37.

1.6K 65 0
                                    

Když jsem dorazila domů nepoznala jsem Rebeccy dům, všude byly balónky, květiny a plno ozdob.
Otevřela jsem dveře a....
,,Překvapení" zakřičeli všichni.
Rozbrečela jsem se a rychle si utírala slzy, protože mně všichni fotili.

,,Pojď sem, ty naše oslaveňkyně" objalo mně pár mých kamarádů.

,,Ani nevíte, jak jsem šťastná!!! Nikdy jsem takovouhle oslavu narozenin neměla" brečela čím dál víc a víc.

,,Zasloužíš si ji" usmáli se všichni.

,,Pojď, máme pro tebe překvapeni" zavázali mně oči a vedli do neznáma.
Když mně zastavili rozvázali mé oči a já uviděla něco nádherného.

"Všechno nejlepší!!!" křičel jeden přes druhého.

Byl tam obrovský dost s napisem:
Pro naši oslaveňkyni Claud.

,,Děkuji vám moc všem.....ani nevím co to pro mně znamená" došli mně slova a zase jsem se robrečela.

Všichni ke mně naběhli a dávali dárky jak malé, tak velké, od plyšáků po alkohol, kosmetiku, kytky a mnoho dalších. Pak jsme začali krájet dort a začali popíjet. Po pár skleničkách už jsem na sobě pociťovala alkohol.
Sedla jsem si na pohovku a rozhlížela se jak tu má skoro každý pár, nebo se teď třeba našli a tráví spolu čas. Bylo mně to vážně líto, ale nějak jsem to ignorovala.

,,Ahoj moje milovaná kamarádko, jak si to tu užíváš?" usmála se vytlemená Beck, která držela svého přítele za ruku a skoro na něj padala.

,,Moc" usmála se.

,,Někdo ti tu ale chybí, viď " šeptla mi do ucha.

,,Jo, ale já ho tu nechtěla, takže si za to můžu sama. Navíc už je pozdě a on má svoje plány" odcházela jsem.

,,Třeba není pozdě" ušklíbla se.

,,Co tím myslíš?!" zarazila se.

Zakryla mé oči a šla pomalu ke dveřím. Zavřela je a ruce mně sundala. Stal tam. Ano Max. Opravdu to byl on. Můj vysněný kluk, který nesmí chybět na žádné party tam prostě stál. Jak si....

,,Kouzlo" usmála se a odešla pomalu pryč.

Rozběhla jsem se k němu a objala ho kolem krku.

,,Co tu děláš?" odstoupila.

,,Překvapeni" vyjukl.

,,Ne vážně, já tě nezvala, tak jak o tom víš " zasmutnila.

,,Kouzlo" usmál se.

,,Přestaň" žduchla jo do ramene.

,,Chyběla jsi mi princezno" zadíval se mi do očí a přisunul si mně blíž k jeho rozkroku.

,,Ty mně taky" jemně ho pohladila po tváři a on toho využil.
Ruku mně chytl a políbil, sesunul ji k pasu a svoje ruce přemýstil na můj obličej. Pomalu se naše nosi dotýkali až se naše rty jemně propojil. Rty přitiskl víc k těm mým a já začala spolupracovat. Postavila se na špičky svých bot, abych na něj dosáhla.
Odtáhl se.

,,Něco pro tebe mám?" usmál se

,,Mně stačíš ty!" zasmála sem se.

NOVÉ JÁKde žijí příběhy. Začni objevovat