don't play with me CZ

21. Kapitola

(Omlouvám se za menší depku ve storce. Na konci to tak trochu zakryji.)

Ležel jsem v posteli a nemohl usnout. Byl jsem sice zesláblí, ale ne unavený. Nezmohl jsem se však na žádný pořádný pohyb, a tak jsem přemýšlel. Nad dvěmy větamy. Byli sice dvě ale obě dvě byli od jedné osoby a společně tvořili jednu jedinou větu ze které se mi dělalo úzko. "Jsi jenom můj...můžu si s tebou dělat co se mi zlíbí...jsi jenom můj" Když jsem to slyšel ve svojí hlavě už po páté tak mi po tváři stekla slza. Ne jen že mi to řekl zrovna Takashi ale jsem stroj na katastrofy. to kvůli mě se Takashi a Shiro poprali, to kvůli mě málem všichni dostali infarkt. Už jsem to nezvládl a rozbrečel se.

Přijel jsem zpět do školy, ještě stále byla hodinová pauza. Pospíchal jsem za Shirem na střechu. Samozřejmě seděl na naší lavičce pro školní sígry. Posadil jsem se vedle něj. ,,Tak co jak je na tom?" Podíval jsem se na něj a odpověděl mu. ,,Jo, dobrý je jenom vyčerpaný." Chtěl jsem se podívat do velkoměsta, ale na zábradlí seděl Mikito. Seděl zády ke mě, ale vyzařovala z něj bezmoc a obavy. Dost musím to s ním probrat. Vstal jsem a první reakce patřila Samovi. ,,Hej brácho kam jdeš sotva si si sedl." Ani jsem mu na to neodpověděl a rozešel se k Mikitovi.

Takashi se rozešel směrem k Mikitovi. Musel jsem zamezit tomu aby se znova poprali a tak jsem ho chytil za zápěstí a řekl mu tiše. ,,Takashi nedělej problémy..." Sklonil jsem zrak a trochu posmutněl kdy jsem chtěl říct tohle. ,,... Už kvůli Joshimu." Takashi mi na to jenom řekl. ,,Pojď se mnou. Jinak se neudržím a na místě ho zabiju." Vstal jsem z lavičky a vydal se za Takashim, který na Mikita házel vražedný pohled. Zašli jsme až na záchody a Takashi naštvaně kopl do dveří jedné kabinky. ,,Uklidni se...třeba to Joshi chtěl." Řekl jsem mu.

To mě ani nenapadlo. Co když mu Mikito jenom vyhověl. To se nesmí stát. Nesmí být spolu. Musím si ho opět usmířit. ,,To je pravda...nad tím jsem nepřemýšlel." Mikito si na hrudi zkřížil ruce a řekl. ,,To je jedno hloupost fackováním nevyléčíš." Myslel jsem že vyfackuju akorát tak já jeho. Dokráčel jsem až k němu a chytil ho za límec trička a řekl mu výhružně. ,,Abych nevyfackoval já tebe, teď a tady." Jenomže místo strachu v jeho očích zrudl. Byl jako rajče. ,,Sakra co je s tebou. Pořád jsi v mojí přítomnosti rudý jako rajče." A konečně jsem si to uvědomil.

Zčervenal jsem. Takashi si toho všiml a upozornil mě na to. Nepustil mě a já jsem jenom otočil hlavu na bok aby to nešlo tak vidět, ale když mě oslovil tak jsem se na něj prostě musel podívat. ,,Shiro.." Naše oči se střetli a chvíli se na sebe jenom dívali, ale pak se ty Takashiho začali přibližovat k mému obličeji a pomalu se zavírat. Zčervenal jsem ještě víc. Chystá se mě právě teď políbit? Naše rty byli od sebe jenom kousek když se otevřeli dveře od záchodů a tam stál Mikito. Ničeho si nemohl všimnout jelikož jsme se od sebe urychleně oddálili. ,,Pardon...půjdu jinam." Zavřel za sebou dveře já se cítil trochu trapně. Málem nás nachytal. Takashi mě chytil za rameno a řekl mi do ucha. ,,My dva jsme ještě něco nedořešili." Otočil si mě čelem k sobě a políbil mě. Byl jsem překvapený. Cítil jsem jak se mi do tváří hrne víc krve než předtím. Takashi mi pomalu sundal brýle aby se lépe dostal k mým rtům.

Přemýšlel jsem nad tím jestli je Joshi v pořádku. Měl jsem o něj strašně velkou starost. Pocítil jsem touhu po tom být sám. Vydal jsem se směr záchody. Otevřel jsem a tam k mojí smůle byli zrovna Shiro a Takashi. Něco nejspíš řešili, nic neobvyklého, a tak jsem se omluvil a odešel o patro níž kde jsem byl dokud nezazvonilo na hodinu.

________________________________________________________________________________

Lidi zase jsem tu. Řekl/a jsem si že je na čase něco vydat. Chyby jsem u všech kapitol opravil/a tak snad už tu žádné nebudou. Moc všem děkuji za komentáře. Rád/a si přečtu i ty co jsou negativní jelikož se z toho poučím do příště X) děkuji že tu stále jste.