NOVÉ JÁ

26.

Dnes je ten den kdy si mám jet pro své věci k Dannymu. Je pravda, že ho ve škole neustále potkávám, ale ignoruji ho. S tímhle člověkem nechci mít už nikdy nic společného. Je sobota ráno a já přemýšlím co dělat dřív.
Zavolala jsem Nickovi, Jussovi a několika mým kamarádům o půjčení auta, ale nikdo neměl čas. Zbýval už poslední člověk, kterému jsem, ale vůbec volat nechtěla. Ano byl to Max.
Nechtěla jsem mu cokoliv o nás dvou říkat, ale bohužel jsem neměla na výběr.

Když jsem se po půl hodině odhodlala mu zavolat, nebral to, nereagoval na zprávy. Vůbec nic. Apsolutně nechápu co se děje. Zavolala jsem Beck jestli by si neudělala na mně teď čas.
Beck automaticky zvedla mobil a povídala si semnou. Byla s Nickem, jelikož se nevídají tak částo, byla ráda za každou minutu s ním. Vím, že ona je člověk, který pro mně udělá vážně cokoliv a je tu stále pro mně.
I když byla s Nickem, tak za mnou přijela.

S Rebecou jsme nějak řešili jak to udělat. Když už jsme teda konečně vyřešili náš, skvělý plán zavolal mi Max. Omluval se, že něco zařizoval a neměl čas. Takže celý plán jsme s Beck hodinu vymýšleli jsme nakonec zrušili a domluvila se s Maxem.

,,Pojedeš semnou viď, Rebbi ?"

,,Co? to teda ne ?!" křikla na mně.

,,Proč ne ?" smutnila jsem.

,,Budeš mít, lepší  doprovod, než jsem já!" uchechtla se.

,,Jo, jasný!" štouchla ji do ramene.

Po chvíli si pro Beck zase přijel Nick a někam je-li. Já seděla u stolu v kuchyni a čekala, až se rozezvoní zvonek.
10 min nic.
15 min nic.
30 minut nic.
Už jsem byla vážně celkem naštvaná, kde sakra je.

"Cink" konečně vyskočila jsem ze židle a běžela ke dveřím.

Podívala jsme se do zrcadla a malinko si prohrábla vlasy, otevřela dveře kde stál vysoký hnědovlasý kluk s úsměvem na tváři.

,,Omluvám se" vytáhl ruku za zády a podal mi nádhernou červenou růži.

,,Děkuji" rozeběhla se k němu a chytla ho kolem ramen, dala mu jemný polibek a oba se najednou zarazili.

,,Kam tedy jedem ?" promluvil do ticha Maxim.

,,Ehm, no na tuhle adresu, jedu si ke kamošce něco vyzvednout" zalhala jsem.

,,Počkej, počkej.. tuhle adresu znám tam bydlí Danis Cooper!" jeho oči mně proklínaly a zajiskřili.

,,No... dobře bydlí no." můžeme prosím tedy jet?

Takže ty ho znáš, tenkrát jsem se i o něm bavili a úplně si stuhla. Vy spolu něco máte, žejo mělo mně to být hnedka jasný, že to spolu táhnete.

,,Tak to není.... ehm je to strašně složitý" a prolomila ticho.

,,Ne, je to hrozně jednoduchý.....Prostě tě vyhodím u tvého kluka.....ještě před jeho dům a pak pojedu hned pryč, ne díky nechci!" hodil papírek na zem a šel k autu.

"Počkej!!" křikla jsem za ním..

,,Na co mám ještě čekat Claudie!" dal kličky do zapalovače a nastartoval.

,,Nechodíme spolu jasný!" odstoupila od auta a čekala.

,,Tak proč mám jet k němu?" chytl volant a vypl motor.