JEDNA CHYBA MŮŽE ZA VŠE ✔

PROČ MY?

Monča: Co se mohlo stát, že mi Nick nezvedá telefon? Chtěla jsem se ho zeptat, jak to dopadlo. Stále jsem zkoušela volat, ale čím déle to nebral, tím více jsem myslela na to nejhorší.

Nick: Tma, jediné, co jsem byl schopen vnímat. Neslyšel jsem, nemohl jsem otevřít oči. Pocit jakoby jste byli zavření ve vákuu a oči měli slepený lepicí páskou. Vím o sobě. Vím o světě. Cítím jeho přítomnost. Moc ho chci obejmout, říct mu jakej jsem vůl. Dát mu pusu a vše polopatě vysvětlit. Cítím jak na mě mluví, ale neslyším ho. Cítím všechno, ale nejde mi odpovědět.

Monča: Zkoušet volat dokola nikam nevedlo. Co mám dělat teď? Honilo se mi hlavou. Vložila jsem telefon do kapsy, s myšlenkou, že mu zavolám za 10 minut. Možná spí a má telefon na vibracích.

Tommy: Seděl jsem, společně s doktorkou, v místnosti, odkaď jsme společně sledovali Nickův stav. ,,Deset minut jsem se ho snažil probrat. Nijak to nešlo!" ,,Musí se probudit sám, přirozeně. Mohlo by mu to uškodit!" Odvětila mi doktorka Šťástková. Jinou jsem nechtěl. Dr. Šťástkové jsem věřil. ,,Co mu je? Proč to s ním takhle seklo?" Zeptal jsem se doktorky. Než mi stihla odpovědět začal mi v kapse vyzvánět telefon. ,,Monika?" Omluvil jsem se doktorce a odešel do Nickyho pokoje, spal. Nebo alespoň tomu tak říkám. ,,Ano?"

Monča - ,,Ahoj Tommy, nevím jestli si mě nepamatuješ, jsem"...
Tommy - skočil jsem Monice do řeči ,,Pamatuju si tě, co se děje?"
Monča - ,,Potřebovala bych mluvit s Nickem, ale nezvedá to!"
Tommy - ,,Spí, seklo to s ním!"
Monča - ,,Vy jste to viděli spolu?"

Musel jsem hovor ukončit. Sedl si! Prudce, až ze sebe malém strhl jehličky, pomocí kterých byl připojenej k přístrojům. Doktorka Šťástková rychle přiběhla, ani jsem jí nemusel volat. Ani bych to nezvládl, začal jsem panikařit. Spadl mi telefon na zem, rukama jsem si zakrýval oči, uši. Všechny přístroje pípaly. Nechtěl jsem nic slyšet ani vidět. Nohy se mi podlamovali, na jediné, na co jsem se zmohl, bylo, se opřít o zeď a pomalu se sunout dolů. Kolena jsem měl u hlavy a vystrašeným hlasem řekl: ,,Proč my? Proč?"

Dr. Šťásková: Tommy byl úplně vyděšený. Kdybych nebyla v práci, asi bych spíše řekla, že byl úplně v prdeli z toho všeho. Snažila jsem se dávat pozor na Nicka. ,,Co se děje, pomalu to řekněte. Nadechněte se!" ,,Bolí mě na hrudi!" Tommy se sesypal. Začal hystericky řvát, plakat a naříkat. Já jsem ani chvíli neváhala a zavolala jsem doktora Martina.