One month later:
LENA:
Co se stalo za ten měsíc? S klukama jsme chodili každý den ven. Stali se z nás nejlepší kamarádi, teda aspoň to říkali, že jsme jejich nejlepší kamarádky. Mně se začal líbit Marcus a myslím, že Lise se líbí Martinus, ale má problém si to přiznat.
,,Leno?"
,,Ehm?"
,,Víš jsou tři odpoledne a kluci se nám ještě neozvali" podívala jsem se na hodiny a opravdu byly tři hodiny.
,,To je zvláštní. Vždycky už nám psali v deset ráno" zkonstatovala jsem.
,,Víš co? Tak půjdeme za nimi" Lisa přikývla, a tak jsme se šli obout.
,,Před barákem mají auto, takže je vyloučeno, že by někam jeli" kývla jsem na souhlas a zmáčkla gumové tlačítko.
,,Ahoj holky. Kluci nejsou doma. Šli někam ven s nějakými holkami"
,,Aha. Tak ahoj" zamávali jsme ji. Jen co jsme vyšli na chodník, tak domů šli kluci, ale ne sami. Šli si nima dvě brunety. Byly si celkem podobné, takže předpokládám, že jsou to dvojčata.
,,Ahoj" pozdravili jsme je.
,,Ahoj" usmáli se na nás kluci a ty dvě nás zabíjely pohledem.
,,Tohle je Madison a Sophie. Holky to je Lisa a Lena" ty dvě se na sebe podívali a mrkly na sebe.
,,Hrozně jsme vás chtěli poznat. Vypadáte hrozně sympaticky" řekla Medison.
,,To je pravda. Hrozně se mi líbí váš styl oblékání" řekla pro změnu Sophie.
,,Vy jste tak milý"
,,Tak nechcete jít s náma?" Navrhl Marcus.
,,Tak jo" souhlasili jsme.
✈✈✈✈✈✈✈✈✈
,,Babi jsme doma!" Zakřičela Lisa už z chodby.
,,To je dost. Víte kolik je hodin?"
,,Promiň" řekli jsme obě naráz. Bylo deset hodin večer a my jsme se teprve teď vrátili od kluků. Medison a Sophie tam spali, což se mi vůbec nelíbí, protože z těch holek mám divný pocit.
,,Na stole máte večeři a já jdu spát" oznámila nám babička a odešla pryč.
Šli jsme se tedy najíst. Panovalo mezi námi ticho, které jsem se rozhodla přerušit.
,,Jak na tebe působily?"
,,No... docela mile, ale moc jim nevěřím. Nevím prostě prvně nás zabíjí pohledem, a pak najednou nás začnou vychvalovat"
,,Souhlasím" přikývla jsem a odnesla nádobí na linku.
,,Jdu spát tak dobrou" řekla Lisa a odešla. Já jsem všude zhasla a šla do pokoje. Převlékla jsem se do pyžama a lehla si do postele. Přišla mi zpráva, a tak jsem si ji přečetla.
Marcus: Dneska to s vámi bylo super. Madison a Sophie o vás ještě dlouho mluvili. Udělaly jste na ně dobrý dojem. 😉
Me: Tak to jsem ráda. 😊 A jak se vůbec znáte?
Marcus: Známe se už 5 let. Bydlí tady, ale teď jeli na měsíc do Itálie, takže jsme se neviděli. 😕
Me: Aha.
Marcus: To snad ne! 😂
Me: Co? 😂
Marcus: Madison vzdychá! 😂
Me: Takže mi chceš říct, že prcá s Martinusem?
Marcus: Ne! Něco se ji zdá. 😂
Me: 😂😂😂
Marcus: Hele proč jste vůbec k nám šli? 😀
Me: Jestli jdete ven, protože jste nám nenapsali, tak jsme se rozhodli pro vás zajít. 😉
Marcus: Takže jsem ti chyběl. To je jasný. 😘
Me: Samozřejmě Marcusku. Hrozně moc si mi chyběl. 😂
Marcus: Je mi to jasný. 😂
Me: Jdu spát. Dobrou. 😘
Marcus: Dobrou. Mám tě rád. ❤
Me: Já tebe. ❤
ČTEŠ
HEARTBEAT
FanfictionJak se říká, láska je slepá, ale postupem času stejně pravda vyplave napovrch, protože lež má krátké nohy.