11 🖤

227 9 1
                                    

LENA:

Seděli sme s Lisou u televize a nevěděli co dělat. Nikoho tady neznáme, krom Marcuse a Martinuse, jenomže ti dva jsou s Madison a Sofií. Docela mě to štve, protože dřív sme trávili všechen čas spolu. Teď ho trávím jen s Lisou a kluci už ani nenapíšou.

,,Jdu tam" řekla Lisa, když slyšela zvonek. Jen jsem něco zabručela na souhlas, ale to ona už byla pryč.

,,Můžete nám vysvětlit proč jim pořad nadáváte?! Co vám udělali?!" Vletěl do obýváku Marcus s Martinusem a za nimi Lisa.

,,O čem to mluvíš?" Nechápala sem.

,,Jasně, ještě dělej že nevíš!"

,,Marcusi my vážně nemáme nejmenší ponětí o čem mluvíte. Nikomu sme nenadávali" ozvala se Lisa. Marcus si nás změřil nedůvěřivým pohledem.

,,Martinusi aspoň ty mi věříš ne?" Martinus se na ni koukl a hned sklopit zrak.

,,Nevím co vám ty dvě nakecali, ale není to pravda" promluvila sem.

,,Mysleli sme že jste jiné, ale jste úplně stejné jako holky dnešní doby" zakroutil hlavou Martinus.

,,Už nejsme přátele" ozval se Marcus.

,,Podle mě sme ani nikdy nebyli, protože kdyby jo, tak nám budete věřit" řekla jsem pro změnu já.

,,Myslím že už se nemáme dál o čem bavit" otočili se a odešli nejspíš domů. Lisa chvíli stála a hypnotizovala podlahu, ale pak se otočila a šla k sobě do pokoje. Slzy už mi smáčely tváře, a tak sem radši zalezla do pokoje než přijde babička z nákupu.

Nemůžu tomu uvěřit. Těm dvoum se podařilo zničit tak dobré kamarádství. Tak moc mě to bolí, že kluci věří jim s ne nám. Aspoň vím proč se tak chovali, když sme se viděli poprvé. Tohle byl jejich plán už od začátku a my sme to dovolili.

🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤

Když sem se probudila, tak sem měla slepené oči a na tvářích zaschlé slzy, takže sem si zalezla do sprchy. Pustila sem na sebe studenou vodu, abych se probrala. Umyla sem se a osušila se. Oblékla sem se do pyžama a šla na večeři. Přišli sme tam s Lisou naráz. Večeře byla už byla na stole, ale babička tady ještě nebyla.

,,Víš napadlo mě, že by sme se mohli už vrátit domů. Nic nás tu nedrží. Navíc všechno mi je připomíná. Chci jet domů a zapomenout" přiznala se Lisa.

,,Myslím že je to dobrý nápad" uznala sem. Lisa se pokusila usmát, ale moc ji to nešlo.

,,Věděla sem, že budeš souhlasit, a tak už sem nám zaplatila letenky. Letí nám to zítra v šest večer"

,,Dobře"

,,Holky vy vypadáte strašně" pohladila nás babička po vlasech. ,,Vím co se stalo"

,,Babi ale my sme jim nenadávali. Vymysleli si to, protože nás chtěli už od začátku rozdělit" řekla sem a slzy už se mi zase hnaly do očí.

,,Já vám věřím" usmála se na nás.

,,Děkujeme, ale už tady nechceme být. Zítra poletíme domů" oznámila ji Lisa.

,,Holky úplně vás chápu a upřímně sem s tím aji počítala. Taky bych chtěla pryč, ale teď se jde jist" vzala jsem vidličku a namotala špagety.

Po večeři sem si šla vyčistit zuby a pomalu sem si dávala věci do kufru...

HEARTBEATKde žijí příběhy. Začni objevovat