JEDNA CHYBA MŮŽE ZA VŠE ✔

ŠANCE TÉMĚŘ NULOVÁ

Nickův pohled:

,,Co s ním je? Co budete dělat?" Zeptal jsem se jednoho ze záchranářů, který mi odpověděl: ,,Ještě nevíme, musíme ho vyšetřit, zavezeme ho do nemocnice!" Možná? Ne! Určitě to byla chyba Tommymu tohle všechno říkat, ale co jsem měl dělat? Koukat na to, jak mě ten nejúžasnější kluk opouští. Nevěděl jsem, jak jinak mu to dokázat! Že ho miluju! Že mi chybí to jak jsme spávali vedle sebe a já ho hladil po jeho krásný tváři! Teď musím doufat, že bude v pořádku, vím, že je silný! Koukal jsem do blba a v duchu si povídal sám se sebou a najednou jsem slyšel: ,, Tohle jsem ještě nikdy neviděl! Musíme s ním okamžitě do nemicnice!" Zakřičel jsem, že pojedu s nimi, ale prý nemůžu. ,,Můžete přijet zítra, podívat se jak na tom je, ale teď to nejde, nashle!" Zavřeli za sebou dveře a odešli společně s Tommym. Je jen těžko představitelné, jak jsem teď zařval do stropu, že jsem debil! Věděl jsem, že mě bude potřebovat! Jel jsem! Rovnou za sanitkou.

Tomovo pohled:

Jen těžko jde popsat ten hnusně odporný pocit, který jsem cítil. Mé tělo bylo paralyzováno, dokázal jsem vnímat vše, co mi kdo říkal, ukazoval, ale všechno v ozvěně.. Za chvíli jsem nedokázal rozpoznat obličeje a vše se mi začalo vlévat do rozmazaného fleku. I když jsem slyšel veškeré hlasy v ozvěnách, tak mi jeden hlas připadal povědomej ,,DEBILE!" Vím komu patří! A nsem si tím na sto procent jistý! Vždyť to je, t-to j-je přec-ce N-i. I když jsem chtěl mít otevřené oči a podívat se jestli je to on, nešlo mi to! Připadal jsem si jako v proti zvukové, černé bublině. Najednou jsem nebyl schopný vnímat vůbec nic!

Nickův pohled:

Vystoupil jsem z auta a snažil jsem se najít jeho pokoj, kam byl po příjezdu dán. Hledal jsem ho přes dvacet minut a pořád nic. ,, Hele, pane, tady nemáte co dělat!" Zakřičela na mne doktorka. ,, Promiňte, leží tady můj přítel, bojím se o něj a chtěl bych ho vidět, jenomže nevím, na jaký pokoj byl převezen." ,,Jméno?" Zareagovala dost překvapeně. Odpověděl jsem, že se jmenuje Tomáš. Tomáš Krásný! ,,Vím, byl přivezen před dvaceti minutami, odvezli ho na sál!" Podíval jsem se na ní výrazem, který jasně dával na jevo, že jsem totálně na dně. ,,Proč musel tak na rychlo na sál?" Odpověděla mi, že jeho tělo bylo znehybněné, že za to může jeho mozek! ,,Co s ním má?" ,,To nevíme, ale brzy to zjistíme, teď vás ale musím poprosit aby jste odešel!" Zeptal jsem se proč musím odejít a jestli tady nemohu počkat. ,,Je mi to líto, budeme vás informovat!" Nechtěl jsem si přidělávat problémy, takže jsem odešel.

Dr. Šťástková, pohled:

Vše to bylo strašně zvláštní. Nikdy jsem takovou diagnózu neviděla. Nedává to vůbec smysl. Vždyť by měl byt už dávno mrtvý. Četla jsem si výsledky operace pana Krásného a hodně věcem se divila. Za celýh třicet let ordinování jsem neviděla takovou správu. Neváhala jsem a zavolala jsem panu Nickolasovi. Přijel téměr okamžitě. Alespoň jsme měli více času rozluštit správu a já získala nové informace. ,,Je mi to líto, ale vašemu příteli nedokážeme pomoct!"

Šťástková - Nikdy jsem neviděla podobnou správu.
Nick - Tím mi chcete říct, že i něj přijdu?
Šťástková - Možná kdyby jsme věděli, Proč se mu to stalo, byla by tu nějaká šance, byz toho máme šanci nulovou.
Nick - Nabourali jsme, když jsme jeli na výlet. Prudce se bouchl do hlavy, že si div nezlomil vaz. Mě se nestalo skoro nic až na pár modřin a škrábanců. Řidič, který to do nás napálil, zemřel na místě. Vím to, protože jsem byl obviněn jeho rodinou za to, že jsem ho zabil já. Obvinění soudce stáhl a neuznal, protože bylo dokázáno, že ten magor jel v proti směru. Když jsem pomáhal Tommymu z auta pryč, byl v bezvědomí, o to bylo těžší ho odtamtud dostat pryč. Když jsem ho vytáhl a viděl jak hrozně vypadá, bylo mi na zvracení. Ne kvůli tomu, že měl celý obličej od střepů a krve, ale z toho jakej jsem vůl. Když jsme jeli zapípal mi telefon "KOCOUREK". Jelikož jsme neměli s Tommym nejlehčí období, udělal jsem chybu. Podkal jsem jednoho kluk a užil si s ním, myslel jsem, že to byl skrat. Ale on chtěl pokračovat. Za jízdy jsem s ním řešil, že to takhle dál nejde. Že nedokážu Tommyho podvádět, jenže, než jsem to stihl odeslat napálil to do nás ten magor. Kdybych dával pozor a nezabýval se tím blbem, mohl bych se tomu autu vyhnout a vše by bylo v pořádku.
Šťástková - Je mi to moc líto. Opravdu!
Nick - Udělám vše pro to, abych mohl být zase jenom s ním!
Šťástková - Uděláme vše co je v našich silách!
Nick - Proč se muselo stát něco takového, abych si dokázal uvědomit, že ho miluju? Že chci jenom jeho? Bože, Kéž bych to mohl vrátit.
Šťástková - Rozumím, ale teď mu nejvíce pomůžete, když budete silný, a budete věřit v jeho uzdravení.
Rozhlas - Doktorka Šťástková, okamžitě na sál č. 4!
Šťástková - Tam leží pan Krásny!

Nickův pohled:

Paní doktorka se rychle zvedla ze židle. ,,Co se děje?"
Neodpověděla mi a rychle utíkala na sál, běžel jsem za ní. Jakmile ale vběhla do dveří od operačního sálu, zastavil jsem se a koukal z okna na průběh operace.
Koukat se na něj takhle bylo tak nepříjemné. Neudržel jsem to a začal brečet. Když jsem otevřel rukávem otřené oči od slz, viděl jsem jak všichni odkládají nástroje a jeden z doktorů dělá Tommymu srdeční masáž. Přišla za mnou paní doktorka Šťástková. ,, Je mi to líto!"