mi to přišlo docela jednoduché. Eówyn si všimla, že jsem se uvolnila a řekla:
,,Už se na koni udržíš, tak ho zkus řídit sama."

Pustila otěže. Teď to bylo jenom na mě. Přišlo mi, že jsem trochu zpomalila a tak jsem trochu více zabrala do slabin. Kůň zrychlil ale já se neudržela a ...

Naštěstí jsem ucítila něčí ruce. Někdo mě vysadil znovu do sedla. Podívala jsem se na něj. Byl to Legolas. Než jsem stihla cokoliv říct, začal on:

,,Vy asi nejezdíte na koni, že?"

,,To teda ne" odpověděla jsem poraženě.

,,Nesmíte koně příliš dráždit. Ani uvolnit úplně"

Chvilku mi dával instrukce. Už to docela chápu, ani jednou jsem nespadla. Tedy jednou málem...

Odpoledne jsme dorazili do vojenského ležení. Každý Theodenovi hlásil koho kolik přišlo. Theodén se ještě optal na jezdce že Sněžné, ale žádný nepřijel. Naše stany byly ve výši, takže jsme měli výhled na celý tábor.

Když napadalo slunce, dala jsem se do řeči s Eówyn: ,,Přijelo 6000 vojáků, ale je to málo. Skřety neporazíme, je jich moc."

,,Porazíme, uvidíš" odpověděla jsem ji konejšivě.

,,Já si přeju hrdinský konec, klidně ať zemřu někdy brzo, ale ať mám slavný konec o kterém by se ledajakému muži mohlo jen zdát." hrdě přitom pohlédla na západající slunce.

Pochopila jsem, že ona chce do boje jet za slávou. Jede ukázat každém z muži, že ženy na to mají.

A já jim to taky ukážu...

Jsem silná, jsem svá, jsem hrdá...
JSEM BEATRICE

Jestli se vám příběh líbí nebo nelíbí napište do komentářů.

Ansisisi