don't play with me CZ

19. Kapitola

Byla hodinová pauza. Já a Mikito jsme se domluvili že půjdeme na balkón. Ve druhém patře je obrovský balkón, na kterém se dá jíst, je tam bazén a tak dále. Prostě se tam tráví volný čas. Šli jsme po prázdné chodbou. Mikito mě chytil za ruku a propletl se mnou prsty. Usmál jsem se a pomalým krokem jsme se blížili ke střeše.

Já a Shiro jsme šli na střechu jako vždy, ale pak jsem spatřil ty dva. Vypadali normálně, než se chytili za ruce. To jsem nesnesl a rychlím krokem je dohnal. Měl jsem chuť zabíjet. Došel jsem před ty dva a zařval na Mikita. ,,Co to má jako být?! Ty už se ho ani nedotkneš jasný?!" Mikito Joshiho nepustil a tak jsem do něj strčil. Okamžitě spadl na zem. Joshi měl chvíli, jenom na sekundu, vyděšený obličej a se na mě naštvaně podíval a zakřičel na mě. ,,Přestaň co to do tebe vjelo?!" Chytil jsem ho za paži a řekl trochu tišeji. ,,Nechci aby si s ním něco měl..." v tu chvíli mi to docvaklo. Ta jeho únava, trochu kulhavá chůze a jeho o něco lepší pleť (Prý pohlavní styk zlepšuje pleť, měla by to být pravda XD). Myslel jsem že vzteky vybouchnu. Pustil jsem Joshiho paži a rozešel se k Mikitovi. ,,Ty bastarde. Co si o sobě myslíš!!! Joshi patří mě, jenom mě." Než jsem k Mikitovi došel tak vstal.

Nejspíš si uvědomil co se stalo. Rozešel se se řvem ke mě. Věděl jsem že bych neměl zneužívat svého bojového umění, ale teď jsem usoudil že mi jde o život. Ano prát se umím a docela slušně, ale nikdy jsem to nechtěl použít proti nějakým středoškolákům. Ještě bych z toho měl průšvih, a nepoužíval jsem ho od té doby co mi zemřeli rodiče. ,,Joshi není tvůj. Má svůj charakter, povahu, tělo i mysl. Nikomu nepatří a je to na něm. Ty panovačnej, úchylnej šmejde." Popadl mě vztek a jeho očividně taky. Rozběhl se na mě a chtěl mi dát pěstí. Ráně jsem se jako zázrakem vyhnul a uštědřil mu kopanec do zad.

Když se ti dva začali prát šlo vidět že Joshi byl vyděšený. Já na tom nebyl jinak ale věděl jsem že se do toho plést nemůžu. Doběhl jsem k Joshimu protože byl moc blízko těch dvou a mohl taky jednu schytat. S ním jsem se od nich vzdálili a já mu řekl tiše s trochou bezmoci v hlase. ,,Nemůžeme se do toho plést. Musí si to vyřídit sami." Nemohl jsem se na to dívat. Joshi taky ne. Chytil se mě za tričko které drtil v rukou a hlavu mi schoval do trička. Klepal se a pak to nevydržel.

Nemohl jsem jenom poslouchat to co se tam děje musel jsem něco udělat. Postil jsem Shirovo tričko na které jsem byl natisklí a zařval na ně se slzami v očích. ,,Vy idioti!!! Přestaňte!!!" Zase jsem schoval hlavu do Shirova trička. Najednou bylo ticho. Nemohl jsem se přestat tisknout do Shirova trička. Pořád jsem měl strach. Potichu jsem plakal. Najednou jsem slyšel Shirův hlas.

Když to na ně zakřičel tak oba přestali a upřeně hleděli chvíli na mě a chvíli na Joshiho. Joshi mi plakal do trička a tak jsem mu řekl. ,,Joshi...už je to v pořádku. nemusíš se bát." Joshi se na mě podíval a pak po klucích. Najednou se mě pustil a se zamračeným výrazem se rozběhl pryč. Takashi a Mikito se chtěli rozběhnout za ním ale oba o sebe zakopli. Takže to bylo na mě. ,,Nechte se teď nebo to bude horší. Jdu pro něj."

________________________________________________________________________________

Lidičky!!! Já ještě dneska musím napsat další kapitolu jinak puknu samými nápady co by mohlo být dále X)