IGNER

20

Ještě než Jason stačil něco udělat, Hobbit ho vtáhl zpět a bránu uzavřel. Jason jakmile se dostal zpět pocítil jak se jeho nehty mění v drápy, jak krev z jeho prstů mu stéká po dlaních. Hobbit uchopil kožený jílec stříbrného meče který byl opřený vedle kamenných dveří krypty.

,,Nesmíš projít, bez dobrého důvodu" zopakoval Hobbit, Jason mu hleděl přímo do jeho zelených očí a řekl ,,je to má matka, je to dost dobrý důvod?" Hobbit jen trochu sklopil oči a odvětil ,,bohužel, ne" 

Zatím co proti sobě tváří v tvář stáli a čekali kdo zasadí první uder se otevřeli druhé kamenné dveře. Oba dva oslnilo bílé sluneční světlo, ale když se vzpamatovali ve dveřích stála osoba zahalená bílou kápí. 

,,Uklidněte se máme tu vetší problém"  ozvalo se z pod kápě. Postava vstoupila do krypty a sundala si svou kápy.  Byla to Dryáda. 

Po sundání kápě se jí její dlouhé, černé, vlnité vlasy spustili na ramena. Měla průzračné zelené oči. Její kůže byla také zelená. U pasu měla zavěšený meč, jeho jílec byl lehce lemován zlatem. Na hlavě měla stříbrnou čelenku vypadalo to jako by se spojovali dvě větve stromů.

Chvíli na ně ještě koukala, ale nakonec se beze slova otočila a vyšla znovu ven. Jason se mezitím uklidnil a jeho skoro změněné části těla se vrátili do původního stavu. Poté se hned vydal za ní. 

Když vyšel ven uviděl nádherný listnatý les, s listy zabarvenými podzimními barvami. Červená, žlutá a sem tam lehké zbytky zelené. Vypadalo to jako z pohádky, když se lehce zvedl vítr sebral několik spadaných, barevných lístků, ze země a poponesl je o kus dál. Spolu s listy se s větrem vznášeli i Dyrádiny černé vlasy. 

Jason se dotkl tváře po kterého právě podzimní vítr pohladil. Najednou v dálce uviděl stoupat kouř. Dryáda také šla tím směrem, usoudil tedy že by tam měl jít také. Po krátké chvíli, po kamenité cestě došli až k malé osamělé chýši. Uvnitř uprostřed místnosti seděl starý muž, před sebou měl malý ohýnek a na něm kotlík do kterého vhazoval nějaké bylinky. 

,,Vítám tě Jasone" řekl muž a otočil se k němu čelem. Muž měl zašité oči i ústa. Na hlavě měl dlouhé šedivé vlasy ve kterých měl zapletené korálky. Celý byl shrbený a rozklepaný. 

,,Vy víte kdo jsem?" zeptal se vyděšeně Jason ,,já vím i vidím všechno chlapče" Jason slyšel hlas co mu odpovídá ale starcova ústa se nehýbala. Jason se zmateně rozhlížel kdo za něj mluví, ale kolem nikdo jiný nebyl. ,,Neboj se chlapče nejsi šílený, osud mi vzal oči i ústa, ale nadělil mi zrak a jazyk"  Jason jen dále mlčky poslouchal. 

Najednou se muž otočil zpět k kotlíku, Jason se pomalým krokem také přemístil, aby viděl co muž dělá.

,,Před dávnými časy" muž začal vyprávět, zatím co vhodil barevný prášek do kotlíku. Díky němu najednou z kotlíku vyletěl barevný dým a v něm se začali objevovat tvary.

 ,,se na tomto světě jako první procházeli elfové jako jedna z nejstarších ras světa. Pradávným elfům vládli tři nejmocnější a nejstarší, byli v podstatě bohové první byla Lumiel nádherná bohyně krásy, plodnosti a oslav. Haldir silný bůh kovu, války a úrody. Nakonec tu byl Arnor vychytralí bůh falše, života a smrti. Spolu měli obrovskou moc tvořit život. 

Lumiel byla krásná elfka s bílými vlasy, Zelenýma očima a nejčastěji byla viděna v červených nebo fialových šatech. Její úsměv dokázal rozzářit celý den. Mužské srdce obměkčila jen, když se na něj koukla a prohodila pár slov. 

Haldir byl mohutný svalovec. Něco jako neúspěch mu bylo cizí, když mohl velmi rád všem pomohl. Moudrostí moc neoplýval, ale silou byl široko daleko známí. Jednou rukou rozdrtil kámen aniž by mu to dělalo nejmenší problém. Měl zrzavé krátké vlasy a lehký náznak vousů. Často nosil černou koženou vestu kožené kalhoty a vysoké kovové boty. Jeho oči byli modré jak oceán při východu slunce. 

Arnor byl vysoký černovlasý elf. Jeho hnědé oči vždy byli plné úžasu při pohledu na náš svět, vždy mě tuny nápadů jak náš svět vylepšit, nebo naopak poškodit. Byl velmi přesvědčivý a mnohokrát se mu podařilo zmanipulovat zbylé dva elfy ke svým zlým nebo někdy i dobrým úmyslům.  Velmi rád experimentoval, když vytvářel jiné rasy. 

Bohužel jednoho dne se mu magická formule vymkla z ruky, když chtěl stvořit rasu zvanou lidé a místo nich stvořil odporné stvoření, které dnes nazýváme upíry. Arnor tomu nedával moc velkou váhu a pokusil se lidi znovu vytvořit. Na druhý pokus už se mu to povedlo, ale jeho sláva moc dlouho netrvala protože zjistil, že lidé kvůli předešlé chybě mají v srdcích prázdnou díru kterou se snaží vyplnit, ale nikdy nemají dost. Mají v sobě přirozený pud se mezi sebou zabíjet a aby toho nebylo málo díky lidské krvi jsou upíři silnější. Proto Arnor požádal Haldira o postavení druhého světa, kam lidi přemístili a nechali je jejich přirozenému vývoji. Upíři tak ztratili většinovou moc a lidé měli vlastní svět kde si mohli žít a neublížit tak ostatním bytostem.

Mezitím ale zjistili, že když upír pokouše elfa a nezabije ho tím stvoří se úplně nová, neplánovaná mocnější, rasa nazývaná démoni, které jen tak něco nezabije.

Arnorovi to, ale nedalo pořád to byli jeho děti, tak postavil několik bran díky kterým se mohl dostávat do světa lidí a dívat se jaksi tam žijí. Ovšem aby se něco nemohlo pokazit dal do nich bezpečnostní pojistku a tu takovou, že když něco projde branou do světa lidí ztratí to své magické schopnosti a podobu. Lumiel ovšem nevěřila tomu, že se upíři nedostanou znovu ke svému zdroji síly a tak sama stvořila tajně rasa Igner která má moc zabít upíry a také démony."

Jason si během vyprávění stihl sednou a jen s obrovským údivem poslouchal zajímavé a zároveň děsivé dějiny, obou svých světů. 

,,A co se stalo s těmi elfy?" zeptal se Jason, muž jen pokrčil rameny a ozvalo se ,,zmizeli" 

Jason se podíval na své dlaně, po chvíli ruce otočil, ale dále se na ně díval. Igner na důkaz toho, že také poslouchal prodloužil Jasonovi chlupy a nehty ale jen o trochu aby ho to nebolelo. Jason uzavřel ruce v pěst a prudce se postavil na nohy. ,,Takže nejde o náš svět, ale o svět lidí"