IGNER

10

Hned jak se Jason vyškrábal z jámy, lehl si špinavý a lapající po dechu na tvrdou zem. Vyděšený a zhluboka dýchající se rozhlížel kolem sebe a najednou to uviděl. To, co tu zbylo po Shawnovi.

Jason se pomalu a bolestivě začal zvedat ze zaprášené země na které předtím ležel. Pomalým, kulhavým krokem popošel k místu, kde předtím stály klece s jeho přáteli.

Na zemi ležel kus Shawnovi zbroje. Byla do zelena zbarvená a šel z ní prudký zápach jako dva měsíce zapařené nemyté nohy. Také z ní doutnal z mohutný černý dým.

Igner v nitru Jasona k tomu řekl jen: Je to to co si myslím?

Jason se zaraženě díval na kus zbroje a řekl nahlas: „Doufám že ne."

***

Po dvou dnech Ema dorazila do dolů, kde na její příjezd čekala eskorta pěti upírů. K její kleci přistoupil správce Fridrichova dolu se sadou klíčů v ruce. Asi pět minut zkoumal, který z těch šesti set sedmdesáti sedmi různých klíčů to může být.

Emě zavřené v kleci došla trpělivost. „Ustup starče. Nechci tu strávit další den!" Prostrčila ruku skrz mříže a nehet na ukazováčku se jí prodloužil a zešpičatěl. Strčila ho do zámku, který záhy odemkla. Vylezla z klece a sundala si šaty. Její pevná ňadra a hýždě se leskly potem, jak na ně svítilo slunce.

Upíři vojáci se na ní jen dívali mrtvými pohledy. Elfka čekala nějakou reakci, ale s nimi to nic nedělalo. Správce s ostatními muži procházející kolem se však zastavovali a dívali se na ní s představami co by s tímto tělem vše podnikli.

Velitel upírů se rozhlédl a hlasem plným zloby zařval: „Nečumte tak blbě! Nemáte nic na práci!? Chcete abych vám nějakou udělil?!" 

Všichni kolem se dali znovu rychle do práce, jenom správce stál dál, ale hlavou byl otočený na kapitána. Správce byl už velmi starý, ale pořad měl odvahu za celý důl a pro své lidi by i zemřel a to mu nebylo méně než sedmdesát osm. „Promiňte, pane. Ale takto s nimi nemluvte. Pořád jsou to muži a mají své chutě," řekl nejistým hlasem, ale stál zpříma a díval se kapitánu přímo do fialovo-zelených očí.

Kapitán se ve svém pohodlném sedle hluboko sklonil ke správci. „Mýlíš se starče. Toto je důl rady upírů a já jsem radou pověřen, takže si s nimi budu mluvit jak chci. A navíc toto není dívka pro ně," řekl kapitán upírů a znovu se posadil rovně do svého sedla.

Ema měla zlatý náramek kolem zápěstí pravé ruky, který nikdy předtím neměla. Nepozorovaně popošla k jednomu kolemjdoucímu dělníkovi a zastavila ho, ten však nedokázal odtrhnout zrak od jejích pevných lesknoucích se ňader. Chytila ho pod bradou a zvedla nu hlavu aby se jí díval do očí. „Vím, jsou krasná, jen se dívej, nejsou moje, ale teď ti dám dárek" řekla mu a sundala si náramek. Podala  ho dělníkovi a řekla: „Jdi domů, kup si dům založ si rodinu." Pustila mu hlavu, dělník se jí díval do očí pln radosti a slzami štěstí. Obrátil se a po prašné cestě začal utíkat směrem k městu.

Z Emy začalo vycházet světlo a kolem ní se utvořil mohutný oblak prachu a písku. Když se opět snesla k zemi, měla dlouhé černé vlasy, červené oči, zvětšilo se jí o něco málo poprsí a zpevnil se zadek, její nehty se prodloužili a zešpičatěli a nabrali rudě krvavou barvu. Z oblaku vyšla oblečená do modrých hedvábných šatů, které toho opravdu moc nezakryli - jen to důležité.

Ona to totiž vůbec nebyla Ema, ale byla to Kasandra. Žena nejvyššího upíra v radě, která byla vyslána k tomu, aby se vyspala s Jasonem a navěky roztrhla pouto Jasona a Shawna. Uspala Emu, když ostatní našli Lukase  a Filipa a nechala jí tam v sutinách tábora na pospas zvěře. Shawn samozřejmě nevěděl, že to není Ema. Proto jí poslal sem do dolů, kde ji chtěl nechat zemřít. A přesně s tím upíři počítali.

Nasedla ve svých šatech na černého, velkého a velice silného koně. Správce na ni začal volat: „Co jste to udělala? To byl můj dělník a vy ho jen tak pustíte?!" Naříkal.

Kasandra natáhla ruku k upířímu lučištníkovi, který z velkého vaku vyndal černý, dlouhý luk s rudými rýhami a tětivou z dračích žil k  tomu jí dal toulec s otrávenými šípy, který si žena dala na záda. Luk uchopila pevně do levé ruky a pravou vyndala z toulce šíp, který nasadila na dračí tětivu. Napnula luk se šípem a při tom se dívala na strace, ten ale nevypadal rozhozeně, ale smířeně. Pustila šíp. Ten vyletěl z luku a ve vzduchu začal rotovat a nabral ohromnou rychlost. Správce byl překvapený, když zjistil, že on oběť není.Šíp zasáhl utíkajícího dělníka do zadní strany hlavy a vylezl skrz jeho oko. Dělník okamžitě padl mrtvý na špinavou zem. 

Kasandra zasunula luk do vaku u boku sedla na svém koni. Toulec si ponechala na zádech. Pohlédla na správce a s úsměvem řekla: „Teď jste spokojen?" Než stařec stačil něco říct Kasandra popohnala koně a rozjela se s upíry za zády směrem k Upíří radě. 

Dělníka nechali ležet na zemi jen kolem něj projeli. Stařec stál na místě  s otevřenými ústy, tváří plnou údivu a sadou klíčů v ruce, zatímco se na něj usazoval prach vymrštěný do vzduchu koňmi, co právě odjeli.

Všichni dělníci se ani nezastavovali, ani se neptali správce, zda něco nepotřebuje. Se strachem o své životy někteří i přidali ve výkonu práce.