JEDNA CHYBA MŮŽE ZA VŠE ✔

TVRDÝ PÁD

Nickův pohled:

Nevěděl jsem co dělat! S brekem jsem se skácel na podlahu a začal brečet s hlavou opřenou o zeď. V hlavě mi lítalo tolik myšlenek, společných zážitků prožité s ním! S tím nejúžasnějším člověkem! Nikdy si to nepřestanu vyčítat.

Tomovo pohled:

Když jsem zavřel dveře od toho oranžového baráku, nevěděl jsem kam mám jít. Hlavně pryč odsud. Nechci žít a bydlet někde, kde jsem na obtíž. A kde se kvůli mě trpí! Taška, kterou jsem držel v levé ruce byla docela těžká a tak jsem krok co krok měnil ruce, aby mi ty ruce neupadly. Když jsem si dával tašku z ruky levé do pravé, někdo mě chytil za rameno a já se tak lekl, že jsem upustil tašku na zem. Ten kluk? Zajímalo by mě co po mě chce, zase.

Nickův pohled:

Koukal na mě jakoby už neznal ani mé jméno, ale moc jsem se tím nezabýval a řekl: ,, Prosím!"
Hned mi odpověděl: ,,Proč prosíš? Nemám ti co dát, nemám pro tebe co udělat?" Na to nešlo nějak odpovědět, tak jsem ještě jednou poprosil a dodal k tomu: ,, Dej mi šanci to vše vysvětlit, poslední šanci.

Tomovo pohled:

Nevěděl jsem co odpovědět, ale dost věcí mě zajímalo, tak jsem řekl: poslední!"

Nickův pohled:

Jen co to dořekl jsem mu vzal tašku, jeho jsem chytil za ruku a šel jsem s ním do baráku.. Tomy se po chvíli vytrhl se slovy, že dokáže chodit i bez ruky.. pustil jsem ho, i když mě to dost bolelo! Když jsem otevřel dveře od baráku, položil jsem tašku k věšáku, který stojí na levé straně u dveří, je bílý, vybíral ho Tomy společně se sedačkou, která je v obýváku. Sedl jse si na ní a Tomyho poprosil, aby si sedl vedle mě.

Tomovo pohled:

Sedl jsem si na sedačku a byl dost zvědavej, co se dozvím, protože mi dost věcí nedávalo smysl.
,, Miluju tě! Nedělám si srandu, už několik let spolu bydlíme, ale stala se jedna věc, při které jsi zapomněl spoustu věcí!" Řekl. Odpověděl jsem mu: ,, To je všechno?" Vůbec nic mi nevysvětlil, rekl mi jen věci, které říkal pořád dokola, než jsem odešel. ,,Děkuju za zdržení, teď už jsem mohl být na atobusové zastávce a jet do centra města, kde jsem si mohl najít nějaký volný pokoj v hotelu. Jestli je to vše, tak ja jdu!"

Nickův pohled:

Nevěří mi a já už nevím jak mi dokázat, že patříme k sobě. Mic bych mu chtěl vše vysvětlit, ale podle doktorů by mohl skolabovat, prý mic informací najednou. ,,Sbohem!" Když řekl to slovo, projelo mi tělem strašné teplo a zabrněly mi ruce jako bych dostal na 3 sekundy klepavku. ,,Počkej!" Je mi jedno, co řekli doktoři, jestli odejde, už ho nikdy neuvidím!

Tomovo pohled:

Už jsem byl skoro u dveří a bral si tašku s věcma, když řekl: Hele, seru na doktory a na ty jejich sračky! Mám důkazy hele!" Když to dořekl, šel směrem ke kuchyňské lince a z poličky vytáhl modrý hrneček s iniciálama T ♡ N. ,,vidíš T jako Tommy a N jako Nick, dělali jsem ho spolu hned co jsem spolu začali chodit!" Koukal na mě jako bych kecal. ,, Tak jinak! Nahoře jsou naše fotky, jsou v albu, které jsem si prohlížel, když jsi přišel do ložnice, to bylo to co jsem rychle schoval! Tahle sedačka? Tu jsi vybíral ty! Polovinu věci do baráku jsi vybíral ty! Jednou jsem se rozhodl, že ti udělám ty nejhezčí narozeniny a tak jsme jeli na jedno místo, jenomže ja nedával pozor a narazil do nás jeden ožralec! Měse nestalo skoro nic, ale ty jsi zůstal v nemocnici a tam ti zjistili, že tvůj mozek zažil takovej otřes, že budeš mít problémy si pamatovat různé věci! Zakazali mi ti tohle všechno říct, aby jsi neskolaboval a nebylo to ještě horší, ale ja už nemůžu dál! Chybí  mi to, jak sme leželi vedle sebe a říkali si "miluju tě" Chybí mi, se probouzet vedle tebe, chybí mi to všechno. Já věřím, že i ty si to pamatuješ, jen ti to tvůj mozek nedovolí! Vím, že někde v tobě to je! Prosím, Prosím zůstaň tu se mnou, slibuju, že to bude všechno brzo dobrý, jen mi dej šanci!" Dlouho nic neříkal, ani se nehýbal, stál jako svázanej.

Tomovo pohled:

Ten kluk, pak najednou černo a tvrdý dopad! Nezmohl jsem se ani na jedno slovo, nemohl jsem ani hejbnout prstem. ,,Tommy!" Slyšel jsem dost hlasitě a pak už nic! Nic jsem nebyl schopný vnímat!

Nickův pohled:

Když jsem viděl jak padá na zem a po pádu se mu klepou oční víčka jako při nějakém záchvatu, rychle jsem k němu přiběhl a vykřikl jeho jméno! Sedl jsem si k němu a on se na mě podíval. Oči měl podlilté slzami a pusa se mu klepala, chtěl něco říct, ale nešlo mu to! Zvedal ruku.. měl roztažené prsty a já v tu chvíli věděl, co chce říct, takže jsem mu mou ruku propletl mezi jeho a řekl mu: ,, Já tebe!"

Nemohl jsem se na něj koukat! Vytáhl jsem si telefón z kapy a zavolal záchranku!