IGNER

Život nebo smrt

,, Kde to jsem?" řekl vyděšený Jason, sahající si na břicho kde měl ještě před chvíli díru ale teď to vypadá že mu nikdy nic nebylo. 

Poté se vyplašený rozhlížel do všech stran, kolem něj nebylo nic, jen louka. Dlouhé zelené pastviny se rozléhali po obzor. Jason sedící na měkké trávě nemohl uvěřit svým očím. Na neby nebyl jediný mrak slunce bylo přímo nad ním.

,,jsi mrtvý Jasone" ozval se hlas, ale nikdo nikde nestál.

Jason se začal rozhlížet a najednou se před ním objevila bílá postava. Bílá silueta postavy, nebylo poznat zda muž nebo žena. 

,,Takže tohle je nebe?" zeptal se zmateně Jason. Postava začala vrtět hlavou z leva doprava ,,ne, toto není nebe, je to taková soudní místnost, kde se já rozhodnu co se s tebou stane. Horší je to, ale s tebou ty jsi ještě nedokončil svůj úkol. Inu je to na tobě buď se vrať zpět nebo zůstaň zde je to plně na tobě." řekla a roztáhla ruce. 

Jason se znovu rozhlédl a po chvíli se postavil na nohy. ,,takže můžu žít dál? V tom případě beru život určitě chci zpět." naléhal Jason urputně ,,tak jednoduché to není chlapče" odvětila mu postava ,,nejsem chlapec!" vyhrkl rozladěný Jason ,,co mám udělat?" zeptal se.

,,musíš odpovědět na jednoduchou otázku. Proč se chceš vrátit?" zeptala se Jasnona. Jason se najednou zastavil a začal přemýšlet. ,,Musím zastavit Shawna než zničí svět" odpověděl Jason. Silueta nevydala ani hlásku ale začala kroutit hlavou. Jason zvedl obočí, vzdech posadil se zpět do trávy a opřel si hlavu o svou ruku.

,, Jaký je opravdu důvod žití?" přemýšlel nahlas Jason . Postava jen pokrčila rameny a lehce pozvedla dlaně. ,, Vždycky jsem  myslel že ze mě bude obyčejný pracující člověk, ale dostal jsem schopnost stát se něčím víc. Dostal jsem možnost, stát se hrdinou." Mluvil si Jason dál sám pro sebe, ale najednou se zastavil a úplně přestal myslet sám na sebe. ,,nikdy nešlo o mě že ne? vždycky šlo o to abych se díval za oponu, mí přátelé byli lidé taky jen v převleku. Nejde o to jaký život máme teď jde o to co po nás zbyde, jde o to jak se budou díky nám cítit ostatní" 

Postava jen sklonila hlavu, roztáhla ruce. Najednou se rozzářila oslepujícím světlem, když si Jason zakryl oči a po chvíli je znovu otevřel, ležel na posteli, břicho měl obvázané bílím hadrem, na kterém byla velká skvrna od krve.

Vedle jeho postele seděl Hobbit s brýlemi a četl si knihu o bylinkách. ,,o výborně jsi vzhůru, bál jsem se že už jsi mrtvý" řekl nadšeně Hobbit ,,to já taky" odpověděl mu Jason zatím co se bolestivě pokoušel sednout si. Hobbit seskočil ze své židličky položil knihu a začal Jasonovi pomáhat. 

,,Kde to jsem" optal se Jason, Hobbita.  ,,Na hřbitově v Luusengu"  odpověděl mu. Jason se rozhlédl kolem sebe opravdu to tam bylo tmavé a vlhké, kolem sebe měl kamenné zdi a vypadalo to jako v kryptě.  Na zdech byli hořící pochodně díky nim tam bylo vidět a nebyla tam tak velká zima. 

,,Jak jsem se sem dostal?" zeptal se zmateně Jason a přitom se chytl pravou rukou za hlavu a zavřel oči. ,,Ty si nic nepamatuješ? Přiběhl si sem v podobě nějakého vlka, chvíli si tu zmateně pobíhal, když ses proměnil do téhle podoby jen si sebou praštil o zem" 

Jason najednou vzal chytl se zdi a říká ,,Nejsou krypty na hřbitovech vchody do říše lidí?"  Hobbit si trochu urovnal brýle na nose a odpověděl ,,To ano, ale nemůžeš jen tak chodit do říše lidí, to je zakázané"  Jason se pousmál a ukázal na hromadu věcí hozené v rohu místnosti ,, A odkud máš tyhle věci?" Hobbit se také zvedl a popošel k těm věcem ,,No víš, tyhle věci sem lidé naházeli" obhajoval se Hobbit. Jason protočil oči v sloup  a vydal se směrem k velkým kamenným dveřím. Hobbit se k němu rozběhl a postavil se mu do cesty ,,nemůžu tě tam pustit" řekl mu odhodlaně, Jason na něj z vrchu pohlédl a řekl ,,děkuji za tvou péči, ale umím se o sebe postarat." 

,, To říkáš po tom co jsi měl v břiše díru, že bych si tam dokázal sám vlést?" Odpověděl mu kousavě Hobbit, Jason k němu přistoupil, odstrčil jej a se zapojením všech sil začal otevírat mohutné kamenné dveře. Hned jak se mezi nimi objevila škvírka začalo se dovnitř vkrádat denní světlo. Po úplném otevření, Jasona oslnilo sluneční svit.

Po nějaké chvíli když si jeho oči zvykli na denní světlo, začal vnímat co se kolem něho děje. uviděl na protějším chodníku běhat pomateně sem a tam svou matku se slzami v očích , s letáky v ruce, úplně stejně jako v jeho snu.