High Hopes

21. část 2/3

"Nejsme,"  snažila se Summer popadnout dech, " jen ty a já." 

Sakra, ta ženská nejde umlčet, ať dělám co dělám.  Neochotně jsem se snesl z výšin zpět na zem a otevřel oči. Usmívala se. Pro všechnu tu něhu a plachost v tom jednom úsměvu bylo rázem vše odpuštěno.

"Hmmm?"  Snažil jsem se pochopit.

"Ještě je tu ona...." Přejela letmo dlaní po svém břiše a sklopila řasy k zemi. 

Panebože! Řekla mi právě, že budu mít dceru?? Vážně to řekla, nebo se mi to zdálo?  

"To jsem ti jela říct, Mikey! Ona není Luka..." 

"Já vím, Sum!" Pohladil jsem ji lehce po pihami poseté tváři, na které vykvétal ruměnec, zatímco se snažila bojovat s nejistotou, se kterou mi onu informaci sdělovala. 

"Víš?" Zmateně vzhlédla.

Neochotně jsem přikývl, nechtělo se mi příliš podrobně rozebírat můj a Lucasův rozhovor.

"Ale ..?" Jenže Summer se nedala a tak jsem to vzdal.

"Luke mi to pověděl." 

Zdálo se, že jí to ke spokojenosti stačilo, jenže to by nebyla Summer.

Lišácky se usmála a něžně prsty přejela přes stále ještě zarudlé klouby na mé pravé ruce.

"Dobrovolně?" 

Na tváři se mi usadil sebevědomý úsměv.

"Ne úplně!!" 

Znovu jsem se naklonil blíž k její tváři a chvíli vdechoval vůni jejích vlasů a zíral na fotku, kterou jsem po celou dobu nepustil z ruky. V duchu jsem si představoval holčičku stejně krásnou, jako byla dívka stojící přede mnou. Už jsem jí vybíral panenky, plyšové hračky a všechny ty drobnosti,co holky většinou potřebují. Viděl jsem se, jak ruku v ruce s tím mini človíčkem půjdeme vybírat její první hudební nástroj. Byl jsem prostě přesvědčen, ža talentovaná bude po mě.

V dalších pár sekundách jsem jí stihl ještě vybrat nejlepší školku v okolí, základní školu, vybral jsem jí i uměleckou střední a pár dobrých vysokých. Před očima mi proběhl celý její život, který jsem prožil po jejím boku jako její táta a v tu chvíli jsem věděl, že jí budu bezvýhradně zbožňovat. Uběhla další minuta a já si k ní vytvořil tak silné pouto, až jsem se sám lekl a potřeboval jsem ujištění, že všechny ty city, co jsem nyní investoval do někoho, kdo ještě ani nebyl na světě, nebudou zraněny.

"Summer," zašeptal jsem jí do plavých loken, "vážně je moje...jen moje?" 

Výrazně se mi ulevilo, když souhlasně pokývala hlavou, ale krve by se ve mně nedořezal, když vzápětí pokrčila rameny.

"Asi..." 

"Sum????"  Skoro jsem cítil, jak se mi opět ztrácí půda pod nohama, už už jsem chtěl začít pořádně vyšilovat, když jsem si všiml jejího pobaveného výrazu.

"Pokud tam s námi nebyl třeba i Calum,nebo Ash,tak ano ..."

Do háje! Jen ona mě dokázala dostat do stavu absolutního štěstí, který celé mé tělo zaplavoval s takovou intezitou, až jsem pochyboval, že tolik radosti můžu vůbec sám unést, a vzápětí na to mě uvrhla do stavu toho nejnesnesitelnějšího zoufalství, kdy jsem měl jen chuť vrhnout se na podlahu, vší silou do ní bušit pěstmi a čekat, až se otevřou brány pekelné a nadobro mě pohltí i s tou nesnesitelnou bolestí. Obojí prováděla s pohledem raněné laně a úsměvem něžného anděla. 

Chtě nechtě jsem si musel přiznat, že mě ve vteřině protáhla peklem a já jí za to nedokázal nic, než zbožňovat do posledního dechu.

"To proto...," zamumlal jsem si.

"Hmmm?" Vrhla po mně tázavý pohled. 

"To proto tě tak miluju, Sum." Přešlápl jsem nervózně.

"Protože jsem pravděpodobně spala s celou kapelou?" Vzhlédla ke mně a překvapeně zamrkala. 

Při pohledu na zděšení a zmatek v její tváři jsem se už ani já nedokázal ubránit smíchu. 

"Nee," snažil jsem se s tím bojovat, " protože si ani po tom všem neztratila smysl pro humor." 

Smál jsem se už nahlas, když se pohoršeně zamračila. Jemně jsem se vymanil z jejího objetí a sehnul se pro kabelku stále se povalující vedle lavičky. Druhou ruku jsem natáhl k ní a čekal, až své prsty proplete s mými.

"Pojď, nebudeme přece Štědrý večer trávit tady." 

"Ne, Mikey, počkej!!!" Vytrhla se mi po pár krocích a odmítla pokračovat v chůzi.

"Nejsem vhodně oblečená na návštěvu tvé rodiny a už vůbec ne o Vánocích." 

Zkoumavě jsem si prohlédl její růžovo- šedé pyžamo s potiskem víly Tinkerbell a Petra Pana na jeho vrchním dílu a otráveně  protočil očima. Vždycky jsem jí přece říkal, že želvy Ninja jsou lepší! 

"A na co vhodně oblečená jsi?" Položil jsem otázku, co se přímo nabízela. 

"Na cestu přes půl světa?" Nenechal jsem ji o tom příliš uvažovat a pokračoval, abych ji dostal tam, kam jsem potřeboval. 

"Ne viď? A i tak jsi to udělala." Znovu jsem ji popadl za ruku a táhl k parkovišti, kde čekalo několik taxíků.  

"Tohle zvládneš taky." Zašeptal jsem jí ještě do ucha před tím, než jsem jí do jednoho z nich posadil a svezl se na sedadlo vedle ní ...