Daddy's little girl [POZASTAVENO]

•8•

Stála jsem na rohu ulice a čekala až pro mě přijede. Nevím, co mě to napadlo. Měla jsem zavolat Jess nebo Ellen. Ale na to už bylo pozdě. Zastavilo přede mnou již známé auto. Otevřela jsem dveře spolujezdce a nastoupila dovnitř.

,,Ahoj babygirl." Usmál se na mě Alex. Jen z toho úsměvu se mi rozlilo příjemné teplo po těle. Bože, co to se mnou dělá.

,,Ahoj. Já promiň, že jsem tě otravovala, ale potřebovala jsem..." chtěla jsem pokračovat, ale umlčely mě jeho rty na mých.

Jestli jsem do teď byla zmatená, tak nevím co jsem teď.

Jeho rty byly pořad takové jak jsem si je pamatovala. Měkké a tak dokonalé. Jemně mě líbal a já si to plně užívala.

Když se ode mě odtáhl nechtěně jsem zakňučela. Chtěla jsem, aby mě dál líbal. Chtěla jsem všechno.

,,Proč jsi to udělal?" Zeptala jsem se a snažila se normálně dýchat.

Neodpověděl mi. Jen mě pohladil po tváři a nastartoval auto.

Cestou jsme mlčeli, nebylo to takové to trapné ticho, tohle bylo příjemné a zvláštně uspokojující.

Projížděli jsme mě neznámou částí města a já se chtěla zeptat, kde to jsme, když mi zrovna zapípal telefon.

Jackob: Promiň zlato, ale dneska už se domů nedostanu

Povzdechla jsem si. Nesnáším, když musím být sama doma. A zítra mě nemá kdo odvést do školy.

,,Copak se stalo princezno?" Zeptal se Alex starostlivě.

,,To byl Jackob, prý dneska nepřijde domů. Má moc práce a já...nejsem ráda sama doma."

,,To nevadí, můžeš zůstat u mě."

,,U tebe?" Jen při pomyšlení, že bych měla strávit noc sama s Alexem se mi srdce roztlouklo tak moc, že jsem si myslela, že mi vyskočí z hrudi ven.

,,Ano, přeci bych nenechal svoji malou princeznu samotnou doma." Usmál se položil svou velikou dlaň na moje stehno. Při doteku jeho pokožky s mou se mým tělem rozlila vlna horka.

,,Tvoje." Vydechla jsem potichu doufajic, že mě neslyšel. Bylo zvláštní, ale zároveň hrozně uspokojujicí. Možná protože to bylo zakázané. A já to chtěla, ale stále jsem si to bála přiznat...natož pak jemu.

***
Zbytek cesty jsme strávili v tichosti. Ovšem v mě hlavě to vypadalo jako na nějakém samitu, kde každý překřikuje každého. Tady se ovšem překřikovaly moje myšlenky.

Zastavili jsem v podzemních garážích někde uprostřed města. Alex bydlel v šestnáctém patře luxusně vypadající budovy.

Budova ovšem nebyla luxusní jen navenek. Její interiér vypadl jako typické místo pro zazobance. Na chodbě, kde byly pro mé překvapeni pouze dva byty, byl rozprostřen koberec, který vypadal velice draze a i přes podražit svých bot, jsem cítila, jak je měkký.

Zastavili jsme se před masivními tmavými dveřmi, které Alex odemkl a jako gentleman mě nechal vstoupit, jako první do prostorné chodby, která vedla do obřího obýváku.

Obývací pokoj měl stejně jako chodbu skladeb do tmavších barev. Nejdelší ze stěn byla tvořena ze skla a já tak měla výhled na celé město.

Ten pohled mi vykouzlí úsměv na tváři. Nemohla jsem se ho nabažit.

Najednou mě objal okolo pasu a svou hlavu položil na moje rameno vedle té mojí. V tu chvíli jsem si připadala jako v pohádce.

,,Je to překrásné." Zamumlala jsem. Nic mi na to neodpověděl. Jen si mě k sobě více přivinul.

Po chvilce jsem se k němu otočila čelem. ,,Na co myslíš?" Zeptala jsem se ho něžně a zády se opřela o studené sklo, abych mu lépe viděla do obličeje. Abych viděla do jeho očí, které mě celou dobu pozorovaly.

,,Na to jak hrozně moc tě chci. Jak hrozně moc chci tvoje tělo, tvou duši. Chci abys celá byla jenom moje. Moje malá sladká princezna, o kterou bych se staral, kterou bych trestal, kterou bych vlastnil a ona by vlastnila mě."