don't play with me CZ

4. Kapitola

Schoval jsem se pod postel. Bylo jisté že mě tu najdou, ale alespoň mě odsud nevytáhnou. Začali se pomalu otevírat dveře. ,,Joshi...nemusíš se bát...Shiro ti nic neudělá." Slyšel jsem jak Takashi prohledává pokoj, a viděl jsem nohy Shira jak jenom stáli ve dveřích. Říkal jsem si jestli z pod postele nemám vylézt. Ne...to by bylo projevení slabosti a podřízenosti, ani náhodou.

Prohledával jsem pokoj a Shiro jenom stál ve dveřích. Když jsem se na něj podíval, ukázal mi směrem k posteli. No jistě že mě to nenapadlo hned. Podíval jsem se pod postel. Byla pod ní docela tma, ale šli jasně vidět Joshiho svítící oči. Usmál jsem se na něj. Natáhl jsem k němu ruku a řekl. ,,Vylez nemusíš mít strach." Joshi se jenom schoulil do klubíčka a nereagoval na mě. chytil jsem ho za ocas a to jsem neměl jelikož Joshi zařval jako poraněné zvíře a kopl mě do ruky.

Myslel jsem že umřu bolestí. Ocas je moje nejcitlivější místo hned po rozkroku, ale zároveň je nejdostupnější protože ocas do kalhot jen tak neschovám. Kopl jsem Takashiho a zakřičel bolestí. Takashi mě pustil a šel na druhou stranu postele kde jsem měl hlavu. Zadíval se mi do očí a já do těch jeho. Určitě mi tekly slzy. ,,Joshi uklidni se..." Jeho slova mě bodla do uší a já s nimi zastříhal. Vylezl jsem poraženě z pod postele a smířil se s tím že dostanu pořádný výprask.

Nebyl jsem na Joshiho naštvaný. Ani trochu. Prostě měl strach. Příště prostě nebudu tak zbrklí. Překvapilo mě když konečně vylezl se sklopenýma ušima z pod postele. ,,Promiň Joshi nechtěl jsem tě vyděsit." Omluvil jsem se mu s omluvným obličejem. Došel až ke mě a sám mi natáhl ruku. ,,To je dobrý...jenom jsem trochu zpanikařil...nejsem na takové gesto zvyklí." Stiskl jsem mu ruku. ,,Takže já jsem tedy Shiro." Řekl jsem mu s úsměvem. ,,Já jsem Joshi." Byl jsem rád že už je v pohodě.

Kluci si podali ruce a sedli jsme si zpět na gauč. Povídali jsme si o různých věcech. Bavilo mě se dívat na mourka když se usmíval. Byl tak roztomilí.

S Shirem se dobře povídalo. Nechápu že mi nebyl hned od začátku sympatický. Když už byl večer Shiro šel domů. Mával jsem mu od vchodových dveří a zavřel je. Najednou jsem se však ocitl natisklí na stěně. ,,Takashi?...Co to děláš?" Tohle se mi nelíbilo. Byl moc blízko a dotýkal se mě...hodně se mě dotýkal. ,,Co takhle si udělat hezký večer?" Zašeptal mi do ucha. Zachvěl jsem se a než jsem stihl zareagovat, už mě nesl přes rameno do ložnice. Cukal jsem sebou jak jenom to šlo. ,,Pusť mě ty úchyláku!!!" Řval jsem na něj ale on mě ignoroval a spokojeně se mnou kráčel ke dveřím do ložnice.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Ano ještě žiji. Snad se vám tato kapitola líbila X)