High Hopes

12. část

Luke

Je těhotná! Tohle zjištění mě zasáhlo jako blesk z čistého nebe a celé mé tělo ovládl strach. Přijdu o ni, blesklo mi hlavou. Pokusil jsem se zůstat klidný, dát jí možnost to vysvětlit, ale panika se pomalu začínala šířit po celém těle jako silně nakažlivý virus.
Tichým hlasem začala vyprávět a v mé mysli se vynořovaly útržky vzpomínek, co pomalu ale jistě dávaly odpovědi na vše, co jsem kdy chtěl a možná i nechtěl vědět.

Moje narozeniny, vysmátý Ashton nalévající do lidí své zabijácké drinky, vzpomínám si, že jsem se mu záměrně vyhýbal, protože dobře vím, čeho je schopný jen proto, aby zábava nevázla. Hned poté, co svými koktejly vystřelil Michaela do úplně jiných dimenzí a vecpal mu do hlavy, že hned ráno by si měl své blond vlasy nechat obarvit na zeleno, spokojeně odešel otravovat život dvěma slečnám, co si vyhlédl na tanečním parketu. V půlce noci pak s vítězoslavným úsměvem zamířil do svého pokoje společně s uhrančivě krásnou brunetkou.
Roztomilá blondýnka zůstala na baru sama. Protože předtím pila s Ashem, pohybovala se přibližně ve stejných dimenzích jako Michael, takže potom, co se zmiňovaný dopotácel k baru a zkusil na ni nějaký svůj laciný balicí trik, neuvěřitelně si padli do noty. Smáli se spolu po zbytek večera a pak se po nich slehla zem.
Ačkoli to byly mé narozeniny, nepil jsem příliš, i přesto mě ráno šíleně bolela hlava a cítil jsem se jako přejetý traktorem. Potřeboval jsem sprchu a to okamžitě. K mému štěstí však sprcha v mé koupelně odmítala spolupracovat. Nejsem blázen, abych se sprchoval studenou vodou. Zamířil jsem rovnou do Michaelovy koupelny. Byl zvyklý, kdyby byl při smyslech, a jak jsem správně předpokládal, toho rána při smyslech opravdu nebyl, určitě by mu to nevadilo.
Po úžasně osvěžující koupeli mě ovšem pobavila scénka jako vyšitá z nějakého béčkového filmu. Hned jak jsem otevřel dveře, div jsem nesrazil onu blonďatou, značně zmatenou bytost, prchající z Mikeyho pokoje. Příšerně se soustředila, aby za sebou zavřela dveře co nejtišeji a nevzbudila tak mého nejlepšího přítele a pak si div hlavu nerozrazila o další, co jsem otevřel já. Málem jsem se ale urazil, když se pak nevěřícně zadívala na ručník kolem mého pasu a mumlala něco o malé velikosti. Než jsem jí ale stačil něco odseknout, rychlostí blesku zmizela ze dveří.

Vzpomínka zmizela a náhlá vlna poznání mě zasáhla jak lavina řítící se neřízenou rychlostí z vrcholků hor. Pevně jsem zavřel oči a doufal, že až je otevřu, všechno bude jen sen. Michael a Summer!! Chvíli se mi zdálo, že jsem u konce s dechem, moje síly jsou vyčerpány. To dítě je jeho. Tohle já už ničím nepřebiju. Až se tohle Sum doví, odepíše mě. Proti tomuhle jsem naprosto bez šancí. Na okamžik jsem to již vzdal a chystal se jí oznámit, že její záhada je vyřešená jenže….jednou, dvakrát, třikrát jsem se zhluboka nadechl, abych si dal trochu času a pak mi to všechno došlo.
V létě byl Mikey blond stejně jako já, o tom co se přesně stalo, nemá potuchu ani jeden z nich. Tohle je jako sázka do loterie, buď to vyjde, anebo ne. A pro mě rozhodně bylo lepší hrát a prohrát, než to vzdát předem. Summer mi sevřela ruku a čekala na mou reakci. Naposledy jsem se zhluboka nadechl a stisk jí opětoval.
„Summer…,“ vzhlédla ke mně těma modrošedýma očima, ve kterých se nezračilo nic, než spousta něhy a lásky.  Ta roztomilá, naivní bytost mi byla vším a ztratit ji, by znamenalo opět ztratit sebe. V ten moment jsem se rozhodl.
„To dítě je moje!“