Daddy's little girl [POZASTAVENO]

•2•

,,Emm, no chceš něco k pití?" zeptala jsem se nesměle, když jsme došli do kuchyně. ,,Sklenici vody, děkuji." Nepatrně jsem přikývla a otevřela skříňku, kde jsem si myslela, že jsou skleničky. Jsem tu už víc než týden a pořád si nejsem schopna zapamatovat, kde co je.

Skleničky jsem objevila asi ve třetí poličce, kam jsem rozhodně nemohla se svými sto šedesáti centimetry dosáhnout. Ale i tak jsem se o to pokusila, stoupla jsem si na špičky, opřela se o linku a snažila se natáhnout ruku co nejvýše to šlo. Na skleničky jsem ovšem pořád nedosáhla. Jak jsem se natahovala, povytáhlo se mi tričko a odhalilo mou bledou kůži.

Najednou jsem pocítila vysoké tělo za svými zády a horkou dlaň na svém odhaleném boku. Leknutím jsem nadskočila a hlasitě se nadechla, tak, že to zaznělo skoro jako vzlyk. Sklonil se k mému krku, po kterém přejel nosem. Naskočila mi husí kůže a začaly se mi potit dlaně.

,,Pomůžu ti little girl." zašeptal mi do ucha a přejel po něm rty. Položil ruku i na můj druhý bok a následně mě vyzvedl. Když jsem se vzpamatovala z prvotního šoku popadla jsem první sklenici, která mi přišla pod ruku. On mě pomalu spouštěl dolů a přitom můj zadek jel po jeho břiše a následně i rozkroku. Opět jsem nabrala červenou barvu, a když jsem dopadla chodidly na zem otočila jsem se k němu a s pohledem zarytým to země mu podala sklenici.

Už asi půl hodiny jsme v tichosti seděli na gauči. Já se snažila napsat úkol z matematiky a on si psal něco na telefonu. Cítila jsem se zvláštně potom, co se stalo, ale on se choval jakoby nic. Snažila jsem se soustředit na úkol, který ležel přede mnou, ale za celou dobu jsem nenapsala ani čárku. Zadání jsem si četla pořád dokola, ale doteď vlastně netuším, co po mně chtějí.

Ještě asi pět minut jsem se dívala na papír a doufala, že se sám vyplní. Ale nic. Z nepříjemného ticha nás vyrušil až zvuk klíče v zámku. Nikdy jsem nepocítila takovou úlevu jako právě v tu chvíli.

,,Lizzie, omlouvám se, že to tolik trvalo, ale tenhle hňup se nemohl rozhodnout mezi rýžovými a normálními nudlemi." zavolal na mě Jacob hned jak vstoupil do domu.

****

Po jídle si kluci pustili fotbal a já se rozhodla jít k sobě do pokoje a dodělat si konečně ten úkol z matematiky. Když jsem se na něj mohla konečně soustředit zabralo mi jen pár minut ho vyřešit.

Napsala jsem Jessice, jedinému člověku, který se se mnou dnes byl ochotný bavit, jestli zítra po škole nepůjdeme na kafe.

Ostatní mě buď ignorovali a nebo se na mě koukali až moc. Nechápu proč, škola je tak veliká, že si nikdo nemůže zapamatovat všechny lidi, tak proč o mě všichni vědí, že jsem nová?

O první hodině mě učitel posadil vedle Jess, usměvavé blondýnky s výraznýma modrýma očima, které jí zakrývaly brýle. Byla ke mně tak milá, ukázala mi nejdůležitější místa ve škole a strávila se mnou celý den, i když ona měla i jiné kamarády, které slíbila, že mi brzy představí.

Bylo už pozdě, tak jsem se rozhodla dát si rychlou sprchu a jít spát. Zalezla jsem do sprchy a nechala po sobě stékat horké kapky vody. Když jsem zavřela oči vybavily se mi ty jeho. Zářivě modré, které mě pozorovaly. Byl tak krásný, měl ostře řezanou tvář, byl oproti mě tak vysoký a to, když se mě dotkl.....bože.

Ani jsem si neuvědomovala, že jsem ve sprše tak dlouho a nebo to, že si rukama přejíždím po svém mokrém těle, do doby než jsem tiše vzdychla.

Rychle jsem otevřela oči, pane bože, co to tu dělám. Vypnula jsem vodu a stáhla k sobě ručník, který jsem měla přehozený přes dvířka od sprchy. Obmotala jsem ho okolo sebe a vyšla ven.

,,Doufám, že jsi při tom myslela na mě babygirl." ozvalo se ode dveří a já myslela, že dostanu infarkt. ,,Pane bože hrozně jsem se lekla." položila jsem si ruku na hruď a vydechla jsem. ,,Co-co tu vůbec děláš? Co kdybych byla nahá?"

Alex se jen potutelně usmál a udělal krok směrem ke mně, tak že ode mne byl jen pár centimetrů. ,,Tak myslela?"

Zvedla jsem hlavu, abych se mu podívala do očí. Do těch dokonale modrých očí. ,,Neodpověděl jsi." zamračila jsem se na něj a nepatrně se od něho odtáhla. V jeho přítomnosti jsem byla tak nesvá.

,,Já se ptal první. A ty bys mi měla jako slušná malá holčička odpovědět." znovu ke mně přistoupil, chytil mě za boky a přirazil ke stěně od sprchy. ,,Nerad se opakuji, zlatíčko."

Nevěřícně jsem na něj koukala. Mračil se na mě. Šel z něho strach, když se mračil.

,,N-ne nemyslela." skoro jsem to zašeptala. Tohle nebyla zrovna moc věrohodná lež.

,,Ne? Nepředstavovala sis, že ty ruce jsou moje? Že se tě dotýkám, tam kde ještě nikdo předtím?" sklonil se ke mě a šeptal do ucha. Jeho ruce opustily mé boky a jely dolů. Zastavil se v půli stehen, kde končil ručník. ,,Že rukou zajíždím mezi tvé nohy a dělám ti dobře, dělám dobře své princezně."

Bože ano. Přesně tohle jsem si představovala a chtěla aby to nebyla jen představa. Mohla jsem to snad přiznat? jistě, že ne. Tohle celé nebylo správné.

,,Alexi.." šeptla jsem. ,,Ano babygirl. Chceš to, že ano?"

,,Alexi?! Odcházíme, jdeš s námi?"