HEARTBEAT

9 🖤

LISA:

Ráno, když jsem se probudila, mě vzbudila studená voda. Vyhoupla jsem se do sedu a rozhledla se okolo.

,,Martinusi!" Vyskočila jsem z postele přímo na jeho záda. Láhev z vodou jsem mu vzala a polila mu vlasy. Oba dva jsme se začali smát když vtom se ve dveřích objevila Sophii. Nešlo na ní vidět, že by byla naštvaná. Spíš naopak. Bavila se pohledem na nás dva.

,,Jéé ahoj zlato" zvedl se Martinus ze země, na které doteď ležel, a dal ji pusu.

,,Tak já už půjdu. Nebudu vás rušit. Mějte se" vzala jsem si věci a zavřela za sebou dveře.

,,Jdeme?" Zeptala se Lena a já kývla.

,,Sofie?" Zeptala se Lena, když jsme šli ze schodů.

,,Medison?" Zeptala jsem se úplně stejně jako ona.

,,Špatná otázka" uchechtla se Lena. ,,Já nevím proč, ale na těch holkách mi něco vadí"

,,Pokud jsou s nimi kluci šťastní, tak ať si s nimi jsou"

,,Ale nemusí na vás kašlat" ozvala se Emma, která vylezla ze své schovky. ,,Nebudete na mě křičet, že jsem vás poslouchala ne?" Smutně se na nás podívala.

,,Emmi co tě to napadlo?"

,,Já jenom, že jsem takhle jednou poslouchala Madison se Sophií a ony mě seřvaly. Chtěla jsem to říct Martinusovi, ale řekly, že pokud se jen zmíním před bratrama, tak-"

,,Jéé holky vy jste ještě neodešly?" Ozvala se Madison. Která stála na schodech a majetnicky si držela Marcuse.

,,Už jsme na odchodu" ušklíbla jsem se. Obuly jsme se a chtěli už jít, ale ještě jsem vzala listeček, na který jsem napsala své číslo.

,,Kdyby něco volej. Ahoj" dala jsem lísteček Emmě a rozloučila se.

,,Tak tohle bylo divný" kývla jsem na souhlas a přemýšlela nad tím, co Emma chtěla říct ale Madison ji přerušila. Každopádně ta holka mi je nesympatická, ale třeba je to jenom první dojem. Nebudu ji ještě odsuzovat.

,,Ahoj" pozdravili jsme babičku když jsme přišli domů.

,,Ahoj. Holky nechci vás nějak obtěžovat, ale mohly by ste mi pomoct s úklidem. Odpoledne má přijít Maggie, ale pokud se vám nechce, tak nemusíte"

,,Babi my ti rády pomůžeme" řekli jsme naráz a pustili se do úklidu.

Když jsme měli všechno uklizené, tak mi napsal Martinus.

Martinus: omlouvám se za ráno. Nevěděli jsme, že přijdou. Kdyby jsme to věděli, tak u nás nespíte.

Me: jo však pohoda. 🙂

Martinus: Tak to jsem rád. ❤

Na to už jsem mu nic nenapsala a šla se radši vysprchovat. Nechala sem kapky vody stékat po mé horké pokožce a přemýšlela nad tím co kluci vlastně dělají. Jsme jim dobrý jenom když nemají Medison a Sophii. Ne to určitě není pravda, tady ti kluci takový nejsou.

Vylezla sem ze sprchy a omotala kolem sebe ručník. Šla jsem do pokoje, ale když sem otevřela dveře, tak jsem zahlédla Martinuse, který seděl na posteli a hleděl na mě.

,,Co tady děláš?" Nechápala sem a šla za ním hned poté, co sem zavřela dveře.

,,Chtěl sem se ti omluvit za tu zprávu. Určitě si to pochopila tak, že nám jste dobré jenom když jsou pryč, ale tak-" Umlčela sem ho polibkem...