High Hopes

7. část

Ustala jsem v pohybu a přemýšlela, co mu na to vůbec odpovědět.

„Ty si mě neslyšela?“ štěkl znovu. Zhluboka jsem se nadechla, abych získala čas utřídit si myšlenky, ale nenechal mě.

„Dřív, než si začneš vymýšlet, chci tě upozornit, že tu stojím dost dlouho.“

Rychle jsem si přeměřila jeho rádoby vzpřímený postoj, který byl notně podpořen futry dveří. Sám by tu určitě nestál a natož dlouho. Neodpustila jsem si posměšný úšklebek.

Opilý Luke byl ta nejnesnesitelnější věc na světě. Ale z opilého Luka, co mě přistihl vycházet z Michaelova pokoje, šel trochu strach.  Asi jsem jeho stav víc než podcenila, protože bez nejmenších potíží, dvěma rychlými kroky zrušil veškerou vzdálenost mezi námi. Svými štíhlými prsty mi bolestivě sevřel zápěstí a přitlačil mé tělo ke zdi. Hrozivě se teď tyčil nade mnou, vzteky se celý třásl.  Zoufale jsem hledala únik. Pohled mi padl na dveře Michaelova pokoje.

„Ani na to nemysli, Summer.“ Zasyčel a zesílil stisk.

„Řekneš mi už konečně, cos tam dělala??“ 

Při pohledu do jeho nyní temně modrých očí mi to přišlo jako bláznovství, ale zkusila jsem to něžně.  Chytila jsem ho volnou rukou za pas a přitiskla se k němu blíž. V prvních minutách se zdálo, že to zafungovalo, viditelně se uvolnil a povolil sevření.

„Pojď Lukey, zkusíš se teď vyspat, pak ti bude líp.“ Zašeptala jsem mu do ucha.

Prudce se ode mě odtáhl a nenávistně prsknul:

„A tobě je líp, po tom co ses vyspala s Michaelem?“  Z té odpornosti mi vyhrkly slzy a ruka bezděčně vylétla do vzduchu. Zachytil ji však dřív, než stihla dopadnout na místo určení.

„Tohle už nikdy nezkoušej, Summy!!“ Protáhl protivně ve snaze napodobit Michaelův hlas. Nevěřícně jsem k němu vzhlédla, slzy mi vše rozostřovaly a možná to bylo dobře. Nechtěla jsem se na něj dívat. Proč má Luke tenhle příšerný zvyk všechno zkazit. Kazí si život, kariéru, můj život, náš „vztah“ a teď i to milé Michaelovo oslovení. Ne, že by na tom tolik záleželo, ale neměl na to právo. Ze rtů mi unikl vzlyk.

„Hlavně nebul, proboha, bolí mě z toho hlava.“ Ozval se znovu. Sebrala jsem poslední zbytky sil k odpovědi.

„Ne Lukey, to tě bolí z vodky!“ Neodpověděl.

Nebyla jsem tak rychlá jako on a dopad jeho ruky jsem zmírnit nestačila. Ucítila jsem palčivou bolest, a svět na chvíli pohasl. Pravá část tváře mi hořela a slzy bolesti tomu příliš nepomáhaly. Po chvíli jsem se odvážila otevřít oči. Bála jsem se na něj byť jen pohlédnout, stále jsem věřila, že se mi to jen zdálo.

Nezdálo. Zíral na mě stejně vyděšeně jako já na něho, celý se třásl a blankytně modré oči se leskly od slané vody.

„Summer.“ Zašeptal lítostivě a naklonil se ve snaze mě obejmout.

V tu chvíli, mě přepadla náhlá nevolnost, zatočila se mi hlava a nutně jsem se potřebovala dostat pryč. Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou, vší silou, která mi ještě zbývala, jsem ho od sebe odstrčila, a vběhla do místnosti. Úleva přišla až ve chvíli, kdy já a záchodová mísa jsme byly jedno.

„Summy, Summy …“ ozývalo se poměrně zdálky. Michael, Mikey, myšlenky na něj vířily mou zmatenou hlavou a celkem reálné se zdálo i to, že se rozskočí bolestí. Ucítila jsem jemný dotek na tváři a závan té známé vůně. Jestli tohle je sen, tak se probouzet prostě nebudu.

„Summy, no tak …“ ozvalo se naléhavěji. Tak dobře tedy.

Pod náporem ostrého světla jsem zamrkala řasami, otočila jsem se za hlasem a zjistila, že nesním. Michael seděl na kraji postele s ustaraným výrazem.

„Kde je Luke???“ Vyděsila jsem se. Jeho zelený pohled očividně potemněl.

Sakra Summer! Luke opravdu nebyl to první, na co bych myslela hned po probuzení. Bohužel ale měl takový protivný zvyk objevit se vždy v tu nejnevhodnější chvíli.

Mikey pouze pokrčil rameny.

„Neviděl jsem ho.“

Jakoby mimochodem si na prsty namotával pramen mých vlasů.

„Co ti udělal Summer?“

Nechápavě jsem se na něj zadívala.

„No tak Summer, nemyslíš si, že bych se ptal, kdybych tě tu našel pokojně spát, že ne?“

„A nenašel?“ Zeptala jsem se s nadějí, že než Lucas zmizel, pomohl mi alespoň se dostat do postele.

Nevěřícně se na mě zadíval.

„Proboha.“ Zvýšil hlas, až se mnou trhlo. Vždycky byl tak klidný a vyrovnaný. Tohle u něj bylo nezvyklé.

„Našel jsem tě bezvládnou ležet v koupelně, po zmetkovi, jak ho pracovně nazývám, ani stopy. Přísahám, zabil bych ho, kdyby se mi dostal pod ruku.“ Upřeně sledoval stěnu, ruce zaťaté v pěst. Když se otočil ke mně, pohled mu viditelně zněžněl.

„Nepovíš mi to, že ne?“ smutně pokýval hlavou.

„Udělalo se mi špatně …“  Pohrdavě si odfrkl. Tušila jsem, že ho to neuspokojí. Když nedostal, co chtěl, zvedl se k odchodu.

Nechtěla jsem zůstat sama, více Luka bych už dneska sama nezvládla.

„Zůstaň prosím.“ Zachytila jsem jeho dlaň a oči se mi zavíraly únavou. Poslední co jsem ucítila, bylo, jak se pod jeho vahou prohnula postel, paže omotal kolem mého pasu a přitáhl si mě blíže k hrudi. Po dlouhé době jsem se propadala do pokojného spánku, obklopená jeho objetím a vůní, co znamenala celý svět, i když jsem si to odmítala připustit.