Daddy's little girl [POZASTAVENO]

•6•

Víkend utekl jako voda a bylo tu zase pondělí, ten nejhorší den jaký kdy kdo mohl vymyslet. No a pondělí znamená školu, místo kam teď opravdu nechci. V sobotu jsem se vykašlala na Jacksonovu párty a bojím se, že mě za to Jess nejmíň zabije.

S nechutí jsem vystoupila z Jackobova auta a ještě na něj hodila poslední zoufalý pohled. Na něj to ovšem vůbec neudělalo dojem, stejně jako celé ráno ty pohledy naprosto ignoroval a jen se uchechtl.

,,Vyzvednu tě ve tři." Mrkl na mě a já ze sebe vydala něco mezi zafuněním, zakňučením a vzlyknutím, pak jsem jen zabouchla dveře od auta a sledovala, jak ten hajzl odjíždí.

,,Byla jsem an tebe naštvaná,..." Vedle mě se z ničeho nic objevila Jessica a malém mě vyděsila k smrti. ,,ale jestli jsi trávila víkend s ním a nebo s tím frajerem, který tě vyzvedl, tak je vše odpuštěno a chci slyšet detaily." Vyhrkla ze sebe a táhla mě za sebou do školy.

,,No vzasadě máš pravdu." Uchechtla jsem se. Byla jsem ráda, že na mě není naštvaná.

,,De-tai-ly!!" Zakřičela moje blaznivá kamarádka na chodbu plnou studentů, kteří se na nás dívali. Jess je s klidnem ignorovala a já šlapala za ní ke skříňkám.

,,Ale není to tak, jak si myslíš, jak si evidentně všichni myslí, když na mě tak blbě koukají."

Opravdu se mi ta pozornost nelíbila. Ale asi si budu muset zvyknout, když jsem tu nová a bavím se s nejoblíbenějšími lidmi na škole. Trochu divný, já vím.

Otevřela jsem skříňku a vytáhla učebnice na první hodinu. Chemie. Ten, kdo vymyslel tenhle rozvrh musel být sadista. Který normální člověk dá jako první hodinu chemii?!

Při pohledu na tu ošklivej knížku se mi chtělo brečet. Ale z mého depresivního stavu mě dostal Jessičin hlas.

,,Takže trojka jo?" Zasmála se. Ta holka je vážně číslo.

,,Kdo s kým měl trojku?" Vynořil se u nás z ničeho nic Jackson. Skvělý. Ten tu chyběl.

,,Nidko neměl trojku." Řekla jsem rázně a kráčela do třídy na popravu. A ti dva měli bohužel hodinu se mnou.

Oba se na mě dívali zvídavými pohledy a já jen poraženecky svěsila ramena.

Třída byla skoro prázdná a to do začátku hodiny nezbývalo ani deset minut. Prošla jsem do zadní části u okna a prosadila se do předposlední lavice a vedle mě si sedla Jessica a Jackson za nás.

,,Jackob, ten který mě přivezl, je můj bratr. Teď u něj bydlím, jasný?"

Řekla jsem jim, ale ani jeden nevypadal spokojeně. ,,A co ten z pátku?" Zeptal se Jackson.

Alex. Vzpomněla jsem si na pátek. A hlaveň na tu pusu a na to, co udělal potom. Sevřelo se mi hrdlo. Pomalu jsem polkla ten knedlík tvořící se v mém krku.

,,To je Alex, je to kámoš bráchy." Odpověděla jsem jim. Jacksona tohle téma víc evidentně nezajímalo, tak si vytáhl telefon a něco do něj začal psát.

,,A je to jenom kamarád tvýho bráchy?" Zašeptala vedle mě Jess. Nevypadala zvědavě, spíš starostlivě. Zřejmě si všimla jak toho, co se mnou ta myšlenka udělala.

,,Jasně. Co jinýho? Vždyť je asi o deset let starší než já." Zasmála jsem se a odvrátila od ni tvář.

Poprvé v životě jsem byla vděčná, že zazvonilo na hodinu chemie.