NOVÉ JÁ

35.

Vzala jsem rychle mobil a vytočila záchranou službu. Do telefonu jsem jim jenom brečela, ale nějak ze mně pár informací vypáčili. Když přijela záchranka, teta zase ztratila vědomí a museli ji oživovat, povedlo se a naložili ji do sanitky. Sedla jsem si vedle ni a chytla ji za ruku. Modlila jsem se ke všem andělům, aby tu semnou zůstala a neodešla mi. Zavřela jsem oči a myslela na hezké chvíli, když se ozval šílený pípající zvuk a nějaký pán jak nluví ztrácíme ji.
Ihned jsem otevřela oči a bezmocně se jen dívala. V tu chvíli jsem nevěděla co mám dělat. Jen sem stála a brečela. Hlasy se mi odeznívaly tam a zpět, také se hodně spomalili a pamatuji si jen jak padám do neznáma a zarazí mě svalnaté ruce a hluboký hlas.
,,Slečno jste v pořádku?" křikl vystrašený záchranář.

,,Kde je moje teta?! Potřebuju ji mít tady u sebe" zmatkovala jsem.

,,Nebojte, je zpátky" usmál se.

Rychle jsem se postavila a šla k jejímu lehátka. Viděla jsem zoufalé a unavené oči, který sledovali každý můj pohyb.

,,Broučku neboj" šeptla do masky.

,,Pšttt nemluv to tě vysiluje" a pohladila ji po tváři.

Když jsme dojeli do nemocnice běžela jsem vedle lehátka a stále tetu pozorovala, jestli má otevřené oči.

,,Dobrý den jsem Marlyn Kllarsenová a převezmu si tenhle přípat." usmála se milá doktorka.

,,Cloud, co ty tady děláš?!" vyjekla paní Kllarsenová.

,,Jé, dobrý den...no tohle je moje teta víte" vykoktala jsem ze sebe.

,,Už je v dobrých rukou postaráme se o ní" usmála se a brala do ruky mobil.

Opřela jsem se o zeď a sjízděla dolů na nohy. Dala si obličej do dlaní a začala brečet. Po asi půl hodině se rozrazili hlavní dveře a já slyšela jen:
"Támhle je"

,,Claud!" vykřikl známy hlas a já zvedla hlavu.

,,Rebbi, co tu děláš?" pousmála se.

,,Mamka mi volala, že jsi tu, takže jsem poprosila taťku, aby mně odvezl za tebou" pomohla mi vstát na nohy.

,,Děkuji" pevně ji objala.

,,Jedla jsi?!" šeptla.

,,Ne a ani nechci" promluvila.

,,Dobře, budu tu celou dobu stebou jo" usmála se.

,,Tak jo" vzlykla.

Rebecci táta mně objal se slovy: Ať se držím a že to dopadne dobře. Rozloučil se s Beck a odel pryč.

,,Proto nechodíš do školy a nebydlíš u nás" promluvila do ticha Becky.

,,Jo" utřela si slzu.

,,Max se na tebe pořád ptá, bojí se o tebe" usmála se.

,,Vážně?" zvedla hlavu a malinko se pousmála.

,,Jo, deno deně mně bombarduje miliardami otázek, kde jsi, proč nechodíš do školy a jestli semnou mluvíš " zasmála se.

,,Rebbi, ale já nechci, aby kromě tebe a tvýho táty kdokoliv věděl, že jsem tady" zarazila se.

,,Claud" vypískla.

,,No?" křikla.

,,Hele teď mi napsal Nick, kde jsem a že je teď s Maxem, tak jestli o tobě něco nového nevím..." četla.

,,Achjoo" povzdychla si.

,,Ale dneska to nechci řešit, jo....Tak si něco vymysli, prosím"poděkovala jsem.

,,Zase, dobře no ?" zasmála se.

,,Slibuju, že mu to řeknu....nechci, aby mně litoval" kývla hlavou.

/Po 3 dnech/
Když se tetě udělalo konečně dobře,
je-li jsme z nemocnice domů a já se o ní pečlivě starala. Stále jsem nechodila do školy a bydlela u tety. Teta mně do ní posílala, že moc zameškám, ale já ji neposlechla. Vídala jsem se jenom s Rebbi, když zrovna mohla. Teta usla a já si šla do pokoje. Dala si rychlou sprchu a sedla si na postel. Přemýšlela jsem, že za 2 dny už je mi vlastně 18 a vůbec se na to necítím. Musím si udělat řidičák, chovat se dospěla, konečně mohu legálně pít(né, že bych to předtím nedělala), chovat se důstojně a mnoho dalších věci. Také musím připravit nějakou oslavu narozenin, ale do toho se mi vůbec nechce. Přemýšlela jsem na tím celkem dlouho, až mně cinkl mobil.

Cloudinečko!!!

Copak, Rebi.

Hele, za dva dny jsi velká 18, tak to musíme pořádně oslavit.

Teď jsem nad tím zrovna přemýšlela...nic se mně dělat nechce.

No neboj, bude to u mně a vymyslím dokonalou oslavu.

No..já nevím...já na to moc nejsem...

Nech to na mně! Zatím ahoj.

*Cink*

Běžela jsem po schodech otevřít dveře. Stála tam blonďatá paní z kufrem v ruce.

,,Je tu Mellisa?" optala se.

,,Jo, leží, chce ji něco" zeptala se.

"Pojď dovnitř Lenny" křikla teta.

,,To je Lenny moje kamarádka, bude tu semnou teď bydlet a pomáhat mi místo tebe." představila mně ji teta.

,,Proč?" vykřikla.

,,Budeš chodit do školy a taky se výdat s kamarády, nechci, aby jsi svůj volný čas..věnovala jenom mě"usmála se.

,,Ne... to...nee..ale..vždyť

Jenom se na mě podívala.

,,Dobře hádat se stebou nebudu, kdyby něco ihned volej...jdu si zabalit a jedu tedy k Rebbi" a rozběhla se do pokoje.

Zbalila se, rozloučila s jela k Rebbi domů.