High Hopes

5.část

Summer

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že jedno jediné hloupé rozhodnutí, či jedna jediná drobnost by mohla vést k velkým a neuvěřitelným věcem. Ale po všech těch událostech, co od základu změnily můj život, jsem byla ochotná uvěřit snad už všemu. Ovšem tomu, že jednoho dne mě na rande pozve Luke Hemmings opravdu ne.

Po třech týdnech odmítání jsem už dál nemohla. Naše psaní bylo tak intenzivní, moje dny se vlastně řídily jen tím, kdy on zase napíše. Jeho zprávy mě naplňovaly takovou radostí a pocitem, že o mě někdo stojí. Byl milý, galantní, uměl mě rozesmát. Nedokázala jsem ho už dál odmítat. Toužila jsem vědět jaký je, chtěla jsem slyšet jeho smích a schoulit se mu do náruče, protože když mi psal on, cítila jsem se tak v bezpečí jako nikdy před tím. Chtěla jsem cítit jeho vůni a chtěla jsem vědět, jak zní jeho hlas. Vždyť jedno jediné setkání nám přeci ublížit nemůže. Nic nepozná, nic se nedoví. To proto jsem souhlasila.

A teď tu seděl proti mně. „Ahoj, jsem Luke. Jsem rád, že tě konečně poznávám.“ Znělo mi stále v uších, zatímco jsem na něj bezdechu zírala. Cítila jsem jeho ruku kolem svých ramen a obklopila mě velmi příjemná chlapecká vůně. Byl ještě dokonalejší než na všech těch plakátech. Propaloval mě tím svým jasným modrým pohledem a koketně si pohrával s tím zatraceně sexy kroužkem ve rtu, zatímco čekal na mou odpověď. Co mám dělat, co mám dělat? Mám si vymyslet jiné jméno, tohle mi přece neuvěří, bude to trapné, bude se smát. Nervózně jsem k němu vzhlédla a zamumlala: „ Já jsem Summer, těší mě!“ 

Smál se. Odkryl obě řady svých bílých zubů a zaklonil hlavu. V očích mu jiskřilo, a kdyby se nesmál zrovna mně, byl by na něj velmi pěkný pohled. Naráz zvážněl a zadíval se mi do očí.

„ V tom případě doufám, že s tebou prožiju víc, než pět sekund.“ Červeň se mi vehnala do tváří. Byla jsem vážně vděčná bohu, či komukoli jinému, kdo mi vnuknul ten nápad sednout si na tu lavičku. Kdybych stála, myslím, že nohy by mě už dávno neunesly. „Jsi krásná,“ pokračoval ten tyran. Musel vědět, co to se mnou dělá, čemuž nasvědčoval i jeho úsměv.

Byl jiný, naprosto jiný, než se zdál být ze zpráv, kterých jsme si denně vyměnili snad stovky. Představovala jsem si ho jako plachého, vtipného a něžného kluka. Ale přede mnou tu seděl kluk sebevědomý, dobře si uvědomující svou atraktivnost a její působení na opačné pohlaví. Navíc jsem byla přesvědčená, že laciné lichotky typu „Jsi krásná“, byly příliš přízemní pro někoho s tak něžnou duší, jako měl ten, který mi psal. Ten, který neměl vůbec nic společného s tím, co tu seděl. Ten rozdíl mě trochu znepokojoval. Zkoumavě jsem se na něj zahleděla, jakoby bylo možné z jeho gest, úsměvů, či pohledů vyčíst jak to vlastně je. Viditelně znervózněl, ale jen na chvíli.  Hned jak se mu jistota vrátila, natáhl ke mně ruku.

„Pojď Summer, začíná být chladno.“  Váhavě jsem vložila svou dlaň do té jeho. Jakmile se spojily, po celém těle se mi rozlilo horko. Všechny pochybnosti byly najednou vlastně úplně jedno, vždyť tohle je sakra Luke Hemmings. Ze strachu, že to je jen sen a že když teď vzhlédnu od našich propletených rukou, bude pryč, jsem mu ji stiskla pevněji.

„Jsem tady a budu.“ Ujistil mě, jakoby věděl na co myslím.