don't play with me CZ

9. Kapitola

Ani nevím proč jsem to řekl. Prostě mi to omylem ujelo. Konečně jsem se dokázal pohnout a tak jsem odvrátil zrak a šel ho uložit do postele. Vzpomenul jsem si totiž že Takashi neví že je tady a mohl bych to od něj schytat. Opatrně jsem ho položil do postele a přikryl dekou. Chtěl jsem si zajít do kuchyně pro telefon, ale zabránila mi v tom Joshiho ruce, která mě chytla za tu moji. ,,Kam to jdeš?" Podíval jsem se na něj a pousmál se. ,,Jenom něco vyřídit, hned budu zpátky." Taky se usmál a lehl si.

Došel jsem do kuchyně a popadl svůj mobil. Našel jsem Takashiho číslo na jeho Facebooku a tak jsem mu začal volat.

Já a Shiro jsme přemýšleli kam mohl Joshi jít. Když mě začal hrát telefon. Bylo to neznámé číslo. Zvedl jsem to a začal hovořit. ,,Prosím?" ,,Je u telefonu Takashi? Tady Mikito." ,,Jo je co chceš?" Řekl jsem trochu nevrle, ale po slovech co řekl jsem pocítil úlevu. ,,Chci ti říct že je Joshi u mě. Teď spí tak jestli by si mu zítra do školy nedonesl věci?" Já že bych mu měl něco nosit? Tak ať de někam. Buď půjde domů, nebo si pro ty věci přijde a nebo ať si zůstane u něj, ale se mnou počítat nebude. ,,Tak ať si pro ty věci jde protože se mi do toho deště nechce." Chvíli bylo ticho ale nakonec mi Mikito odpověděl. ,,Dobře...za chvíli jsem u tebe." Hovor ukončil a mě se udělal na ústech úšklebek. ,,Shiro už můžeš jít domů, už vím kde Joshi je." Shiro si zívl a šel ke dveřím.

Došel jsem se podívat na Joshiho. Spinkal. Aspoň že tak. Vzal jsem si bundu a vydal se na cestu k Takashimu. Netušil jsem co se semele až tam přijdu. Je dost možné že dostanu jednu mezi dveřmi.

Stál jsem před jeho domem. Pak jsem se rozešel ke dveřím a zazvonil. Takashi otevřel a uvolnil mi průchod dovnitř. Sundal jsem ze sebe bundu a pověsil ji na věšák. ,,Kde má věci?" Zeptal jsem se ho aniž bych mu věnoval jediný pohled. ,,Pojď za mnou." Následoval jsem ho se skloněnou hlavou. Vyšli jsme schody a vešli do jednoho pokoje pro hosty. V rohu byla aktovka a na stolku různé učebnice. Vše jsem dal do té aktovky a dal si ji přes rameno.

,,Mám ale pár podmínek." Mikito se na mě podíval, konečně, a nechal mě pokračovat v mluvení. ,,Může chodit k tobě...kdykoliv bude chtít, budu ti i za něj dávat peníze, ale učit všem důležitým věcem ho budeš ty a taky by si mi mohl vykouřit."

Vykulil jsem oči. Už chápu proč tu nechce Joshi být. Nechci aby se tomu chudákovi něco stalo. Nešlo mi o peníze. Chtěl jsem aby byl hlavně se mnou kde mu nehrozí riziko natrženého zadku. Sundal jsem si tašku a došel k němu. Byl jsem o něco menší než on, ale to bylo věkem. ,,Dobře, ale chci aby bydlel u mě a tebe bude navštěvovat jenom o víkendech." Takashi na to kývnu a posadil si na postel. ,,Budu ti dávat tolik peněz dle toho jak se mi to bude líbit." Zrovna peníze mi starost nedělali, ale sotva jsem dokázal uživit sebe a když u mě bude i Joshi tak by to bylo už nezvladatelné. Klekl jsem si k jeho rozkroku a připravoval se na svůj nejhorší zážitek v životě.

Tak lidi neřeklo se jestli popsat do detailů nebo ne X). Jsem zlobivej.