JEDNA CHYBA MŮŽE ZA VŠE ✔

KDO JE TADY PÁNEM?

Nick:

Bál jsem se. Sednout si za volant. Všechno mi to připomínalo minulost, ale snažil jsem se to ignorovat, už jenom kvůli Tommymu jsem dělal je den úžasný, i když pršelo a zima mi lezla až do zadku.

Tommy:

Po podepsání všech potřebných papírů mě Nick vedl k autu. Pršelo a byla dost velká zima. Přitulil jsem se k Nickovi a šli jsme společně jako jeden. Usmíval se. Sedli jsme si do auta a já zapl jeho nejoblíbenější písničku.

Nick:

Furt se na mě díval, jakoby jsem byl ten nejkrásnější obrázek. Bylo ticho a tak chtěl atmosféru uvolnit tím, že mi pustil mou oblíbenou písničku. Ta písnička, fuj! Vypl jsem ji a řídil dál. ,,Stalo se něco? Zeptal se mě Tommy. ,,Ne, jen nemám na tuhle píseň náladu, promiň."

Tommy:

Kecá, nikdy by si nedovolil vypnout tu písničku. Něco se děje a já to z něj dostanu a mám plán jak! Pro mě po dlouhé době premiéra, zatímco pro Nicka to bude skvělý večer.

Nick:

Myšlenky dokážou člověka na tolik zaneprázdnit, až je to někdy dost nebezpečné. Ta písnička, i když je má nej, se mi začíná hnusit. Jak už jsem zmínil, po dobu, co byl Tommy mimo užil jsem si a přesně v tomhle autě, s touhle písničkou, s jiným. Proto na ní teď nemám náladu a ještě dlouho mít nebudu. Když nad tím tak přemýšlím, nevím jestli mi je špatně z té písně nebo ze mně. Už nemůžu, nemůžu mu být nevěrný! Stalo se tolik zlého a nepříjemného, ale vlastně se samými pozitivy. Uvědomil jsem si, že miluju jen jeho! Uzdravil se a to je skvělé.

Tommy:

Chtěl jsem ho trošku provokovat a nabudit romanrickou atmosféru. Sahl jsem mu na stehno a pomaličku svou ruku zvedal výše. Nereagoval, nechtěl jsem ho nějak naštvat, tak jsem dal ruku zase pryč. Napadlo mě se ho zeptat, co se děje, ale nechtěl jsem ho zbytečně dál rušit.

Nick:

Cítil jsem to, příjemný po takové době. Ale nemohl jsem vůbec vnímat, co dělá nebo se snaží dělat, nešlo mi to. Stále jsem měl pocit jakoby bylo něco špatně. Přemýšlel jsem, na co jsem zapomněl, co jsem nedodělal nebo naopak udělal špatně. Po chvíli přemýšlení mi to došlo! Nechtěl jsem myslet hned na nejhorší, ale je to zákeřnej člověk.

Tommy:

Pomalu jsem se blížili k domu, ale Nick jel jinudy, vyladalo to jakoby to objížděl.. ,, Proč to objíždíš?" ,,Musím se zjistit, že je všechno v pořádku." Odpověděl, moc jsem nepochopil co tím měl na mysli, ale dál jsem se neptal.

Nick:

Je tady. To Červené, podlouhlé auto bych poznal i na kilák daleko. Co tady chce?

Tommy:

,,Konečně doma, zlato!" Vystoupili jsme z auta, Nick zaparkoval vedle nějakého červeného auta. ,,Návštěva?" Zeptal jsem se ,,Dost nepříjemná návštěva!" Odpověděl... ,,Kdo to je? Čí je to auto?" Ptal jsem se jako malej, ale dost mě překvapilo, že tu někdo parkuje a je u nás doma. ,,Slib mi, že to, co uslyšíš uvnitř. Že tomu, co uslyšíš, nebudeš věřit!" Byl strašně tajemnej, bylo to dost nepříjemné.. ,,Zlato, děsíš mě!"
Nick šel pomalu k vchodovým dveřím a odemykal. Stál jsem těsně za ním se zvydavým pohledem, kdo u nás je. ,,Kdo to je?" Zeptal jsem se Nicka hned po tom, co otevřel dveře a vešli jsme dovnitř. Seděl tam nějakej kluk s hnědými vlasy, černými nehty a s radostným výrazem ve tváři. Dost divnej týpek. ,,Ahoj lásko! Jak ses měl a kdo je ten kluk s tebou?" Řekl ten neznámej buzerant, který seděl na moji židli!

Robert:

Pozdravil jsem Nicka s úmyslem vyhnat toho parchanta, který přišel s ním. Stoupl jsem si.

Nick:

Otočil jsem se na Tommyho a okamžitě mu řekl, že jedinej, kdo mi může rikat "zlato,lásko, miláčku" je právě on a ať neposlouchá Roberta.

Tommy:

Odstoupil jsem od Nicka s naštvaným výrazem a zeptal se. ,,Jak se jmenuješ?" Odpověděl snad to nejodpornější jméno, které může existovat. ,, Dobře, Roberte. Vy spolu chodíte? Ty a Nick?" Chvíli mlčel, čehož využil Nick a bránil se, že spolu nejsou, a že má jen mě. ,,No, máme dost složité období, ale ano, jsme spolu už asi dva roky! Kdo jsi ty?" Zeptal se mě. V tu chvíli jsem si představoval, jak mu do zadku rvu brokovnici a mačkám spoušť. ,,Jmenuji se Tommy, tady s Nickem jsme si zařídili tento dům tak, aby nám vyhovoval!" Začal řvát se slovy ,,Co lžeš! Tento dům jsem s Nickem budoval já a tu sedačku, o kterou se opíráš jsem kupoval já, takže se zvedni!" Jelikož jsem sedačku sám vybíral a měl jsem jí v úmyslu koupit, už hodně dlouho, zeptal jsem se.. ,,Je krásná, přesně můj typ. Kolik stála?" Neodpověděl a vše mi došlo! Nikdy tu nebyl, klíče mi Nick dal aby měl kdo zalejvat kytky, když bude v práci. A jelikož máme kytky jen v chodbě, dovolil jsem si ho potopit ještě trošku! ,, Nevadí, já totiž vím, kolik stála. 30cet ticíc, přesně. To nevadí, to je detail. Kolik má dům pater? Zeptal jsem se s úmyslem, že odpoví špatně. ,,jelikož dům stavěl můj otec, tak vím, že má tři patra!" Řekl náš skvělý Robert. Přistoupil jsem k němu blíž, zvedl ze stolu klíče, strčil jsem si je do kapsy, aby s nimi nemohl utéct a řekl jsem.. ,,Tak to tvůj otec zapomněl přistavit ještě jedno patro!"

Nick:

Nestačil jsem se divit, jak arogantní Tommy dokáže být. A jak dokáže dostat lidi tam, kam chce. Stál jsem a jen koukal, jak Robert rudne zlostí, až jsem se chvílema bál, že Tommyho uhodí. ,,Ještě není konec! Nemysli si Tome, že ti ho nechám, udeřím, až to bideme nejméně čekat!" Zařval na Tommyho Robert, ale Tommyho to nějak nerozhodilo a jen koukal jak Robert opouští chodbu.

Tommy:

,Nezapomeň si tady bundu, nerad mám v domě bordel!" Zařval jsem na Roberta, který za sebou prásknul dveřma. Nick se podíval na dveře a potom na mě.

Nick:

,,Už jsem někdy řekl, že mám toho nejchytřejšího přítele?" Tommy ke mně přistoupil blíž a odpověděl.. ,,Taky tě miluju!"

Tommy:

Políbil jsem ho na rty, které si pomalu ani nepamatuju. Tak nádherný a hřejivý pocit, co mi s každým dalším polibkem projížděl skrz celé tělo.

Nick:

,,Moc si mi chyběl Tommy!"

Tommy:

,,Nemel a pojď ukázat posteli, kdo je tady pánem!"