Daddy's little girl [POZASTAVENO]

•16•

Jakmile jsem otevřela dveře do domu uslyšela jsem křik kluků, který se linul z obýváku. Jsou tady nějak brzy, pomyslela jsem si, když jsem si zouvala boty a ukládala je do botníku. Batoh jsem hodila ke schodům a šla za nimi.

Zaskočeně jsem se zastavila uprostřed pohybu, když jsem si všimla čtyř hlav namísto třech, které jsem očekávala. Seděli ke mě zády a byli zabraní do hry, takže si mě nevšimli.

Seděli vedle sebe, lokty se zapírali o kolena a v každý držel v ruce pivo. Musela jsem se uchechtnout tomu co jsem viděla, když jejich favorité skórovali. Vyskočili na nohy a radovali se jako malý holky, když dostanou cukrovou vatu. Začala jsem se smát a toho si bohužel všimli. Všichni. 

Otočili se na mě a já se nemohla přestat smát. ,,Hej kámo, myslím, že tvý ségře přeskočilo." konstatoval Leo a vysloužil si tím pohlavek od mého bratra.

,,Nejedeš nějak pozdě?" zeptal se mě brácha a lokl si piva.

Přešla jsem ke gauči a nacpala se mezi Nicka a Lea, i když vedle Alexe bylo volné místo.

,,Jo, neměla jsem se jak dostat domů, takže jsem musela počkat, až Jacksonovi skončí trénink, aby mě odvezl." konstatovala jsem a všimla si jak Alex zatnul čelist při zmínění Jacksona.

,,Mohla jsi zavolat, někdo z nás by pro tebe dojel." řekl brácha. Vzala jsem si do ruky láhev Nickova piva a napila se. ,,Jo jasně." uchechtla jsem se a poukázala tak na fakt, že kdyby je někdo chytil, tak by nadýchali.

,,Hele to je moje, vezmi si vlastní." vytrhl mi Nick lahev z ruky a ovinul ji pažemi, jako by to bylo dítě. Bože těm někdy vážně hrabe.

,,Fajn, jdu si pro svoje." rezignovala jsem a vydala se do kuchyně. ,,Jo a je tu něco k jídlu? Umírám hlady." zeptala jsem se bráchy a ten mi řekl, že by tam měl být zbytek pizzy, co mi nechali.

Otevřela jsem lednici a přemýšlela jestli si mám vážně vzít pivo a nebo jenom džus. ,,Tohle bys pít neměla." S leknutím jsem nadskočila a polekaně se otočila na člověka, který mě vyděsil k smrti.

,,Co tu děláš?" snažila jsem se znít jakože jsem nad věcí, že to on je ten, co mi ublížil a že já si teď můžu vyskakovat. Nebyla to pravda. To on to vše řídil a to zápěstí jsem mu odpustila prakticky hned, protože kdyby ne, tak bych to řekla svým kamarádům, řekla bych to komukoli, ale já se to snažila držet v tajnosti. Snažila jsem se ho chránit a až teď jsem si to konečně přiznala. Já se na něj nezlobila, já se ho jen bála, měla jsme z něj respekt, ale kdyby mě včera po škole odvezl k němu domů, udělala bych vše co chtěl. Já byla totiž jeho.

,,Došlo mi pivo, tak si jdu pro další." pokrčil rameny a natáhl se přese mě do ledničky. Vím, že to udělal schválně, ale já se snažila vypadat, jakože to se mnou vůbec nic neděla, že mi jen z jeho přítomnosti nenaskakuje husina, že se mi nestahuje žaludek, že ho nechci políbit.

Tak moc jsem si přála, aby ten hněv na něj zůstal ještě dlouho, aby mu to mohla dát sežrat, ale už včera při prvním střetu našich očí byl fuč.

,,Hmm." změřila jsem si ho pohledem. Měl na sobě černé džíny a bílé tričko a vypadal v tom sakra dobře.

Otočila jsem se k němu zády a natáhla se do lednice pro džus. Položila jsem ho na pult a otevřela dvířka od skříňky, kde byly skleničky. Okamžitě mi projela hlavou vzpomínka na to, co se tu stalo, když jsme se poznali.

Ucítila jsem dvě velké dlaně na svých bokách. ,,Pomůžu ti little girl."zašeptal mi do ucha stejně jako minule a já rázem ztratila zem pod nohama. ocitla jsem se ve vzduchu a rychle jsem popadla nejbližší skleničku. Pomalu mě pouštěl dolů a když jsem opět ucítila pevnou zem pod nohama zhluboka jsem se nadechla a otočila se k němu. Bez zaváhání jsem chytila jeho tričko a přitáhla si ho k sobě. Mezi naše těla by se nevešel ani papír. 

Upevnil tisk na mých bocích, které stále držel a přirazil mi tělo ke kuchyňské lince. Šokovaně jsem zalapalo po dechu a on se ke mě sklonil ještě víc. Spojil naše rty.

Zdálo se mi to jako věčnost, kdy jsem je cítila naposledy a vychutnávala si ten pocit jejich přítomnosti na mých. V pravé ruce jsem stále svírala skleničku a levou ruku jsem z jeho hrudě přesunula do jeho vlasů a přitáhla si ho tak ještě blíž.

Odtáhl se o ode mě a já nesouhlasně zakňučela. ,,Omlouvám se." zašeptal. Otevřela jsem oči a viděla, že stál několik kroků ode mě. ,,Omlouvám se za to, co jsem udělal. Ujel jsem a přísahám, že už se to nikdy nestane. Když jsem tě včera viděl...jak jsi se na mě dívala a viděl jsem ten strach ve tvých očích..." celou dobu se mi díval do očí a já stála namáčknutá na kuchyňskou linku v rukou svíraje skleničku.

,,Tohle jsem ti měl říct už včera v tom autě, ale já jsem nemohl najít slova. Viděl jsem jenom to jak pláčeš. jak pláčeš kvůli mně a chtěl jsem tě obejmout a šeptat ti do vlasů, že to bude dobré, že se už nemusíš ničeho bát."

Sklopila jsem pohled k zemi. Otočila jsem se  a položila skleničku na pult. Nadechla jsem se a otočila se zpět na Alexe, který stál uprostřed kuchyně a díval se na mě jako nejsmutnější štěně na světě. 

Pomalu jsem přišla k němu a pohladila ho po tváři, stoupla jsem si na špičky a políbila ho na tvář. ,,Odpouštím ti, daddy."