don't play with me CZ

24. Kapitola

(Lidi to už jsou 4k? Já vás mám rád/a všechny do jednoho. X3) (Ta písnička je boží. Akorát si říkám že jsem jak te andílek. Jsem snadný terč XD.)

Ležel jsem na Joshiho rameni. Cítil jsem se krásně. Byl to hřejiví pocit ze kterého se mi na obličeji tvořil úsměv. prosím ať to nikdy nepřestane.

Takashi mi stále ležel hlavou na rameni. Musel jsem se nad tím pousmát. Byl těď tak krásný...nad čím to přemýšlím? Já už pána mám, Mikita, a nebo je můj pán stále on? Mám to zmatené. Když jsem uslyšel splachování záchoda tak se mi ouška lehce zatřásla.

Vyrazil jsem rychlím krokem z koupelny do obývacího pokoje. Skočil jsem přes pohovku mezi ty dva. ,,Zase si na něj vyskakuješ." Zamračil jsem se na něj, ale jinak mi vačila krev. Když v tom mě Joshi chytil za rameno. ,,Nic se neděje. Takashi byl jenom unavený." Trochu nevěřícně jsem se na něj podíval. ,,Fajn ale už tu zůstanu."

Jenom jsem mu na to kývnul a dále jsme sledovali film. Najednou tam byla jedna děsivá scéna při které se zhasla všude světla i televize. Strachy jsem nadskočil a zježili se mi chlupy na ocase a uších. ,,C..co se děje?!?" vypískl jsem vyděšeně.

Vyhodili se pojistky. Achjo takže to budu zase muset zpravovat v tom strašným sklepě. Tyjo komu za to mám poděkovat? Vstal jsem a došel po tmě až ke skříňce kde jsem nahmatal baterku. Rozsvítil jsem ji. ,,Jeden z vás mi bude muset pomoct." Mikito se okamžitě zvedl a s kamenným výrazem mi řekl. ,,Já půjdu."

Nechtěl jsem aby s ním šel Joshi. Kdo ví třeba by se někde zdrželi. Víte jak to myslím že? Radši jsem s ním dobrovolně šel já. To hovado k Joshimu nepustím. Problém budou ty týdny, kdy bude Joshi právě u něj.

Znervózněl jsem. Budu tu sám po tmě. To byla v ústavu moje noční můra být na samotce, sám, ve tmě. ,,PROSÍM NE!!!" Oba kluci se na mě šokovaně podívali. ,,Copak je Joshi?" Zeptal se mě starostlivě Takashi. Mě místo odpovědi vytryskli slzy jako vodotrysk. Mikito se ke mě rozběhl a objal mě. ,,ššš Joshi to nic. Neboj nenecháme tě tu."

Koukal jsem na ty dva lítostným pohledem. ,,Někdo to tu ale musí pohlídat, a já jsem jediný co tu z nás tří rozumí elektronice." Mikito si povzdychl. ,,Dobře, budu ti věřit. Jak dlouho to potrvá?" Pokrčím rameny. ,,To záleží na tom jestli se přerušili dráty. Tak hodinu maximálně."

Nechtěl jsem ho pouštět s ním, ale ten jeho strach byl až moc velký. Vzal jsem jeho obličel do dlaní a podíval se mu do očí. ,,Půjdeš tedy s Takashim Joshi. Prosím dávej na sebe pozor." Joshi se na mě ještě pořád s uslzenýma očima usmál a dal mi pusinku. Pak vztal a s Takashim zmizel v chodbě.

Šli jsme až někam do sklepení. Došli jsme až k pojistkám. Najednou mi bylo zatraceně horko, břicho se mi začalo ve vnitř motat. Ne. Teď nemůžu hárat.

,,Na Joshi a drž." Řekl jsem Joshimu ale ten baterku nevzal. otočil jsem se na něj pohledem. Byl celý rudý a trochu se klepal. Díval se přímo na mě těa svýma očkama a mrskal ocáskem jako by si chtěl hrát. ,,Jos..." Než jsem to stihl doříct skořil mi po rtech a začal mě dravě líbat. Dopadli jsme na zem. Za límec trička si mě tahal k sobě a jazykem zača prozkoumávat moje ústa. Byl jsem v šoku.

Nemohl jsem se ovládat. Přišlo to samo. Nemůžu. Musím přestat. Nebo bych měl pokračovat? Takashi mi polibky začal oplácet. Za hlavu si mě přitáhl blíž. Nemohl jsem přestat.

_______________________________________________________________

Ahojte lidi jsem zase tu. Potřebuji vaši pomoc. Měli by Takashi a Joshi pokračovat nebo ne? Netuším jak by jste to chtěli. X) Děkuji.