JEDNA CHYBA MŮŽE ZA VŠE ✔

LHÁŘ

Tomovo pohled:

Pozdravil jsem ho a zeptal se, jestli jsem neco neprovedl. ,,Tommy, nic si neprovedl, jen jsem si stlal postel a prohlížel si nějaký fotky. Zeptal jsem se ho jestli bych se mohl koukat s ním a on mi odpověděl, že se na ně kouknem někdy příště, že si musí ještě neco zařídit. Seděl v tureckém sedu a když dával nohy na podlahu všiml jsem si, že vedle jeho nohou má nějaké útržky, nejspíše nějaké fotky.. Moc mě to nezajímalo a kývl jsem na jeho odpověď a zavřel za sebou dveře. V tuhle chvíli mi bylo jasné, že přede mnou Nick něco tají a nebylo mi to příjemné. Když si to zformuluju, tak vlastně za vše můžu já. Šel jsem do svého pokoje "nahrávacího studia" vytáhl jsem si cestovní tašku a začal si balit věci. Nemůžu tu být. Ubližuju mu.. neznám ho, ale hezky se o mně stará a já nedělám vůbec nic. A navíc mi to tu připomíná byt, ve kterém už jsem někdy byl a nevím proč.

Nickův pohled:

Hned co zavřel dveře od ložnice, schoval jsem album a šel se podívat co dělá  a zeptat se ho, jestli něco nepotřebuje. Zaklepal jsem na jeho dveře od pokoje a viděl ho jak na sobě nese cestovní tašku a podle toho jak byl ohlej v pase byla očividně plná věcí. ,,Co děláš?" Zeptal jsem se ho.. ,,Jedu pryč, nemůžu ti takhle ubližovat." Když to řekl málem jsem spadl na zem jak mi bylo špatně! ,,Neubližuješ mi!"

Tomovo pohled:

,,Proč mi lžeš? Denodenně slyším jak si něco mumláš pro sebe, v noci tě slyším plakat a když spolu normálně mluvíme tak se mi ani nepodíváš do očí!" Viděl jsem jak se mu očí podlévají slzama, což se za chvíli změnilo v brekot.. ,, Ty za nic nemůžeš! Nic si mi neudělal, nikdy!"

Nickův pohled:

Netrvalo dlouho a začal jsem brečet. Slzy mi tekl jako vodopády a já nemohl skoro mluvit. ,,Nic si mi neudělal, nebrečím po nocích, co děláš a neděláš ty mě, ale spíše co jsem já udělal tobě a teď musím trpět i já!"  Vůbec jsem si neuvědomoval co říkám, jediné o co mi šlo, bylo to, aby neodcházel, protože to by mě položilo úplně.

Tomovo pohled:

Položil jsem tašku na zem a pomalým krokem jsem přišel k Nickovi. ,,Nic si mi neudělal, krásně se tu o mě staráš, úžasně mi vaříš. Mám tu vše co bych si jen přál, ale ty sám si z toho špatnej a to bolí zase mě! Sice tě neznám, ale vím, že beze mně ti bude lépe!" Obejmul jsem ho  a šel si zpět pro tašku. Nahodil jsem si jí na rameno a šel z místnosti pryč.

Nickův pohled:

Když mi řekl že mě nezná, tak už jsem nevěděl jak dál ho mám přemlouvat aby neodcházel. ,,Zdovolením?" Řekl a já mu uhnul, aby mohl projít. Jediné na co jsem se zmohl bylo koukání do blba a zabíjení sám sebe myšlenkama, že za tohle si můžu sám! Když Tommy sešel schody z prvního patra do obýváku,tak se ještě zastavil. Myslel jsem si, že si to rozmyslel, ale mýlil jsem se!

Tomovo pohled:

Zastavil jsem se v obýváku a pomalu se otočil na Nicka. ,,Měj se tu hezky, mám tě rád!" Koukl jsem se na vchodní dveře od domu a odešel.