Daddy's little girl [POZASTAVENO]

•15•

Když mě ráno probudil ten nechutný zvuk budíku, chtěla jsem se udusit polštářem. Celou noc jsem se budila a pak mi dlouhou dobu nešlo zase usnout. Po dalších pěti minutách, kdy jsem jenom ležela a modlila se, aby se stal zázrak a já mohla celý den proležet, jsem konečně vstala z postele. No vstala, spíš jsem se svalila na zem a pak se pomalu vyškrábala na nohy. Rovnou jsem zamířila do koupelny, protože jsem tak nějak tušila, že budu vypadat jako kdybych nevstala z postele, ale z hrobu.

Zavřela jsem za sebou dveře a dala se do práce. Opláchla jsem si obličej a rukama se zapřela o umyvadlo, ale zápěstím mi projela neuvěřitelná bolest. S hrůzou jsem pomalu přemístila zrak na svoje pohmožděné zápěstí,  které bylo ozdobené různými odstíny modré a fialové barvy, byly tam jasně poznatelné obrysy prstů.Budu to muset dobře zakrýt, nikdo si toho nesmí všimnou, hlavně Jackob.

V koupelně jsem strávila dost dlouhou dobu. Musela jsem si dát několik vrstev korektoru pod oči, abych zamaskovaly ty kruhy, které se mi vytvořily kvůli nedostatku spánku. Jinak to byla rutina jako každé ráno, namalovat, učesat a obléknout. Vzala jsem si bílé kraťasy s vysokým pasem, protože venku bylo stále teplo, top s dlouhým rukávem a pro jistotu i svoji oblíbenou džísku, na nohy jsem si vzala svoje oblíbené růžové kecky, které se hodily i k mému růžovému topu. Na oči jsem si nasadila velké sluneční brýle a mohla jsem vyrazit.

,,Brácha? Hodíš mě do školy?" křičela jsem na celý dům, když jsem se řítila dolů po schodech, jelikož jsem zjistila, že mám trochu zpoždění a hodina mi začíná za patnáct minut.

Jake seděl v kuchyni s šálkem kávy a něco si četl v telefonu. Zvedl svůj pohled ke mně a trochu se uchechtl. ,,Co to máš na sobě? Vypadáš jako cukrová vata." nad tou poznámkou jsem se zamračila a složila si ruce na prsou. ,,Hele ty kecy si nech, taky ti nekecám do toho, co nosíš...tak vezmeš mě do tý školy, nebo ne?" Tentokrát se zamračil on, ale už nic neřekl a vstal.

K mému údivu to vypadalo, že první hodinu stihnu s přehledem, ulice byly téměř prázdné a hodina začínala až za deset minut a my se nacházeli jen blok od ní.

,,Dneska přijdu dřív z práce a asi se staví kluci, budeme se koukat na fotbal. Můžeš se přidat, kdybys chtěla."

,,Jasně, moc ráda. Kluky vždycky ráda uvidím."byla to pravda, za tu krátkou dobu mi hodně přirostli k srdci.

,,Díky za svezení, pa." vyskočila jsem hned z auta a utíkala do školy. Zastavila jsem se až u skříňky, kde jsem si vzala věci na první hodinu, což byla historie, kterou jsem měli na druhé straně budovy. Rychlím krokem jsem se vydala ke svému cíli, ale hned za prvním rohem jsem do někoho vrazila, můj sešit a učebnice spadli na zem společně s několika papíry. ,,Moc se omlouvám." zamumlala jsem a podívala  se do koho, že jsem to vlastně vrazila. Ryan Anderson kouč fotbalistů z naší školy, mladý, krásný a nezadaný...aneb jak ho popisuje Jessica s Ellen.

Přestala jsem na něj zírat a sehnula se dolů pro spadané věci. Ryan, tedy pan Anderson se ke mně přidal. Sebrala jsem svůj sešit a učebnici a jeden papír, který patřil panu Andersonovi. Pomalu jsem mu ho podala a jak jsem natahovala ruku,vyhrnul se mi  rukáv od bundy i od trička (taková náhoda) a odhalil tak mé zápěstí. Všimla jsem si pohledu, který na mě hodil. Rychle jsem mu vrazila ten papír a s tichým ,,Ještě jednou se omlouvám." a utíkala jsem dál.

Celý den se neuvěřitelně vlekl. Škola mi končila ve čtyři a bylo teprve dvanáct, když jsem šla s Jacksonem na oběd a netušila jsem, jak to ty čtyři hodiny ještě vydržím. Byla jsem unavená a Jackson si chtěl pořád povídat, normálně by se drbání ujala Jess, ale ta měla hodinu, takže jsem si museli vystačit sami. Ellen jsem celý den neviděla a na nikoho jiného jsem ani neměla náladu. Vlastně bych raději obědvala sama, ale nemohla jsem ho jen tak poslat do háje. Jackson mi zrovna vyprávěl o jedné prvačce, která prý byla kus, ale já ho nějak extra nevnímala. Vzala jsem si tác a nandala si to, co vypadalo nejmíň nechutně. Jackson se tvářil podobně znechuceně jako já, vzal si brambory s masem a šli jsme si sednou k volnému stolu.

Namotala jsem si na vidličku špagety a vložila si sousto do úst, když mi Jackson luskl před obličejem. ,,No tak Lis, ty mě vůbec neposloucháš." fňukl jako malý kluk, bylo to celkem roztomilé. ,,Promiň, ale v noci jsem se moc nevyspala a jsem trochu mimo."

,,Může za to ten blbeček ze včerejška, že jo?" zamračil se a nacpal si brambory do pusy. ,,Ne, s Alexem to nemá co dělat." Lhala jsem, mohl za to on. Celou noc se mi zdálo jen o něm, o tom jak mi ubližuje zas a znova. Jackson si mě přeměřil pohledem, nevěřil mi, ani se nedivím, jsem špatná lhářka.

,,Prostě jsem se jenom špatně vyspala, okay?" řekla jsem mu mile a trochu se pousmála. Zdálo se, že to zabralo a nebo pochopil, že mu neřeknu pravdu, každopádně to vzdal. Po zbytek oběda jsem byli oba ticho a nějak zvlášť mi to nevadilo.

Když jsem se vraceli ke skříňkám, koupila jsem si cestou kafe, abych se alespoň trochu nakopla. Kupodivu to pomohlo a já jsem za ty čtyři hodiny ani jednou neusnula.

Okay, já vím. Přidá si kapitolu po více jak dvou měsících a ještě k tomu se tam ani nic neděje, ale i takovéhle kapitoly jsou pro děj důležité. Takže abych vám to vynahradila, tak do konce týdne bude další část a tam už se to zase rozjede...možná

Love u