High Hopes

14. část

Luke

Chtěl bych, aby všechna rána byla taková jako tohle. Ležela vedle mě, dlouhé vlasy rozhozené po polštáři. Klidně oddechovala, jednu ruku pohozenou vedle tváře, zatímco druhou pevně svírala mou dlaň. Neměla na sobě nic, zahalovala ji pouze peřina a to také ne úplně. Neodolal jsem a opatrně zatáhl za její konec. Naskytl se mi pohled na její dokonalé křivky, co sváděly k doteku. Moje prsty a její hebká pokožka, motýli v břiše, horko, chlad a medová vůně jejích vlasů. Ještě nikdy jsem se kvůli žádné holce takhle necítil.

Zachvěla se chladem, rychle jsem stáhnul ruku z jejího těla a vrátil přikrývku na původní místo.  Vyprostil jsem dlaň z jejího sevření a vstal z postele. Při oblékání mě napadlo, že bych jí mohl udělat radost. Rychle jsem nazul černé tenisky a vyběhl ven, přímo do protějšího obchodu.

Co má ráda? Co mají vůbec holky rády? Vezmu jahody, borůvky, šlehačku. Udělám jí palačinky? Ne, koupím je, nebudu riskovat nějakou nehodu. Přihodil jsem je ke zbytku věcí a zamířil k pokladně.

V pokoji jsem vše připravil na talíř a pyšně jí ho nesl do postele, ale nebyla tam.

„Lukey?“

Stála ve dveřích koupelny oblečená v mém černém triku, které jí sahalo sotva do půli stehen. Vlasy rozcuchané, žádný make-up, stále rozespalá a i tak byla neuvěřitelně roztomilá. Ne, byla pořádně sexy. Nevěděl jsem, že holky po ránu jsou to nejúžasnější, co člověk vůbec může vidět. Jak bych to taky mohl vědět, napadlo mě. Vždycky jsem vstával dříve než ony, abych se mohl vypařit a následný problém řešil Michael. Ne, nechci na něj teď myslet, nebudu si tím kazit den. Zatřepal jsem hlavou, abych tu vzpomínku zahnal a zadíval se znovu na Summer.

„Dáš si?“  Natáhl jsem k ní ruku s talířem.

„Udělal jsi mi snídani?“

„Těžko uvěřitelné, ale ano.“ Usmál jsem se nejistě. Přece nepřiznám, že jsem jen looserovsky všechno koupil. Pozorně jsem ji sledoval, jak se zakousla do první palačinky.

„Obchod naproti, nebo jsi šel někam dál?“ povytáhla obočí a vrhla na mě ten vševědoucí pohled.

„Nechápu…“

Položila talíř a zavrněla mi do ucha:

„Lucasi...“ ze svůdného tónu jejího hlasu mi přeběhl mráz po zádech. Napětí v celém těle ještě vzrostlo ve chvíli, kdy mě zezadu sevřela drobnými pažemi a natiskla se ke mně. Slastně jsem přivřel oči, když mi rty přitiskla téměř k uchu a rukou přejela od pasu až k lemu kalhot. V duchu jsem se už viděl, jak z ní strhávám to zatracené tričko.

„Takhle gumové palačinky bys ani ty nesvedl.“ Zasmála se škodolibě.

Zklamaně jsem vydechl.

Potvora!!!

Rychle jsem se otočil, abych ji za to potrestal, ale byla rychlejší. Když viděla můj šílený výraz, za stálého smíchu vběhla do koupelny a zabouchla za sebou.

„Otevři!!!“ Opřel jsem se do dveří.

„Ne a ne!“ odpověděla jako nazlobené děcko. Dokázal jsem si představit, jak u toho špulí rty a mračí se.

„Summer! Stejně jednou budeš muset vylézt, a čím víc to budeš protahovat, tím horší to bude!“

„Máš smůlu, Lucasi!“ Posmívala se mi za dveřmi.