JEDNA CHYBA MŮŽE ZA VŠE ✔

BRATR

Nick 9:46

Na dnešek jsem se vůbec netěšil. Ale vyspal jsem se docela dobře, to se poslední dobou nestává vůbec. Pomalu jsem vstal a sešel schody dolů do obýváku, zapl jsem si televizi, udělal si silný kafe bez, kterého se přes den neobejdu.
Co si mám vzít na sebe? Tuhle otázku jsem si nepoložil snad za poslední čtyři roky ani jednou. Prohrabával jsem šatník a hledal něco, z čeho by se lidem, až mě uvidí neudělalo špatně.
Hotovo. Sice nejsem nic moc, ale stačit by to mohlo. Červená košile s černými jeany. Na mě je to slušný až dost.
Sebral jsem fotoalbum a jen tak ho nacpal do batohu. Chci si ho vzít sebou, ale nebudu ho tahat v ruce. Kdybych potkal někoho ze svých známých, tak se chci vyvarovat zbytečných dotazů.
Zamknul jsem dveře. Ale televizi uvnitř nechal zapnutou. V téhle čtvrti nejsou lidi moc slušní a tak je lepší nechat znamení, že doma stále někdo je.
Čím více jsem se vzdaloval od domu, tím více jsem si přál být zase zpátky v posteli a radši nic nedělat.
Své auto jsem zaparkoval na parkovišti poblíž nákupního centra a měl namířeno do tisku.

10:30

,,Dobrý den, máte přání?" ,,Rád bych si zde vytiskl vzpomínku!" ,,Ovšem, máte ji na nějakém disku?" Podal jdem mu flashku a čekal. Čekal na dotaz ,,Pouze jednou, nebo víckrát?" nebo ,,Bude to všechno?" Místo toho jsem se dočkal zamračení do monitoru a pak nepříjemného pohledu do mých očí. ,,Stalo se něco?" ,,Vůbec nic, jen mi ta fotka někoho připomněla!"
Jo, Tommy padne do oka každému, takže jsem se vůbec nedivil a pousmál jsem se. ,,Jak se jmenujete?" zeptal jsem se prodávajícího. ,,Jack!" To, už jsem slyšel a tvář mi taky někoho připomínala, ale co! Kolik je lidí s tímto jménem? Nejspíš jsem měl v mládí kamaráda, který je mu podobný.

Ztratil jsem kamarády a známé. Rodina bydlí daleko a vůbec o nich nevím. On je navždy pryč a moje city začínají zamrzat. Nevím jestli je to dobře. Furt doufám, že je tu naděje.

10:43

Nastoupil jsem do auta s fotkou v pravé ruce a hledal jsem v batohu fotoalbum. ,,Kde je, sakra?" Nebylo tam.
Ztratil jsem veškeré vzpomínky! Bylo mi ze mě na zvracení. ,,Idiote!" Nadával jsem si.

Jack:

Nikdy by mě nenapadlo, že ho ještě někdy uvidím. Byl tak zničený. Oči červené. Prádlo ne moc voňavé. Bylo mě ho líto. Ale bratrovi, že jsem ho viděl, říct nemohu.
Fotku jsem vytiskl dvakrát. Měl jsem tušení, že by se mohla do budoucna hodit.

14:23

,,Halo, jsem doma!" přiběhl a obejmul mě tak pevně, jako kdybych byl pryč celé roky. ,,Jak bylo v práci?" zeptal se mě Tommy. ,,Celkem to utíkalo, co ty, tady doma?" Místo odpovědi jsem se dočkal otázky. ,,Co máš v ruce?" Sakra! Zapomněl jsem jí schovat. ,,Vytiskl jsem si fotku, nic zajímavého!" ,,Ukážeš mi jí?" Zeptal se. ,,Jednou na to dojde, ale zatím na to nejsi připravený bratříčku!"