JEDNA CHYBA MŮŽE ZA VŠE ✔

,,Nick do hajzlu umře!"

Dr. Šťástková: Kontrolovala jsem, zda je vše v pořádku na pokoji, kde leží Nick. Přístroje jedou, ale on stále bezvládně leží. kdybych přístroje v tuhle dobu ještě nebyly, myslela bych si, že je mrtvý. Nedivila bych se tomu tak, kdyby lékařská správa netvrdila opak. Podle ní, by měl být naprosto normální.
Tommy: Z toho cvok-hausu jsem měl namířeno domů, kde jsem si chtěl vzít pár věcí za účelem, že do doby, co Nicka nepropustí budu přespávat u něj. Rychlý a jednoduchý plán, to jsem si taky myslel, ale to bych nesměl být tak zvědavý. Během balení si spodního prádla, jsem si vzpomněl na moment, kdy jsem šel do ložnice a Nick přede mnou něco schovával. Šel jsem po schodech do ložnice a když jsem otevřel dveře divil jsem se sám sobě, že jsem si toho nevšiml už dříve a Nickovi, že to nevyhodil. Sedl jsem si na postel a sbíral si do klína útržky fotky. Když jsem úlomky spojil k sobě, nevěděl jsem, co si myslet. Vzpomněl jsem si na ten hnusnej moment. Proto jí roztrhal a zahodil, mně radši řekl, abych šel pryč, bál se toho, že si vzpomenu a opustím ho. Od doktorů měl tohle zakázané, snažil se o to. Nedivím se mu, že mi to poté, co jsem málem odešel všechno řekl, taky bych to na jeho místě udělal! Kdyby to neudělal, bůh ví, jak by ti skončilo. Doktoři neměli pravdu. Možná právě to, že mi to Nick řekl, mě vrátilo zpět. Bez něj bych byl jenom chodící skleróza. Roztrhal jsem úlomky ještě na menší a v kuchyni je vyhodil do koše, který jsem hned při odchodu z domu vynesl.
Nick: Chtěl jsem se otočit na bok, vzít telefon a zavolat Tommymu, ale nešlo mi to. V duchu jsem se sám sebe ptal, co mi vlastně je? Vždyť jsem zažil nejméně čtyři záchvaty před tímhle.
Tommy: Ve výtahu jsem zmáčkl číslo 3 a jen čekal. Cestou k Nickovi, jsem si všiml otevřené sesterny, nakoukl jsem ,,Halo? Je tu někdo?" Šel jsem dovnitř a všiml si jeho. ,,Roberte? Co tu děláš?"
R - Nejdřív práce, Roberte, Nejdřív práce, Roberte!
T - Roberte? Co tu sakra děláš? (Zvedl jsem hlas)
R - Zabiju všechny!
T - Tohle nejsi ty (Položil jsem si tašku z věcmi a natáhl před sebe ruce, jako gesto, že se mě nemusí bát)
R - Já jsem hodnej kluk, hodnej kluk!
T - To jsi a pro to teď opustíš sesternu a půjdeš domů, ano?
R - Proč? (Otočil se)
Když se otočil, všiml jsem si, jak pomalu trhá lékařskou správu.
T - Co to děláš?
Přiběhl jsem k němu a sebral mu z ruky veškerý lékařský materiál, když jsem od něj couval zpět ke dveřím, položil jsem lékařské správy na stůl hned vedle počítače, na kterém byla ta samá lékařská správa, ale změněné jméno pacienta. Robert se jen smál. ,,Umře, Nick do hajzlu umře!" Naštval jsem se a bylo mi jedno, jestli mě vnímá nebo ne! ,,Nidko umírat nebude!" ,,Uvidíme!" řekl a utekl pryč, viděl jsem jak rychle mizí ve výtahu. Rychle jsem si sebral věci a spěchal k Nickovi. Otevřel jsem dveře, byla tam i doktorka Šťástková. ,,Je všechno v pořádku?" Zeptal jsem se doktorky. ,,Myslela jsem si, že bych Nicka propustila, ale neni to možné." řekla. ,,Proč jste to chtěla udělat? Vždyť vidíte, jak na tom je, doma bych to s ním v tomhle stavu sám nezvládl!" ,,Já vím, lékařská správa se absolutně neshoduje s jeho zdravotním stavem." ,,Vím kdo za to může!" Poprosil jsem doktorku, aby šla se mnou do sesterny, kde jsem ji všechno vysvětlil. ,,Koukněte se na tuhle správu. Je v ní napsáno, že pacient trpí poruchou pozornosti. A v počítači je napsáno to samé, ale je pod jiným jménem pacienta." ,,Víte kolik lidi s timhle postižením tu léčíme?" ,,Chápu, ale ta správa je naprosto totožná s tou v počítači! Když jsem před chvílí přišel, přistihl jsem Roberta jak trhá lékařskou správu, ale před tím změnil jméno pacienta! Proto Vám to nesedí, v ruce držíte cizí lékařskou správu pouze s Nickovým jménem!"