JEDNA CHYBA MŮŽE ZA VŠE ✔

SBOHEM

Jack:

,,Jacku?" Zakřičel Tommy a přiběhl z patra.
Když nám umřeli rodiče mohl jsem z jejich ložnice udělat Tommymu pokoj. Takhle máme každý své soukromí. ,,Copak, bratříčku?" Vím, jsme oba dospělí, ale stále to bude můj malý bráška. ,,Kde mám staré nahrávky z kamery?" Ty jsem schoval. Nechtěl jsem mu přivolat "trauma". Doktoři mi až skoro vyhrožovali, že se mu nesmí připomínat nic z toho, co se stalo. To znamenalo schovat fotky. Prohrabat věci a uklidit, co by jen trošku připomínalo minulost. A hlavně si dávat pozor na pusu. ,,Nevím, určitě někde budou." Seděl jsem na gauči a koukal na oblíbený seriál. ,,Jen jestli si je neviděl, víš!" pousmál se. Úsměv jsem mu oplatil.
Odešel zpět, věděl jsem, že, jestli je nenajde přijde se zeptat znova, takže jsem musel rychle vymyslet jak zabránit tomu, aby na cokoliv přišel.
Šel jsem do svého pokoje. Ze šuplíku jsem vytáhl tři hledané nahrávky. ,,Jsem si jistý, že byly čtyři. Do háje!" Byl jsem z toho celkem nesvůj, protože jestli je najde Tommy, bude zle.
V obýváku jsem měl svůj nový notebook. Nahrál jsem všechno z kazet na hlavní disk počítače a z kazet všechno vymazal!

Tommy:

,,Do háje!" Slyšel jsem Jacka, jak nadává. Jsem strašně nesvůj, když nevím, co se děje. Nevím nové drby nebo něco podobného. Tohle mě lákalo zjistit mnohem víc, než co jsem měl potřebu vědět jindy. Čekal jsem, až odejde zpět do obýváku. Mohl jsem tak nenápadně vkloznout do jeho ložnice a zjistit víc.
Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Na nočním stolku ležela fotka. Vím, že jí tam ještě nedávno neměl. Neviděl jsem co je na ní vyfoceno, noční stolek byl od dveří celkem daleko. Procházel jsem se po místnosti a hledal něco.
Věděl jsem, ač nevím jak jsem mohl, že se zanadávání týká mně. Když jsem dorazil blíže k posteli a koukl se na fotku znova, okamžitě jsem ji vzal do ruky.
Ja ho znám! Na té fotce jsem já a nějaký kluk, v autě. Znám ho! Měl jsem potřebu říct jeho jméno, ale nešlo mi to. Sedl jsem si na postel a ptal jsem se. Jen tak do větru ,,Proč máš tady mojí fotku, Jacku?" Začala mě bolet hlava. Objevovaly se mi záblesky světla, každé neslo nějakou vzpomínku. ,,Nehoda!" Cítil jsem jak se mi klepe brada. ,,N-N-Ni!" Bylo toho tolik! Nestíhal jsem to všechno vnímat. Zvuky, světla, vzpomínky, osoby, činy, slova! Otevřel jsem oči upustil jsem fotku na zem a vší silou se ze mě vydrásalo jméno ,,Nick!"

,,Proč si mi o tomhle neřekl?" Jack se na mě otočil. ,,Ty mi lezeš do věcí?" Odvětil vyčítavě. ,,Ani jsem nemusel, zapomněl si jí schovat!" ,,Tommy, nemohl jsem nic říct!" Nejspíš si myslel, že to budu brát jako omluvu. ,,Kdo je na té fotce?" Zeptal jsem tónem, který, kdyby měl možnost, vraždil by.

O ČTYŘI ROKY DŘÍVE

Jack:

Už od rána jsem bez nálady. Všeho jsem se bál. Měl jsem stavy úzkosti. Nebylo mi vůbec dobře jak psychicky, tak i fyzicky. Zavolal jsem do práce, že bohužel nemohu dorazit.
Měl jsem pocit jakoby se něco dělo s Tommym.
To jsem si později vysvětlil. Dlouho jsme se neviděli a tak mám starost. Volat jsem mu nechtěl. Nechtěl jsem být vlezlý. Nemusel jsem. Za nedlouho někdo zazvonil. Když jsem otevřel, stál tam.
Až za několik měsíců se začli věcí drásat na povrch. Bylo mi z toho špatně. Byli spolu takovou dobu.

Vím, že nejspíš nebyl dobrý nápad nechávat Tommyho doma samotného, ale musel jsem zjistit jak to všechno doopravdy bylo. Tommy si skoro nic nepamatoval a co jo, bylo, dle mě, pouze to, čemu Tommy věřit chtěl.
Přijel jsem do nemocnice a hledal odpovědi. Stál jsem tam a jen s otevřenou pusou poslouchal. ,,Nechápu, že mi to neřekli!" Přerušil jsem doktorku Šťástkovou při vysvětlování případu mého bratra. ,,Na jednu stranu máte pravdu, ale vžijte se do role jeho přítele. Bylo toho v určitou dobu moc! Hlavně! Ať se děje cokoliv! Nesmí se panu Krásnému připomínat nic, co se stalo před tím, kdy se objevil před vašemi dveřmi!" ,,Bude se ptát!" odvětil jsem. ,,Riskoval by jste zhoršení jeho stavu. Minulost by na jeho mozek vyvynula veliký nátlak a mohl by se dostat do šoku!" ,,Kdy bude v pořádku?" zeptal jsem se zoufale. ,,Omlouvám se, ale to Vám nedokážu říci. Je možné do měsíce. Může to trvat roky, ale a to se mi neříká lehce, větší procento lidí tím trpí navždy!" ,,Když mu mám tajit, co se stalo, jak si může vzpomenout? ,,Tělo si řekne samo. Mozek nikdy nic nezapomene úplně. Spousta vzpomínek je vryto hluboko v paměti a neni možnost je vymazat, jen tak na ně zapomenout. Těm ne moc hlubokým stačí, aby se postupně připomněli." ,,Takže musím čekat, až si vzpomene sám?" ,,Ano, bude mít pocit neuplnosti a bude hledat." ,,Strašně mě to mrzí!" ,,Poslouchejte, jste rodina! Na Vás nezapomněl. Jste vryt moc hluboko na to, aby na Vás jen tak zapomněl. Takže dříve či později si určitě vzpomene a na ostatní věci, jen to chce čas!"

SOUČASNOST

Jack:

,,Nejspíš to nastalo dneska!" Poslední dva měsíce se chová jinak, věděl jsem, že je to lepší, ale nemohl jsem mu nic říct, musel jsem čekat. ,,Nemohl jsem ti říct vůbec nic!"

Tommy:

,,Lhal si mi!" Věřil jsem mu. ,,Kde jsou ty kazety?" ,,Musel jsem je schovat, bál jsem se, že se podíváš na záznamy. Přitížilo by ti to!" ,,Kde jsou ty kazety!" Byl jsem dost nepříjemnej, ale byl to jediný způsob, jakým si po dlouhé době vybudovat u lidí respekt. Natáhl se pro notebook a řekl. ,,Kazety jsou prázdné, když si se dnes zeptal, musel jsem rychle vymazat obsah, který je v počítači!" ,,Dej mi ho!" Zeptal se mě jeslti to opravdu chci. ,,Víš ty co? Vlastně ne!" Vytáhl jsem s kapsy kazetu, kterou zapomněl nahoře. ,,Tahle bude stačit!" Arogantně jsem odešel nebo jsem se o to snažil.
Jack mě chytil za ruku a zeptal se, kam mám namířeno. ,,To už není tvá starost, Jacku!" Vytrhl jsem se z Jackova sevření, roztrhl fotku a hodil útržky na zem.
Nastalo ticho. S dopadem fotky na podlahu se mi objevovaly další a další vzpomínky. Vzpomněl jsem si, jak jsme společně vyfotili fotku v autě. První večeře v nové restauraci naproti staré a špinavé hospodě. První a poslední chvilky s ním. Spojoval jsem si veškeré mezery, ve kterých, jsem ztratil přehled. Po zatmění jsem se podíval na fotku a sebral jí ze země. ,,Sbohem bratře!"

Až ve městě, čekající na vlakové spojení jsem se na fotku podíval znova a zjistil, že jsem omylem sebral pouze jednu půlku a to, kde je pouze on.