don't play with me CZ

25. Kapitola

Joshi mě pořád dravě líbal. Otíral se o moje tělo a šlo vidět že s ním není něco v pořádku. Odtrhl jsem Joshiho rty od těch mích. ,,Joshi. Slíbil jsem Mikitovi že ti nic neudělám.'' Joshi začínal být zoufalí. ,,A..ale já to chci taky.'' Tohle nemůže být Joshi. ,,Joshi děje se něco?''

Už jsem nemohl dál čekat. Musel jsem se toho zbavit. ,,J...já há...hárám...'' Vykoktal jsem ze sebe a zase ho začal líbat. Rukama jsem mu rychle zajel do kalhot a začal mu přejíždět po houbě prsty. Na chvíli jsem se odpojil. ,,Prosím...prosím..já to neudržím."

Normálně by mi to nevadilo, ale tohle bylo jiné. Věděl jsem že to bude špatně, a že až to přestane bude si to vyčítat. ,,Joshi. Zavoláme Mikita. Nějak to vyřešíte spolu." Joshi už měl schrnuté kalhoty a vytáhl mi moji chloubu z pod těch mích. Tvrdě dosedl proti mému údu. Chudáček zakřičel bolestí.

Moc mě to bolelo, ale z nějakého důvodu mi to nestačilo. ,,Mikito!!!" Zavolal Takashi hlasitě. Mikito pak přiběhl. Stál asi metr od nás a koukal se chvíli na mě a chvíli na Takashiho. ,,Joshi...hárá!!!" Vydal ze sebe zadýchaně Takashi.

Když jsem přiběhl do sklepa nestačil jsem se divit. Joshi seděl na Takashim obkročmo a měl v sobě Takashiho chloubu. Takashi mi řekl že hárá. ,,Jenomže to jinak než tímhle nevyřešíme. Teď už je pozdě mu sehnat prášek." Řekl jsem panicky. To malé stvoření se na mě dívalo a řeklo to mé jméno, ale i něco díky čemu mi vyrazil na pokožce studený pot. ,,Mikito...Já chci vás oba." Cítil jsem jak se mi zmenšili zornice.

Mikito tam stál s pusou do kořán. ,,Prosím...Mikito...Takashi." Mikito ke mě pomalu došel a klekl si k nám. ,,Pomůže ti to? Necháš pak toho?" Co vím tak tak to potom přestane, zažil jsem to několikrát, když jsem byl zavřený v tom "útulku". Mikito si začal rozepínat kalhoty. ,,Zbláznil si se, vždyť mu natrhneme zadek!" Vydá ze sebe Takashi. ,,Co chceš takhle na hned vymyslet? Joshi by zbytečně trpěl než bychom došli na něco normálního." Řekl Mikito smutně.

Mikito, Joshi ani já jsme neměli na výběr. Mikito si schrnul kalhoty a začal pomalu pronikat do Joshiho. Ten se s bolestným zakňučením prohnul. Chtěli jsme oba počkat, ale Joshi se začal nadzvedávat a dosedat. Při tom vždy jakoby křiknul. Nemohl jsem. Mikito se se zoufalím výrazem začal pohybovat a já musel taky jestli jsme chtěli tuhle noční můru zastavit.

Moje tělo si to užívalo ale moje mysl byla v troskách. Bolelo mě to, ale vzdychal jsem, nepřestal jsem, já prostě pokračoval. Moje tělo si užívalo orgasmus, ale mysl trpěla. Moje utrpení zkončilo v posledních pár vteřinách co si pořádně pamatuji.

Oba jsme se do něj udělali zároveň. Joshi padl Takashimu na hrudník. ,,Joshi! Jsi v pořádku."

Cítil jsem se už lépe ale bolest byla stále větší a větší. Oba dva ze mě vystoupili a Mikito mě vzal do náruče. ,,Bude dobře Joshi. Promiň mi to." Natiskl se víc na mě. Motala se mi hlava a viděl jsem rozmazaně.

Mikito Joshiho odnesl nahorů a já začal spravovat pojistky. Naštěstí to bylo za 5 minut a já došel za těma dvěma. Joshi spinkal na gauči a Mikito seděl u něj a hladil ho po vlasech. Jakmile jsem, ale vešel do obyváku, podíval se na mě. V očích mu šly rozpoznat obavy a strach o Joshiho. ,,Bude v pořádku?" Zeptal jsem se ho. ,,Bude..." Řekl mi jednoduše a podíval se zase na spícího Joshiho. ,,Ale může otěhotnět."

__________________________________________________________________

Uff další kapitola je zde.