NOVÉ JÁ

45.

Když jsem se probudila prudce jsem si sedla. Stalo se to nebo se mi to opravdu jenom  zdálo? Sakra...Ležela jsem v posteli a pořád jsem přemýšlela. Ale to přeci nemohl být sen, vždyť to bylo tak živé a reálné.

Ranní vyzita
,,Slečno Becker jak se cítíte? " optával se doktor.

,,Mnohem lépe, už mohu domů?" rychle se vyptávala.

,,Pokud vám nic není, tak v tom nevidím problémem" usmál se.

,,Dobře, takže mě dneska pustíte?"

,,Ano"

Po několika hodinách přišla sestra s různými papíry a řekla, že mužů domů. Vzala jsem si tašku s věcmi a šla k tetě do pokoje.
Byla bledá a měla na obličeji zase masku. Ach ne Liss..nemůžeš mě tady nechat samotnou. Když teta pomalu otvírala oči. Vypadali unaveně a hodně nemocně. Sedla jsem si na její postel a chytla ji za ruku. Sundala si masku a začala mluvit.

Ahoj beruško... jsem ráda, že jsi v pořádku , a že tě dneska pouští domu. Akorát mě děsí představa kam půjdeš a kdo se o tebe postará. Chvíli mlčela a pak spustila.
Začnu od začátku, chci ti to říct už nějakou chvíli, ale nikdy nebyla vhodná doba. Mám pro tebe byt kde můžeš bydlet. Původně jsme tam měli bydlet spolu, ale bohužel já už tady nebudu. Kupovala jsem ho nedávno, když už jsem nechtěla být doma a vymlouvala se na práci, abych nemusela bydlet vedle toho hajzla Handryho. Nikdo o tom bytu neví, ani moje kamarádky, takže tě nikdo nebude otravovat, ani hledat.
Máš tam úplně všechno a dokonce to není jen takový malý být, ale dvoupatrový a máš přístup ke střeše kde to máš krásně vybavené.
V bytě je všechno jen si musíš dokoupit nějaké dekorace. A k tomu se váže další věc. Přepsala jsem všechny své peníze na tvůj nový účet, který jsem ti založila.

,,Ne teto, to stačí..... tohle prostě nejde....ty se uzdravíš a budeme tam spolu. Ty mi neodejdeš pryč, v žádném případně ne. Je mi to hrozně blbé a trapné, ale děkuji za ten byt. Nemám moc penež a chci se postavit konečně, na vlastní nohy. Takže mockrát děkuji a brzo ti ho splatím. Teto, ale ty peníze od tebe nemohu přijmout."

,,Proč by sis je nemohla vzít?"

,,Vždyť jsou tvoje....a navíc proč je dáváš mě?"

,, A komu je mám dát jinému? Handrymu?Denisovi?
Ty si je zasloužíš nejvíce... já nikoho jiného kromě tebe nemám."

,,Já kromě tebe taky nikoho nemám, proto nechci, aby jsi mě opouštěla....." pobrekla jsem si.

,,Claud udělej mi radost a vem si je"

Dlouho mě teta přemlouvala, až jsem nakonec kývla.

Tak tedy dobře, ale použiju je v případu nouze.

,,To je už na tobě" usmála se.

Po podepsání všech papíru jsem odjela taxíkem do "mého vyhořelého domu". Vystoupila jsem a řekla taxikáři ať na mě chvíli počká. Vystoupila jsem z auta jenom zírala. Barák byl uplně ohořelý a zničený, vešla jsem dovnitř a rozhlížela se po baráku. Zůstala jsem stát na místě a dala si ruce před pusu. Panebože co jsem to způsobila.
Nepoznala jsem to tu... spodní patro bylo úplně zničené. Šla jsem tedy nahoru, kde to vypadalo malinko lépe. Je to asi apsurdní, ale nejaké věci se mi pomohli zachránit a sbalila jsem si je sebou. Když jsem se tedy 'rozloučila' s domem šla jsem tedy zpět k taxiku a podala mu malý papírek s adresou mého nového bytu.