JEDNA CHYBA MŮŽE ZA VŠE ✔

V KOUTĚ SNŮ

Tommy: Trvalo to déle, než obvykle. Usl jsem hned, co jsem si sedl na židli. Je toho moc! Robert, Nick, Monika a Mike. Takhle vyčerpaný jsem dlouho nebyl a to jsem zažil snad všechno.

Nick: ,,Brzdy, přesně to byla ta příčina." Moc jsem si přál mu to říct. Ale jediné co jsem byl schopný, bylo poslouchat. Žádný pohyb, známka života. Je to hnusný a nepříjemný pocit, když vnímáte, co se kolem vás děje, ale nemůžete reagovat.

Tommy: Vzbudil jsem se a když se koukl na hodiny bylo 17:13. Spal jsem celý den. Pomalu jsem se zvedl a přišel k Nickovi. Bylo mi divně. Něco bylo jinak. Nedokázal jsem říct ani slovo, moje pusa nebyla schopná vydat ani hlásku. Bylo to zajímavé, ale věnoval jsem se Nickimu a svoje starosti nechal být. Chvíli jsem seděl vedle něj, potom jsem se k němu přitulil a chytl ho za ruku. V ten moment jsem ucítil silnou bolest. Jeho tělo se natřásalo, všechny přístroje byly vypnutý. Vstal jsem a jediné, co jsem byl schopen dělat, bylo koukat na to. Jak trpí. Koukal jsem po místnosti, nebyl jsem schopen žádného pohybu. V rohu místnosti, jsem viděl sedět člověka. Nedokázal jsem se na něj soustředit, oči se mi podlévaly slzami. Otřel jsem si je a viděl jeho. Robert? Co tady dělá. Podíval jsem se na Nicka, přestal sebou cukat. Přístroje byly stále vypnuté. Za zdmi pokoje jsem neslyšel žádné hlasy. Byl jsem tu jen já, Nick a Robert. Stál jsem stále na stejném místě, se slzami v očích. Nick se nehýbal. Žádný pohyb, ani hruď se mu nehýbala. ,,Zabil si ho Tomme!" Robert se ke mně přibližoval a stále opakoval ,,Za všechno můžeš jenom a jenom ty!" Když přišel ke mně zablesklo se mi před očima a já se opět probudil na židli před Nickovým pokojem. Vstal jsem ze židle tak rychle, že jsem slyšel, křupnutí svých zad. Koukl jsem se na hodiny 17:10. ,,Sakra, celej den jsem prospal!" Otevřel jsem dveře a vešel do pokoje, kde seděl i Robert. Přímo vedle Nicka! ,,Co ty tady!" Než jsem stihl dopovědět otázku, skočil mi do řeči. ,,Spíše co tady děláš ty? To já si ho zasloužím!" Otočil jsem se a odešel do sesterny poprosit o odvedení Roberta z nemocnice. Zpět do pokoje se mnou šel jeden sympatický chlap. Dával pozor na to, co se děje poblíž nemocnice a v jejích prostorách. Když jsme dorazili do pokoje, Robert seděl v koutě a koukal na Nicka. Nick měl všechny přístroje vytažené ze zásuvky a lapal po dechu. Jirka, jmenoval se ten chlap. Okamžitě zavolal na sesternu a odvedl Roberta pryč z pokoje. Robert se bránila snažil se vyprostit. Když dorazili na chodbu Robert se těsně před zatáčkou, která vedla pimalu na jiné oddělení, stihl vytrhnout z Jirkovo sevření a zakřičel ,,Zabil si ho!" Za všechno můžeš jen a jen ty!" Oči se mi podlily slzami a spadl jsem na zem. Koukal jsem na zem a před očima promítal ty společný chvíle s ním. Tak nádherný to všechno bylo. Doktor Martin společně s ošetřující doktorkou Nicka, paní Šťáskovou zaběhli do pokoje. Mě zvedli ze země a posadili mě na židli. Zapojily přístroje, které Nicka drželi naživu opět do zásuvek. Martin se staral o Nicka a Šťástková přišla ke mně s otázkou. ,,Co se stalo?"