IGNER

11

Jason stál asi sto metrů od hlavních vrat a zkoumal své možnosti, když v tom se vrata otevřela a rozvířila velké množství prachu tak, že přes něj nebylo vidět, kdo v nich stojí. Přendal si kus zbroje do levé ruky a pravou vytáhl meč a snažil se něco rozeznat v množství prachu.

Když konečně prašný mrak klesl k zemi, před otevřenými dřevěnými vraty stála potrhaná a celá špinavá Ema se zlomeným mečem v pravé ruce.

Hned co jí Jason uviděl zandal svůj meč zpět do pochvy a popošel o pár kroků blíže k ní. Zastavil se pár kroků od ní, byl zcela zmaten. Ema se pomalým kulhavým krokem začala blížit k Jasonovi. On jen nehybně stál a díval se co se děje. Přeci jí odvezli pryč, říkal si v duchu.

Ema zakopla, ale Jason okamžitě reagoval, chytil jí a pomalu jí začal pokládat na zem. „Hej ty tam!" zakřičel. „Dojdi pro vodu!" rozkázal na kolemjdoucího občana vesnice.

„Proč bych měl? Nezáleží mi na ní," odsekl kolemjdoucí.

Jason pomalu otočil hlavou směrem na občana. Můžu? zeptal se igner v jeho mysli. Jason jen přikývl. Sklonil hlavu a poté jí prudce zvedl, měl rudé oči a  delší zašpičatělé zuby. Prudkým, vrčivým hlasem zařval: „Jdi pro vodu!"

Občan se leknutím povalil na zem a snažil se co nejrychleji znovu vstát a utéct. Naštěstí opravdu pro vodu došel.

Jason obrátil svou pozornost na Emu, ta se jen usmála a zašeptala: „Už jsem v bezpečí."

Muž přiběhl s vodou a hned co jí Jasonovi podal, utekl. Jason si nad tím pouze odfrkl a dal Emě napít. Dívce nenasytně pila, až jí voda začala stékat po bradě. 

„Co se stalo? Jak si jim utekla?" divil se Jason.

„Nějaká upírka... Kassandra... Tam kde jsem našli Filipa a Lukase mě přepadla a odtáhla daleko od vás. Vzala mi moji podobu a putovala dál s vámi ona. Omráčila mě a nechala mě tam umřít. Když jsem se probudila, nikoho jsem kolem sebe neměla. Ale dál ode mě ležel meč," mluvila přerývaně...

Uchopila meč pravou rukou a vstala. Začala se rozhlížet, kde je a co se děje. Krev ji kapala z hlavy.

Viděla spálený tábor. V dálce viděla projíždět upíry. Ale v jejich čele upír nebyl, Ema by tu osobu poznala kdekoliv. Byl to Shawn. Chtěla na něj zavolat, ale tušila, že by to nedopadlo dobře. To on vypálil tábor Rudého draka a teď velí upírům. Zamrzelo ji to.

Uslyšela nějaké šustění v menších zelených keřích. Zkusila se podívat, co to je. Na obrovském šedivém kameni porostlým mechem, stál velký bílí vlk s vyceněnými zuby a sliny mu vytékali z tlamy. Oči měl zelené  a srst bílou, jen tlapy měl špinavé od bláta. Kolem Emy se začali objevovat další vlci - ti byli ale o něco menší. Velký vlk se rozhlédl kolem sebe a několikrát zavrčel a zaštěkal. V tu ránu všichni menší vlci skrčení a se sklopenýma ušima začali couvat. Velký vlk se rozkročil a pokrčil své chundelaté, mohutné tělo.

Ema zraněná a vyčerpaná pevně uchopila meč do své pravé ruky. Hleděla vlkovi přímo do zelených, chladných očí.

Vlk vyskočil se štěknutím a s představou, že se Ema lekne a lehne si na záda na důkaz prohry, ale ta zvedla svůj meč a zabodla jej přímo do vlkovo odhaleného břicha. Meč projel srstí, kůží a nakonec také žaludkem vlka. Ten se padal mrtvý k zemi, ale také sebou strhl Emu, která ležela pod ním. Vlka ze sebe s námahou shodila a vytáhla zakrvácený meč, který se naneštěstí zlomil, jak na něj vlk dopadl.

Ema vstala a celá od krve v ruce dřímala zlomený meč. Měla roztrhané oblečení. Čekala jen na reakci ostatních vlků, ale ty se se strachem rozutekli. A tak se Ema vydala po nepohodlné cestě vyčerpaná, kulhající, bez koně a bez vody až došla do tohoto města, kde potkala Jasona.

„Tomu ale nerozumím," řekl Jason zmateně. „To jsi s námi opravdu nebyla celou tu dobu?"

„Ne," odpověděla chraplavým hlasem, který měla po dlouhém vyprávění slabý.

„To by ale znamenalo-" že jsem spal s Kasandrou, domyslel si Jason. Svěřil se o tom Emě. Řekl jí, že si myslel, že se s ní vyspal. A když se to Shawn dozvěděl, byl pěkně naštvaný a nechal jejich přátele uvěznit.

Ema tomu nemohla uvěřit. Musí se pokusit tohle nějak urovnat. Snad ji Shawn uvěří.

Jason pomohl Emě vstát. Pobrali všechny potřebné věci a zbraně a vyrazili na cestu osvobodit své přátele.

***

Shawn dorazil s vojáky do táboru Rudého draka, rozkázal jim ji ho vypálit a ať neberou zajatce a vezmou si co chtějí. 

„Vy snámi nepojedete pane?" zeptal se jeden z výše postavených upírů.

„Ne," odpověděl hořce Shawn, kývl hlavou a řekl: „Jeďte!" 

Upíři si vyměnili zmatené pohledy, kopli koně do slabin a rozjeli se.

Všude hořeli domy, stany, umírali muži a většina byli Shawnovi přátelé. Upíři naháněli dívky ať si s nimi mohou užít. Některé Shawna také znali, ale nikdo z nich ho nepoznal.

Shawn ve své helmě, brnění a s mečem u pasu projížděl těmi jatkami na svém silném hnědém koni. Ze všech stran slyšel známé hlasy volat o pomoc, nářky znásilňovaných žen, ale nic s tím nedělal, jel prostě dál.

Zastavil se na konci tábora u staré chatky Jacka. Sesedl z koně a pomalým krokem vešel dovnitř. Létaly kolem něj jiskry, šípy a kusy masa. V chatce bylo jen nějaké staré harampádí. Nikde nic cenného. Chvíli jí prohledával zda něco nenajde až když otevřel skříň, uviděl v ní svou starou přítelkyni se svým novorozeným dítětem. Usmál se na ně, ale přes helmu to nebylo vidět. Přiložil si prst do míst kde měl ústa. „Pššššš," řekl, zavřel skříň, obrátil se a vyšel z hořícího domu ven. „Dost už vy úchylný prasata! Jedeme!" zvolal Shawn a nasedl na koně.

„Komu říkáš prase, elfe?" ozvalo se zezadu. Dopředu se prodral Vysoký upír bez helmy s jizvou přes celý obličej.

„Asi především tobě," řekl Shawn a hluboce se k němu naklonil a nahnul hlavu do strany.

„Slez s toho koně a řekni mi to do očí!" sykl výhružně upír.

Shawn se narovnal zakroutil znechuceně hlavou a slezl z koně, upír byl o tři hlavy vyšší než Shawn.

„Nějakej malej," vysmál se mu.

Shawn, bez nálady na nějaké slovní přestřelky, vytáhl nůž a vrazil ho upírovi do břicha. „Nějakej měkkej," oddsekl ironicky a pootočil dýkou. Upír padl na kolena, ale Shawn dýku nevyndal. „Ještě slovo proti mému vedení a tu dýku ti narvu jinam." Vytáhl dýku a otočil se k odchodu, ale zastavil se. „Já však nerespektování mých rozkazů nestrpím," řekl ledově a zarazil velkému, klečícímu upírovi dýku do hlavy. „Příště nezapomeň na helmu." Vytáhl z upíra dýku a otřel si jí o blízko stojícího upíra. „Ještě někdo?!" zeptal se Shawn, když nikdo neodpovídal, nasedl na koně a ostatním přikázal totéž. Úkol byl splněn, odjeli směr sídlo rady upírů.