NOVÉ JÁ

40.

2:30 crrrr.....

Zvonění jsem ignorovala a hodila přes sebe polštář.
,,Princezno, někdo ti volá" zďuchl do mně Max, ale já ho ingnorovala.

,,Fajn"

"U telefonu Maxmilián Koller, co si přejete?" odpověděl za mně do telefonu a já se jen pousmála nad jeho krásným hlasem.

,,Cloud stávej, je to důležitý! Volají z nemocnice....." dořekl větu s já jak slyšela slovo nemocnice, vystartovala ihned do sedu s brala mu mobil z ruky.

"U telefonu Claudie Backer, co se děje?" zděsila jsem se a chytla Maxe za ruku.

,,Doprdele" vykřikla jsem tak nahlas až se Max lekl.

,,Jo...ehmm hnneed  tttam buddeme" řekla rozklepaným hlasem a položila hovor.

,,Co se děje? Mně nic neřekli" koktal.

,,Auto" vypadlo ze mně.

,,Co s autem ?" nadzvedl obočí.

,,Musíme jet" vyštěkla jsem a začala se strojit.

,,Sakra Claudie, co se stalo?" chytl mně za zápěstí a tím mně otočil.

,,Teta je na tom zle" ukápla mi slza.

,,Ty máš tetu?" vyhrkl ze sebe.

,,Jo, i strejdu a ten je no... je to složité...jsou to rodiče Denise.
Já ti pak vše vysvětlím až na to bude někdy čas" a oblékala si mezi tím povídáním džíny.

,,Proč jsi mi nikdy neřekla co se s tvoji rodinou stalo a vím jenom část" zasmutněl.

,,Nechci se s tím chlubit" zastavila se.

Když jsme dojeli do nemocnice, běžela jsme přes celou bílou chodbu až k recepci.
,,Dobrý den, jsem Claudie Backer, teď sem odvezli moji tetu Mellisu Cooper kde leží.

,,Je momentálně na sále." odpověděla mi.

Rozběhla jsem se, ani nevím kam, ale zastavil mně až Maxim, který mně doběhl a stáhl k sobě.

,,Claud, nepustí tě tam chápeš, musíme tu počkat"

,,Já nechci čekat sakra!" odstrčila jsem ho.

,,Já vím, že je to pro tebe těžký, ale neboj všechno bude v pořádku." utěšoval mně.

,,Jak to může být v pořádku sakra nikdy už nic nebude v pořádku!
Chápeš to!!!." křičela jsem.

,,Vždyť ty máš všechno co v životě potřebuješ nejvíc. Máš přeci milující rodiče, kteří se brzy vrátí z té pracovní cesty, jak si mi říkala" pousmál se.

,,Já nemám rodiče, Maxi" začala jsem silně brečet.

,,Počkej...co? Vždyť si mi řík.." nedořekl větu a já mu skočila do řeči.

,,Lhala jsem" vzklykla.

,,Claudie kurva, proč mně sakra lžeš!! Takže všechno co jsi mi řekla, je lež!?křikl.

,.Promiň, já ti to nechtěla říct, nevěřila jsem ti natolik, abych ti pověděla můj opravdoví život" sesunula se po zdi dolu.

,,Teď už mi věříš?" znejistil.

,,Nevím..."

,,Jak jako nevíš?"

,,Asi"

,,Asi! Tohle nikam nevede, když mi nevěříš a celou dobu, mně taháš za nos" a já myslel, že...."odcházel pryč.