High Hopes

22. část

O pět let později .... 

        "Díky, díky Londýne!!!!!" Křikl zpocený Michael směrem k rozjásanému davu a nadšeně mával oběma rukama. Fanynky pomalu opouštěly obrovskou arénu, zatímco Luke se pod tíhou euforie, přítomné v každé buňce jeho těla, svalil na pódium, v rukou pevně svírající svou kytaru. Calum ho nevěřícně sledoval a Ashton se stále vydýchával z toho neuvěřitelného výkonu, který předvedl. 
V ten okamžik se na pódium odkudsi ze zákulisí vyřítila rozesmátá holčička. Dlouhé, vlnité blond vlasy svázané černou bandanou tak, aby jí nepadaly do zelených očí, za ní jen vlály. Nezaváhala ani na okamžik a skočila překvapenému Ashovi na klín.  
"Půjč mi svoje paličky." Usmála se sladce a položila drobounkou ručku na jeho dlaň. 
"Nééé."  Pohodil brunet prudce hlavou, až mu se mu kaštanové vlny roztančily kolem tváře.
"Včera jsem ti jedny dal." Zamračil se hrozivě.
"Prosím." Zavrněla dívka a natáhla se po kýženém předmětu.
"Nee," hravě do ní šťouchnul a prudce odtáhl ruku z jejího dosahu, "jsou moje, Hope!"
Našpulil trucovitě rty a odvrátil se od ní. Člověk by jen těžko hádal komu z nich je vlastně pět.
Holčička nad jeho počínáním pouze zavrtěla hlavou a seskočila mu z klína.
"Stejně mám raději Luka."  Usmála se ďábelsky a namířila si to přímo k blonďákovi, který se právě zvedal se země. 
"Lukey."  Vztáhla k němu obě ruce. Jeho reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Zvedl ji ze země a vesele se s ní zatočil. 
"Líbilo se ti to dneska?" Zeptal se jí vážně, jakoby byla tím nejdůležitějším kritikem. Jakoby na jejím názoru záviselo vše. Byla pro něj bolestnou připomínkou všeho, co mu proklouzlo mezi prsty. Byla ztělesněním všeho, co si tak zoufale přál mít, ale tím způsobem, kterým vedl svůj život,se k tomu mohl dopracovat jen těžko. Její náklonost mu alespoň vynahrazovala všechnu tu lístost, kterou pociťoval nad tím, že není jejím otcem  a on jí to vracel s takovou něhou a bezpodmínečnou láskou, jako by jím byl. 
"Šlo to." Protočila zelenýma očima, načež se bláznivě rozesmála, když zahlédla jeho užaslý výraz.
"Šlo to?" Zamlulal si zamyšleně, přičemž jí vyhodil do vzduchu a vzápětí ji zase sevřel v náručí.
"Tak šlo?" Smál se, když ji znovu vyhazoval a ona vyděšeně vykřikla a přivřela oči, když na okamžik předstíral, že ji nezvládne chytit. 
Chytil. Ulévně si v jeho náručí oddechla. Blonďák rychle využil její chvilkové poddajnosti a samolibě se na ní usmál. 
"A kdo byl nejlepší?" 
"Táta!"  Vyhrkla bez sebemenšího zaváhání a otočila se k rudovlasému chlapci, co si roztržitě uklízel svou kytaru. 
"Ale no tak, Hope." Zamračil se zklamaně Luke.
"Ty?" Podívala se ně něho lišácky z pod dlouhých řas a smířlivě mu drobné ruce omotala kolem krku. 
Michael nad tím pouze nevěřícně pokroutil hlavou.
 V ten okamžik mi bylo nad slunce jasné, nad čím přemýšlí. Opatrně jsem se k němu ze zadu přikradla a ruce mu omotala kolem útlého pasu. Jeho tělo se pod tím dotekem značně uvolnilo, ale na tváři stále zůstával onen ustaraný výraz.
"Stále jsi mu neodpustil, Mikey?"  
"Snaží se mi ukrást už druhou holku." Trhnul rozmrzele rameny a štíhlými prsty pravé ruky si bezděčně  zajel do vlasů, aby tak odhodil neposedný pramen padající mu do čela. 
Ta rozhořčenost a ostražitost se kterou je oba sledoval mi přišla roztomilá a vyvolala obrovský úsměv na mé tváři. Věděla jsem ale, že to myslí více než vážně a za onou hradbou rádoby vtipných hlášek se skrývá obrovská nejistota. Vždy bylo třeba ho jen malinko popostrčit správným směrem.
"Ona tě zbožňuje, Michaeli."  
Rázem se ke mně otočil čelem a konečně to napětí zmizelo i z jeho tváře. Místo toho se usmál tím svým typickým, plachým úsměvem, co mi způsobuje příjemné chvění v podbřišku a zrychluje tep do nesčetných obrátek. Pevně mi sevřel obě zápěstí ve svých dlaních a rychlým pohybem si mě přitáhl blíž. 
"Co kdybychom tedy jejich úžasného vztahu trochu využili?"  Horečně přitiskl své rty k mému krku a zanechal na něm vlhký otisk. 
"Souhlasíš?" Mámil ze mě svolení, přičemž se jeho vroucí dech svezl po citlivé kůži na mé šíji, až mě zamrazilo v zádech.
Omámeně jsem přikývla, ať už mě žádal o cokoli. 
Vítězně se usmál a povolil své sevření. Překvapeně jsem zamrkala, když se ode mně úplně odtáhl a otočil se k Lucasovi, který stále v náručí svíral naší dceru.
"Co děláš dnes večer, Hemmo?"  
"Ne, ne," zašermoval blonďák volnou rukou," hlídal jsem minulý týden." 
"Teď je řada na něm." Namířil štíhlý ukazovák na Ashtona, nyní vyděšeně přejíždějícího pohledem z jednoho na druhého. Než se zmohl na odpověď, ta, které se to týkalo nejvíce se v Lukově náručí nespokojeně zavrtěla.
"To néé." Fňukla. 
Na Michaelově tváři se objevil lehce zlomyslný úšklebek a omluvně pokrčil rameny. 
Jeho dcera si lehce dokázala sjednat pořádek, aniž by jí nějak zásadně musel pomáhat. 
Malinkou dlaní pohladila Lucase po tváři, na kterou mu vzápětí přistál sladký polibek.
"Chci být raději s tebou."  Vrhla na prosebný pohled, přičemž koketně zamrkala. 
Michael se pouze tiše zasmál a Luke si rezignovaně povzdechl.
Dostala ho. 
"Tak v půl šestý u nás doma, Lukey."  Přátelsky ho poplácal po zádech, načež se otočil zpátky ke mně.
"Čekám tě v šest na našem místě u řeky, Summy."  
Letmo mě políbil do vlasů a než jsem se vzpamatovala, seběhl z pódia do zákulisí a ven...