Daddy's little girl [POZASTAVENO]

•14•

Po pár vteřinách, které se zdály jako hodiny, které v autě převládalo ticho, jsem se odhodlala promluvit jako první. ,,Ubíhá ti čas, tak mluv." Ten klid se kterým jsem to řekla děsil mě samotnou.

,,Já... já ani nevím, co ti mám říct. Jen...chtěl jsem tě vidět." Podíval se na mě a já si připadala jako dva rozdílné lidé uvěznění v jednom těle. Ten první člověk, co byl v tom těle hluboko zakořeněný se chtěl roztéct pod tím pohledem, který mě právě propaloval, chtěla bych ho obejmout a líbat po tvářích, rtech, krku... A pak tu byla ta druhá osoba, která byla na tom tenkém, ale neprostupném povrchu, ta, která mi nic z toho nedovolovala a připomínala mi, co se stalo, tu bolest.

,,To mi nemáš po dnešním ránu opravdu, co říct? To sis myslel, že sem jen přijedeš a všechno bude v pořádku, že budu tvoje malá poslušná holčička, která si tohle všechno nechá líbit?!" Vyhrkla jsem ze sebe a přitom se mi začal klepat hlas, cítila jsem, jak se mi chce zase brečet.

,,Ne, princezno, prosím tohle si už nikdy nesmíš myslet. Přijel jsem, protože jsem se o tebe bál a ty musíš pochopit, že v tomhle jako v každém jiném vztahu jde hlavně o důvěru. A já chápu, že ji ke mně po dnešku už nemáš....jestli jsi ji vůbec někdy měla a já to chci napravit. Opravdu." Natáhl ke mně ruku a pohladil mě po tváři. Chtěla jsem se od něho odtáhnout, ale mé tělo mě, jako vždy v jeho přítomnosti, neposlouchalo.

,,Hrozně moc jsi mi dnes ublížil a já nevím jestli ti to můžu odpustit, jestli ti můžu věřit." vzlykla jsem a utřela si neposednou slzu hřbetem ruky, kterou si Alex hned přitáhl k sobě. ,,Tohle máš vážně ode mě?"

Místo odpovědi ze mě vyšlo pouhé vzlyknutí. ,,Honey, já... tak moc mě to mrzí, přísahám, že to už nikdy neudělám. Já úplně jsem ztratil hlavu, ale jakmile jsi začala plakat, tak jsem...uvědomil jsem si, že ti ubližuju."

,,Proč mi to vůbec říkáš?"

,,Prosím, dej mi šanci ti to vynahradit. Řekni si cokoliv a já to splním." Každá normální holka by mu řekla ať táhne do prdele a už se nevrací, ale já byla prostě blbá a naivní.

,,Chci to vysvětlit, chci o tobě znát úplně všechno, chci tě poznat, chci aby ses mi otevřel a už nikdy mi neublížil."

***

Bylo kolem sedmé večer, Jess s Jacksonem odjeli asi před hodinou a já se cítila vážně špatně.

Po tom co se stalo, potom co mi řekl...já jim to prostě nemohla říct. Cítila jsem se kvůli tomu vážně hrozně, oni se mě zastavili a stali při mě, když jsem to potřebovala, oba byli v tu chvíli ochotní se za mě i prát a já jim ani neřekla důvod. Nemohla jsem jim říct pravdu, ne úplnou. Stejně si myslím, že mi nevěřili, ale když odcházeli a já jim řekla, že na to zapomeneme a už to nebudeme řešit, souhlasili.

Brácha by se měl každou chvíli vrátit domů, tak jsem se rozhodla něco uvařit a pak se jít umýt a spát...na dnešek toho bylo vážně hodně.

K večeři jsem udělala jen špagety, protože jsem neměla náladu vařit nic těžšího a navíc jsem je už vážně dlouho neměla. Najedla jsem se a zbytek dala do lednice.

Když jsem byla i umytá a Jackob stále nebyl doma, napsala jsme mu lísteček na lednici, jako když jsme byli malý a psali takhle rodičům. Při vzpomínce na staré časy, kdy bylo všechno tak jednoduché, jsem si jen povzdechla.

Večeři máš v lednici a já už spím, uvidíme se ráno.
Xoxo Lizz