JEDNA CHYBA MŮŽE ZA VŠE ✔

ČERNÁ OVCE REDAKCE

Tommy: Čím déle přemýšlím, tím více zasahuji do sci-fi. Den co den otevírám myšlenku s touhou zjistit, kde tohle všechno začalo. Čím dál jdu, zjišťuji, že za to, co provedl Nick, můžu já! O to víc to všechno bolí. Z hlubokého přemýšlení mě vytrhla Monča. Seděl jsem na bílé židli, u postele, na které ležel Nick. Nevnímal, jen spal. ,,Co tady děláš?" Zvedl jsem se z postele a objal jí. ,,Miku? Co tady děláte?" ,,Přišli jsme se na Vás podívat, jde to s vámi z kopce! Chceme Vám alespoň trochu pomoct!" Podíval jsem se na jejich ruce, drželi se. ,,Moc děkuju, až se probudí, bude rád, že jste tady!" Vyjádřil jsem díky, které jim taky patřilo. ,,Tommy, my tu ale nejsme na dlouho, spíše jen na skok." ,,Aha, to nevadí, povídej, copak?" Ukazal jsem na druhou stranu pokoje, kde stály 3 židle, přitáhli si je k Nickově posteli, já si sedl na svou a oni naproti mně. Nějak se neobtěžovali s mírným začátkem. ,,Robert!" Skoro vykřikla Monča. ,,Co s ním?" Odpověděl jsem dost protivně. ,,Jde po vás, Mike s ním pracuje v redakci. Zaslechl jeho plány! Dávejte na sebe pozor Tommy!" ,,Jaký plány?" Stiskl jsem Nickovi pevně pravou ruku, která mu vylézala z pod deky. ,,Tommy, já znám Roberta asi 4 roky a.." skočil jsem Mikovi do řeči. ,,Jaký plány, sakra?" ,,Udělá všechno pro to, aby vás dostal od sebe!" ,,To se mu nepovede! Už se o to pokusil dvakrát a bez výsledně!" ,,Bude to zkoušet stále a pořád, do doby, kdy jeden z vás neustoupí, nebo hůř!" Zatím, co mi Mike vysvětloval a radil, na co si dát u Roberta pozor, já ucítil tlak. Zmáčkl mi ruku. ,,Probouzí se!" Řekl jsem s radostí. Postavil jsem se a Monika s Mikem taky. Koukali jsme mu na obličej, kdy otevře oči. I když jsem stál a koukal na něj, stále jsem mu držel ruku v pevném stisku. Ale cítil jsem, jak jeho stisk slábne, taky jsem povolil, když jsem to udělal, spadla mu ruka na postel. ,,Tommy? Všechno v pohodě?" Zeptala se mě Monika. Se slzami v očích jsem jí odpověděl: Já ano, on vůbec! Najednou přišla Dr. Šťásková společně s Martinem a poprosili nás o odchod z pokoje. Monika s Mikem šli poslední a Mike zavíral dveře. ,,Takhle to je každý den! Přijde doktorka s doktorem, mě poprosí, abych odešel a vrátit se můžu třeba za hodinu, většinou jdu do bufetu, ale častěji usínám tady na židli. Pak ho vidím zase až rano." ,,Svoje sme ti řekli Tommy! Hlavně si pamatuj, kdyby něco, zavolej!"

Nick: Vždyť to bylo všechno jinak. Tak ať v tom nešťourá!